Josef Mařinec: Dalo by se s nadsázkou říci, že Češi nestaví nyní jako o život, ale že si život chtějí zachránit, a proto nestaví

Josef Mařinec je zakladatel a majitel rodinné firmy PRO-DOMA, SE. Před 34 lety založil firmu v oboru stavebnin. V současnosti firmu spravuje již se svými dvěma syny. Vedle tradičních stavebních materiálů prodává střechařský sortiment, hutní materiály, ale také stavební techniku. Významnou část obchodu tvoří také velkoobchodní prodej. 

„Nejen stavebnictví, ale celý svět se za více než 30 let zcela proměnil. Lidově řečeno „data nahradila páru“ a vše funguje i nefunguje jinak. Stavebnictví je tradiční obor, nicméně 30 let je dlouhá doba a změnila se architektura, technologie i stavební materiály. Doba, kdy jsme vykládali nákladní vagony na nádraží s mými syny už skutečně odezněla a vše se dělá jinak. V oblasti stavebních materiálů je nepřeberná nabídka a řekl bych až tak pestrá, že si zákazník nemůže jednoduše vybrat. Ale to platí v 21. století pro většinu oborů. Je úsměvné se zamyslet nad tím, jaká byla nabídka a kvalita stavebnin v roce 1990 a nyní. Natočila se spousta komedií, kde celá rodina shání dlaždičky nebo kotel na uhlí, a jsou schopni pro to udělat cokoli. Dnes je to úsměvné, ale byla to realita. Dnešek je pravým opakem tvrdého kapitalismu, který ekonomikám nastavil tvář,“ říká Josef Mařinec. 

S jakými ideály jste šel do podnikání? Máte je stále?

Ideály vycházely z nálady po Sametové revoluci a já byl zvyklý i před ní hodně pracovat. Tehdy poctivá práce byla dle mého názoru lépe hodnocena. Nemyslím penězi, těch má dnes hodně lidí dostatek, ale společensky. A v té době jsme opravdu hodně pracovali, když jsme firmu začali budovat. Byl to ideál dokázat, že to půjde a že poctivá práce má smysl. A ono to opravdu šlo. 

Dalším mým ideálem bylo vybudovat firmu, která bude vypadat jako ta z reklamy v tehdejší německé televizi, vybudovat firmu s „brandem“. Jen jsme tehdy vlastně ani nevěděli, co je to „brand“. Myslím, že se to povedlo a tyto ideály jsme naplnili a stále máme potřebu je naplňovat. 

Firmu jste zakládal před 34 lety. Jak se za tu dobu proměnilo stavebnictví? 

Nejen stavebnictví, ale celý svět se za více než 30 let zcela proměnil. Lidově řečeno „data nahradila páru“ a vše funguje i nefunguje jinak. Stavebnictví je tradiční obor, nicméně 30 let je dlouhá doba a změnila se architektura, technologie i stavební materiály. Doba, kdy jsme vykládali nákladní vagony na nádraží s mými syny. už skutečně odezněla a vše se dělá jinak. V oblasti stavebních materiálů je nepřeberná nabídka a řekl bych až tak pestrá, že si zákazník nemůže jednoduše vybrat. Ale to platí v 21 století pro většinu oborů. Je úsměvné se zamyslet nad tím, jaká byla nabídka a kvalita stavebnin v roce 1990 a nyní. Natočila se spousta komedií, kde celá rodina shání dlaždičky, nebo kotel na uhlí a jsou schopni pro to udělat cokoli. Dnes je to úsměvné, ale byla to realita. Dnešek je pravým opakem tvrdého kapitalismu, který ekonomikám nastavil tvář. 

Řekl jste, že se Češi zbláznili, staví jako o život. Platí to stále?

Češi stavěli jako o život a věřím, že zase začnou. Covid přinesl turbulence v cenách, výpadky dodávek surovin, způsobil zmatky v logistice a výrobách. Zkrátka narušil přirozený běh a další okolnosti přispěly k rychlému růstu a následnému prudkému pádu ekonomik. Dopady jsou všude a není asi potřeba to nějak v tomto rozhovoru rozebírat a dokazovat. Stavebnictví je takový věrozvěst změn v ekonomice a vše se tam odehrává dříve a je tedy vidět pohyb směrem nahoru a dolů. A v současnosti vidíme strmý pád do recese a krize. Dalo by se s nadsázkou říci, že Češi nestaví nyní jako o život, ale že si život chtějí zachránit. a proto nestaví. Hypotéky jsou drahé, stavební materiály a cena práce také. Inflace pádívá a nezkrotná a vývoj nejistý. Tak nakonec máme to, co zákonitě po dlouhém období obžerství muselo přijít. Ted všichni hodně pracují a málokomu to dává ekonomický smysl. Jsem optimista a vím, že to odezní a zase budeme moci pracovat v prostředí, které bude prosperovat. 

