Vlasák: Vizionářství naprosto vymizelo

Libor Vlasák je předseda správní rady holdingu H2O Group a.s. Patří k lidem, kteří se neustále snaží posouvat hranice svého oboru. Development a investice ve stavebnictví jsou jeho oborem již od roku 1992. V současnosti vytváří příležitosti pro svůj tým i další investory stavět výjimečné projekty. Hlavními hodnotami jeho činnosti je odvaha a fair-play.

„Chybí lidé, kteří chtějí udělat něco nového, něco krásného. Lidé, kteří chtějí zanechat poselství dalším generacím. Kdyby nebyl Karel IV. vizionářem, tak dnes nemáme mnoho úžasných staveb. Jenže vizionářství naprosto vymizelo,“ říká Libor Vlasák.

Pracujete ve stavebnictví přes 30 let a máte za sebou projekty za více jak 15 miliard korun. Jak se za tu dobu obor změnil?

Přístup ke stavebnictví se zásadně změnil. V 90. letech, kdy se začalo po revoluci svobodně podnikat, a kdy byl tady velký boom, se dělaly především rekonstrukce, protože budovy byly ve špatném stavu. Dále se prováděly plynofikace, teplofikace. To trvalo řádově deset let. Prostě přišla nová generace stavebních firem, manažerů i projektantů. Ti řešili především otázku, že se to „musí udělat“. Dnes se řeší, hlavně to, že „to chceme udělat“.

Jak konkrétně se to projevuje?

Když se to muselo udělat, tak všichni tahali za jeden provaz. Jinak to vnímaly i stavební úřady, politici, prostě všichni. Byla vidět obrovská chuť udělat krásné nové Česko. Dnes je trendem, že to sice chceme udělat, ale disproporce mezi jednotlivými subjekty je velká. Zejména pokud jde o investory. Podle toho vypadají budovy, které se staví. Navíc stavební úřady už nejsou tak vstřícné jako v 90.letech. Legislativa je složitá, svázanost s evropskými zákony vedla k daleko větší byrokratizaci. To vedlo k tomu, že mnoho lidí, kterých se to týká, nemají takový tah na branku. Nechtějí riskovat. Všechno se vidí jako problém, nikdo nechce převzít odpovědnost. I stavařina je odrazem české společnosti i politiky.

Jak se vaši zákazníci vyvíjeli od revoluce do současnosti?

Kdysi si investoři většinu věcí řídili sami, dnes to předávají svým manažerům, a tím někdy ztrácejí kontrolu nad některými procesy. 

Vaším cílem je do všech svých projektů vložit něco nového, přinést jedinečný příběh. Co se vám z toho již povedlo?

V současné době mě velmi těší a zaměstnává ambiciózní projekt Villas Husinec, který vzniká v jedinečném místě nad meandrem Vltavy. Stejně jako u dalších našich staveb mě baví, že za projektem stojí silná myšlenka a invence. Líbí se mi propojení účelnosti a architektury, a jsem nesmírně pyšný na to, že se spolupracujeme se špičkami ve svém oboru. Nově připravujeme projekt v Chorvatsku, konkrétně ve Splitu. Jedná se o unikátní bydlení na Jadranu, kde se snoubí moderní architektura s historií. 

Emoce dnes hýbou světem. Prý, co nemá emoce, jakoby neexistovalo. Jak se to projevuje ve stavebnictví?  

Zajímavá otázka. Myslím si, že vnímat své emoce i emoce druhých, rozpoznat je a chápat, je základem úspěchu, ať už podnikáte v jakémkoli segmentu.

Držím se základního pravidla, když z něčeho nemám dobrý pocit, tak to nedělám.

Jsou firmy připravené naplnit v Česku odvážné vize?

Myslím si, že ano, ale bohužel tomu nenahrávají nepředvídatelné události posledních let. Pozitivní ale je, že se situace lepší, nicméně stále tady chybí firmy, které chtějí udělat něco nového, něco úplně jiného, a tím posunout hranice zase o kousek dál. 

V čem jsou Češi tak specifičtí, že nejsou tak odvážní?

Držíme se bohužel hodně při zemi. Potácíme se v určitém balastu. Částečně může hrát roli i nepřejícnost, neochota vzájemně spolupracovat, konzervativnost a příliš velký prostor pro vyjadřování laické veřejnosti.

Co by se muselo změnit, aby Češi byli odvážnější?

Chybí lidé, kteří chtějí udělat něco nového, něco krásného. Lidé, kteří chtějí zanechat poselství dalším generacím. Kdyby nebyl Karel IV. vizionářem, tak dnes nemáme mnoho úžasných staveb. Jenže vizionářství naprosto vymizelo. 

Co nejvíce ve vašem oboru postrádáte?                                                                                                                                  

Bohužel mám někdy pocit, že se z českého stavebnictví vytratil drive, že se z něj stal jenom prostředek k vydělávání peněz. To je ale velká chyba, protože pak nikdy nemůže vzniknout něco skutečně pozoruhodného a velkého. Podle mě se do tohoto oboru musí vrátit vizionářství, ale i dravost a odvaha. Nikdo by se neměl nechat odradit úředním šimlem, ale ani případným odporem odborné nebo laické veřejnosti. Když máte nápad a věříte mu, měli byste se ho držet a stát si za ním.

Co v holdingu nabízíte? Jaké služby? 

Věnujeme se zejména přípravě a řízení staveb. Spolupracujeme s investory od prvopočátku, korigujeme architekty a projektanty, připravujeme cenotvorbu. Investoři podceňují právě tu cenotvorbu, v tom jim dokážeme poradit. Děláme i výběrová řízení na dodavatele, a jako projektový manažer realizujeme stavbu. Naše přidaná hodnota je, že tomu celému dáme systém, zpětnou kontrolu, a investorovi tím šetříme peníze. Jen upozorňuji, že stavba je vždy práce dvou subjektů – investora a toho, kdo jí realizuje. Dále jsme sféru našeho podnikání rozšířili o developerskou a realitní činnost, převážně v oblasti rezidenčního bydlení.

Pracujete pro soukromé investory. Mají tito investoři zájem o investice v současnosti v době krize?

Mají, ale jsou opatrnější. Postupem času si všichni investoři začali uvědomovat, že alfa a omega všeho jsou náklady, za které se připravují a následně realizují stavební projekty. Je obrovský tlak na cenu a tlak na to, jak se tyto projekty budou připravovat. A to jak z hlediska architektury, tak z hlediska stavebního, což v sobě obnáší použití nejvhodnějších stavebních a konstrukčních systémů, technologií, materiálů a tak dále. Myslím si, že se v této době ukáže, jak jsou firmy připraveny a schopny na nové podmínky ve stavebnictví reagovat. 

Více jak třetinu vašich zakázek realizujete v zahraničí. Kde všude a jaké projekty tam realizujete? Jsou tam lepší podmínky pro stavebnictví než v ČR?

Velmi si cením úspěchů v zemích, které jsou na kvalitu a jedinečnost více než důsledné. Ať šlo o Gruzii nebo Saudskou Arábii, kde jsme stavěli výrobní závod. Konkrétně Saudská Arábie, kde jsme na projektu pracovali více než tři roky, byla skutečně velká zkouška projektové disciplíny, přísnosti na kvalitu, inovační odvahy, ale i lidského pochopení mentality lidí. Už rok se zorientováváme v již zmiňovaném Chorvatsku, kde jsou stavební podmínky také odlišné.

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Liborem Vlasákem

Zdroj: Renáta Lucková