Libor Suchánek: Klíčový moment je vždy nástupnictví

Libor Suchánek je zakladatel a majitel firmy Sulko s.r.o.., která vyrábí plastová a hliníková okna a dveře. Firmu vybudoval před jednatřiceti lety. Dnes ji již několik let vede jeho nejstarší syn Petr. Zakladatel dnes do provozu dochází jen občas a rady rozdává jen „na vyžádání“. 

„Postupem času po zvýšení počtu zaměstnanců a obratu v horizontech cca 20 zaměstnanců, 80 zaměstnanců, 200 zaměstnanců bylo potřeba změnit kvalitativně způsob řízení, a to se mi dařilo někdy lépe, někdy méně dobře. Z kravína jsme došli k moderním výrobním halám. Dnes již 7 let řídí firmu syn Petr a je to znát v nové energii i na přístupu k vedení svých spolupracovníků,“ říká Libor Suchánek.

Začal jste vyrábět kvalitní plastová okna v bývalém kravíně v Rovensku. Jak jste na to místo přišel?

Vystudoval jsem zemědělskou školu a k zemědělství mám blízko. První místo, kam jsem se s vizí vyrábět okna podíval, byly tím pádem zemědělské objekty, no a Rovensko bylo blízko.

Co vás vedlo k tomu věnovat se výrobě plastových oken? Měl jste s tím nějaké zkušenosti?

Byl jsem společníkem stavební firmy a na naši zakázku v Hanušovicích bylo potřeba oken za 500 tis. Kč. Stávající výrobce byl velmi protivný a dodací lhůtu dal dlouhou, tak jsem ucítil příležitost. Pracoval jsem dva roky v Německu na stavbách a tam jsem viděl užívání plastových oken ve velkém. 

Jakými proměnami prošla vaše firma?

Začínali jsme v šesti lidech a dělal jsem vše. Postupem času po zvýšení počtu zaměstnanců a obratu v horizontech cca 20 zaměstnanců, 80 zaměstnanců, 200 zaměstnanců bylo potřeba změnit kvalitativně způsob řízení, a to se mi dařilo někdy lépe, někdy méně dobře. Z kravína jsme došli k moderním výrobním halám. Dnes již 7 let řídí firmu syn Petr a je to znát v nové energii i na přístupu k vedení svých spolupracovníků.

Jaká byla z vašeho pohledu devadesátá léta?

Byly to roky obrovských příležitostí, které se již nikdy nevrátí. Každý, kdo měl energii a kuráž, mohl podnikat v jakémkoliv oboru. Bylo potřeba včas prokouknout a vyhnout se darebákům, kteří taky ucítili svou příležitost. Velmi rád jsem se setkával s lidmi podobných hodnot jaké mám já a ti jsou úspěšní dodnes.

Chtěl jste podnikat i v jiném odvětví?

Moc jsem si nevybíral, byl jsem společníkem ve stavební firmě a když pro nás v Německu, kde jsme vydělali hodně peněz, neměli práci, musel jsem být něčím užitečný. Tak výroba oken pro mne bylo východisko.

Své produkty dodáváte do administrativních a komerčních budov, škol i do bytových prostor, a to jak doma, tak i v zahraničí. Kde všude se s vašimi výrobky můžeme potkat?

Do Švýcarska a Belgie vyvážíme 23 let, do Německa 27 let. Vyvážíme jak velké projekty, tak menší zakázky do rodinných domů třeba u ženevského jezera. Doma také od developerských projektů / nejnověji Zlatý lihovar v Praze na Smíchově / přes krásné vily po celé republice až po dnes velmi oblíbené projekty zatepli dům po babičce.

Jakými zásadami se vaše společnost řídí? 

Naším posláním je s nadšením poskytovat výrobky a služby, které zvýší kvalitu a užitek bydlení zákazníka. Tohle si stále opakujeme a vracíme se, když se něco nedaří, či nepovede. Z toho vychází cíl – být nejdoporučovanějším prodejcem/ výrobcem/ okenních výplní na našem trhu.

Co si představíte pod pojmem kvalita?

Kvalita je spokojený zákazník a prodaná okna. Vše co k tomu slouží je kvalita a co tento cíl poškozuje je nekvalita a nepochopení základní vize společnosti.

Jak u vás probíhal proces předávání firmy? 

V roce 2008 jsme připravovali se synem Petrem prodej společnosti, byla na prodej výborná doba a já jsem již ztrácel energii a motivaci. Před začátkem finančního auditu Petr řekl, že chce ve vedení firmy pokračovat. Rozum říkal prodat, srdce neprodat. Jel jsem sám na 16 dnů do Indie si celou situaci rozmyslet a zvolil jsem srdce. Pověřil jsem ho druhým jednatelem, po nějaké době se nám společně nedařilo a Petr odešel do jiné firmy. Po dvouleté zkušenosti se vrátil a já skončil jako jednatel. Petr pevně uchopil vedení firmy a po pár měsících plně zúročil to, co se jinde naučil a firma začala opět růst v objemu i kvalitě.

Co vnímáte dnes jako velký problém pro rodinné firmy?

Klíčový moment je vždy nástupnictví, je potřebné vyvolat zájem o nástupnictví / před novou generací mluvit pozitivně o firmě, mít vizi rozvoje značky jako nositele hrdosti regionu /, společně si nastavit průběh předávání, zajistit komunikaci, která bude věcná a bez emočního zabarvení. Pokud to nejde, nebát se oslovit někoho, kdo již úspěšně nástupnictví vyřešil nebo moderátora komunikace. Myslím, že za komunikaci odpovídá ten starší, předávající. Pro něj je to těžké, ale jeho správné pochopení situace je nejdůležitější, stejně jako citlivý postoj manželky /matky nástupce/.

Přinesl do firmy váš syn kromě nového pohledu i moderní technologie?

Mladí lidé jsou vždy hybateli pokroku. Petr firmu stále rozvíjí a připravuje další inovace v oblasti IT, což je jedna z cest ke zvýšení produktivity práce jak ve výrobě, tak i v obchodě. Mimo klasických plastových a hliníkových oken uvede na trh druhou generaci kompozitních oken a dveří, která je skvělým skloubením hightech materiálů, designu a funkčnosti. Také letos zprovozní moderní výrobní linku, která nás v provedení výrobků výrazně odliší od konkurence. Zvláště mimo plastových a hliníkových oken.

Může být zakladatel firmy vůbec někdy v důchodu? Máte ještě nějaké další plány? 

Je mi 66 let, máme tři děti a šest vnuků. Jsem spokojený člověk, podporuji vize svých dětí, což u nich považuji za nástroj k převzetí odpovědnosti za svůj život. Jsem fyzicky aktivní, na kole ujedu ročně asi 7 tis. km, v zimě chodím na běžky a v mezidobí jsem aktivní turista. Pracuji ve firmě tím, že spravuji staré obchodní kontakty a v jiné firmě působím jako předseda dozorčí rady. Šířím kolem sebe dobrou náladu a těším se z každého setkání se zajímavým člověkem.

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Liborem Suchánkem

Autor: Renáta Lucková