Jak se za tu dobu rozvinula vaše firma? Kolik máte obchodů ze stavebninami?

Prodejen máme nyní celkem 177 a chystáme další. Tempo zrychlilo po roce 2008, kdy jich bylo 25 a od té doby. tj- za posledních 15 let, jsme otevírali v průměru 10 prodejen za rok. Toho jsme dosahovali akvizicemi prodejců stavebnin a následnými rekonstrukcemi a přebudováním do brandu a shop konceptu PRO-DOMA. Za součást naší obchodní sítě považujeme partnerské prodejny označené naším logem. Těch je v současné době 45, vlastních prodejen 132. V Liberci provozujeme také vlastní armovnu.

Vstupují do stavebnin také moderní technologie? 

Dá se říci, že v Česku je takový fenomén, kdy prodejci stavebnin dosáhli vysokého standardu v oblasti know-how, procesech i digitalizace. Je to dáno silně agresivní politikou dvou lídrů, mezi které patří i naše společnost. Český trh stavebnin je na sofistikované úrovni a velmi tržně vyhrocený. My jsme se zabývali digitální transformací cca před pěti lety a mnoho procesů jim podlehlo. Ano, moderní technologie neúprosně mění prostředí prodeje stavebních hmot a bude to tak i nadále. Ostře ořezanou tužku a blok papírů nahradily technologie jako EDI komunikace, automatické work-flows a různé systémy nahrazující lidskou práci. Prostředí se automatizuje jako všude a lidé dělají jinou práci než dříve. Vlastně když se zamyslím, tak v devadesátých letech první počítač byl na účtárně a všichni jsme kolem něj chodili po špičkách, abychom ho nevyrušili.(smích)  A ten počítač řídil nás a ne my něho….

Projevily se v oboru stavebnictví také krize a inflace? 

Ano, dokonce tvrdím, že krize a inflace se dotkla stavebnictví jako první a nejcitelněji. Je to samostatné téma, které v tuto chvíli je nevyčerpatelné. To, co mně osobně na tom všem vadí a mrzí mě, že zahraniční čísla jsou poloviční. Jak inflace, tak úrokové sazby a to vnímám jako nekomfortní. Kdo za to může a proč to tak je, není téma, které chci rozvíjet, ale je to smutné a do podnikání a do české veřejné společnosti to přináší frustraci. 

Jak se stavebnictví a obor stavebnin dotkne schválený ozdravný balíček současné vlády? 

DPH u bytů klesá na 12% z původních 15%. To pomůže krátkodobě a nyní to spíš prodeje bytů zastavilo a všichni čekají, až to nastane. To je jediné, co tam vnímám jako přímo navázané na stavebnictví. Můžeme zmínit novelu stavebního zákona, který má přinést zjednodušení, zrychlení a digitalizaci ve stavebních řízeních. Ale ten je vně balíčku a zatím není vnímám jako dostatečně připravený k exekuci. Nicméně příslib snížení komplexity stavebních řízení tady je. Záměr balíčku vnímám spíš obecně a nikoli ke vztahu k samotnému oboru, neboť opatření, která obsahuje, obecná jsou. 

Samotný konsolidační balíček je aktem, ve kterém já vidím hlavně zvyšování daňové povinnosti všech úrovní. Daň z příjmů právnických osob narůstá z 19% na 21%, daň z nemovitosti roce na 1,8 násobek u všech, auto do podnikání nad 2 miliony pořizovací ceny bez odpočtu DPH a bez daňových odpisů převyšujících tuto částku. Dokonce nebude už možné uplatnit daňově dar tzv tichého vína. Balíček jde na hranu všeho, co má dnes podnikatel k dispozici a ozdravný pro firmy určitě nebude. Pro stát možná ano, a pokud to státu pomůže a v budoucnu vybalancuje něčím, co pomůže i firmám, tak je to v pořádku. Zatím balíček vnímám jako okolost, která sníží ziskovost firem, a to se promítne do daňové výtěžnosti. Jaký bude výsledek balíčku se teprve ukáže a je celkem pochopitelné, že nyní má své odpůrce i stoupence. I když já nejsem ekonom, abych to nějak vyvracel, nebo měl potvrzovat. 

