Splňte slib! Vyzývá členy vlády Platforma proti hlubinnému úložišti, jejímiž členy jsou obce a spolky z lokalit vybraných pro hledání hlubinného úložiště vysoceradioaktivních odpadů.
Autor: vláda
Datum předložení: 19. 1. 2023
Hodnocení EM: 60%
Odvolává se přitom na předvolební sliby a hlavně závazek z programového prohlášení vlády: „Posílíme práva dotčených obcí při případném rozhodování o umístění hlubinného úložiště. Budeme vyhodnocovat i jiná řešení, než je konečné umístění hlubinného úložiště v ČR.“ Návrh zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu, podle Platformy tento závazek nesplňuje, a proto žádá jeho zásadní přepracování.
Vládní návrh zákona zase jednou potvrzuje pravidlo: sliby chyby, i když v politice spíše platí, že slibem neurazíš, a proto jimi politici nešetří. Koneckonců vám nikdo nemůže splnit, co vám politici mohou slíbit. Tato vláda rozhodně není první, kdo se tím při výběru konečného úložiště jaderného dopadu řídí. V roce 2017 nabyla účinnosti novela atomového zákona, která předpokládá existenci zvláštního zákona, v němž bude mimo jiné respektování zájmů obcí a jejich občanů v procesech souvisejících s vyhledáváním a provozem hlubinného úložiště respektováno. Vláda se tedy fakticky zavázala k něčemu, co jí zákon tak jako tak ukládal.
Věcný záměr speciálního zákona schvalovala minulá vláda v prosinci 2020 spolu se zúžením počtu vytypovaných lokalit z devíti na čtyři. To se samozřejmě neobešlo bez protestů dotčených obcí, kde se pořádají referenda, píší petice, zakládají protestní spolky, vydávají odmítavá stanoviska, podávají žaloby. Stát se pokouší obce, kde se průzkumné práce spojené s výběrem lokality provádějí, uplatit několikamilionovým příspěvkem ročně, což mnohé z nich vítají, současně však zásadně odmítají, že by souhlas s průzkumnými pracemi znamenal souhlas s úložištěm.
Jedná se o klasickou ukázku fenoménu, kterému se říká ne na mém dvorku – Not In My Back Yard (NIMBY). Nejde o to, že by tito lidé snad byli proti jaderné energetice, či proti dálnicím nebo těžbě surovin. Jen to zkrátka nechtějí mít za barákem, což je celkem pochopitelné. Když k tomu připočteme, že každý druhý pacient psychiatrické léčebny je někým nebo něčím ozařován, pak je zřejmé, že sklad radioaktivního odpadu si jen těžko získá fanoušky. Zároveň platí, že výstavba podzemního skladu s odtěžením a odvozem tisíců tun horniny, se na povrchu neobejde bez obrovské zátěže na životní prostředí.
Problém je, že pokud chceme mít jadernou energetiku a na tom se v téhle zemi shodneme tak jako na máločem jiném, pak odpad někam dávat musíme. Už teď každý rok v Česku vznikne přibližně 80 až 100 tun vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Slibovat lidem, že budeme hledat i jiná řešení, jak činí programové prohlášení vlády, je čirá utopie, nejspíše inspirovaná různými nesmysly, které NIMBY tradičně vypouštějí, ať už bojují proti čemukoli. Ono je totiž trochu hloupé říkat my to nechceme, dejte to k sousedům a tak raději fabulují o existenci jakýchsi lepších řešení, která nebudou nikoho bolet.
Malá odbočka: Veřejný zájem neznamená, že se na něm musí všichni shodnout. Smyslem institutu veřejného zájmu je naopak prosadit potřebné řešení i přes nesouhlas určité menšiny. Z toho plyne, že dotčené obce nemohou mít k tak zásadní potřebě veřejného zájmu jako je úložiště jaderného dopadu právo veta. A přiznejme si, že o nic jiného jim v rámci posílení jejich práv nejde. Strach z ozáření a život v hluku, prachu či otřesů půdy během výstavby žádné peníze na nové chodníky nemohou vyvážit.
Podívejme se, co jim vláda nabízí. Předně je třeba říci, že ustanovení atomového zákona o respektování zájmů obcí a jejich občanů bylo do zákona doplněno pozměňovacím návrhem a nikdo přesně neví, co znamená, takže nelze jednoznačně říci, že by vláda nerespektovala zadání. K samotnému provozování hlubinného úložiště je nutné projít celou řadou správních řízení, přičemž platí, že už podle platných předpisů jsou do nich občané i obce zapojeni. K posílení jejich práv se proto autor rozhodl pro zavedení účastenství obce v těch řízeních, kde doposud absentovalo, ale také v posílení informovanosti o jednotlivých řízeních.
Další novinkou bude legislativní ukotvení zapojení vlády a Parlamentu. Na základě podkladů o proběhlých správních řízeních, stanoviska MPO i stanoviska dotčených obcí vláda určí umístění hlavního a záložního hlubinného úložiště. Následně si vláda vyžádá souhlas ze strany obou komor Parlamentu ČR, a až poté nabude usnesení vlády právní účinnosti. Jedná se o hodně nadstandardní postup, z hlediska dotčených obcí a iniciativ samozřejmě nedostatečný, neboť úložiště nemohou zablokovat. Z pohledu potřeby o úložišti rozhodnout je to ale asi maximum, co může jakákoli vláda při smyslech obcím nabídnout.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