Jste rodinná firma. Vy své nástupníky máte. Byl to přirozený vývoj?

Jsme rodinná firma a také jsme firma řízená exekutivním managementem. Tradici rodinné firmy držíme a pečujeme o ni. Za rodinu považuji každého kolegu, či kolegyni, kteří s námi tráví část svého života a jejichž součástí života je práce v naší společnosti. Přirozený vývoj je ten, který za přirozený považujete. a já myslím, že přirozený byl. Nastal okamžik, kdy jsem se rozhodl ustoupit do ústraní a dát prostor mladším a dynamičtějším. Proto jsem syny s kolegou Vaněrkou obsadil do představenstva a snažím se stále více situaci jen pozorovat. Neumím se úplně vzdát vlivu, což nakonec asi žádný řádný hospodář a majitel. Moji dva synové jsou zdatní správci rodinného majetku, a já věřím, že svou misi v péči o něj budou dělat stejně dobře jako já. 

Dochází také k názorovým generačním střetům? Chtějí podnikání synové dělat jinak?

Firma o dvou tisících zaměstnancích si nemůže dovolit nějaké názorové generační střety. Firmu řídí profesionálové a moji synové jsou členem této pracovní skupiny. Nemáme to tak, že někdo chce něco dělat jinak. Na opatřeních a krocích se rozhoduje jak představenstvo, tak aktivní management a na čem se shodnou, to se stane. Je to efektivní útvar, a tak to má být. Pokud řešíme podnikání doma u rodinné večeře a vůbec k tomu dojde, tak to není o názorových střetech, ale spíš si vyměňujeme informace, které nás posouvají dále. 

Jak jsou na tom dnes rodinné firmy? Jak by měli majitelé vychovávat své nástupce?

Hodně rodinných firem řeší problémy nástupnictví a hodně jich to vidí optikou vedení společnosti, na místo správcovství. Je rozdíl v řízení firmy a v péči o majetek a tyto dvě disciplíny do sebe narážejí. Já jak jsem zmínil, jsem svěřil vedení společnosti profesionálnímu managementu v čele s Petrem Vaněrkou a moji synové jsou členem tohoto týmu. V rodině pak zastávají roli nástupců a pokračovatelů, kteří mají pečovat o rodinný majetek, do kterého patří i velká PRO-DOMA. 

Já jsem pyšný na to, že je mám a vedl jsem je k tomu, aby svou práci dělali poctivě a s maximálním nasazením. Jsem si jistý, že kluci budou nadále pečovat o rodinný majetek stejně, jako jsem to doposud dělal já. Takže ano, je pro každého chlapa důležité mít svého pokračovatele v tradicích a v péči o rodinné stříbro. 

Jak reálné je oddělit v rodinné firmě podnikání od běžného života?

Je to snadné. Každý z nás si může vybrat. Kým chci být v té které části dne, je jen na mne, a tak to nepovažuji za téma. Mám svůj soukromý život a necítím to tak, že bych měl něco oddělovat nebo naopak spojovat. Na druhou stranu PRO-DOMA je můj běžný život a rodina, a tak co nakonec mám nebo nemám oddělovat? Ani nevím na co se  ptáte. (smích)

Může si zakladatel firmy oddychnout v důchodu?

Správně se ptáte. Zakladatel je zakladatel, majitel je majitel a manažer je manažer. Já jsem nyní opustil všechny role a zůstávám jako majitel a jako takový nesporně mohu odejít do důchodu a oddychnout si jako každý jiný. Jako důchodce se zatím úplně necítím, baví mě pracovat, a tak si jen tak ulevuji a v roli v dozorčí radě si užívám pohled na to, jak si vedou moji kolegové. Do práce chodím, protože mě to baví a neumím si zatím představit se zastavit a na vše zapomenout. Je to pro mne přirozené a užívám si to.

Jaké je heslo vašeho rodinného podnikání? 

Pracovat poctivě, vytrvale a používat u toho selský rozum. To je základ úspěchu a heslo mého podnikání. 

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Josefem Mařincem

Autor: Renáta Lucková