JUDr. Vladimír Jirousek stál v roce 1990 u privatizace advokacie a začal pracovat v orgánech České advokátní komory, nejprve jako člen kárné komise. V roce 1996 se stal členem představenstva odpovědným za výchovu a vzdělávání. Od roku 1999 byl místopředsedou a poté předsedou ČAK.
Je iniciátorem myšlenky na znovuobnovení právnických sjezdů. První obnovený Sjezd českých právníků se po více než 70letém přerušení konal 5.května 2022 v Karolinu Univerzity Karlovy. Jeho mottem bylo: „Právníci – odpovědnost nejenom profesní, ale i společenská, a institucionální pojistky jejich nezávislosti“.
„Nezávislost moci soudní a nezávislost advokacie a její samosprávy jsou základními kameny právního státu. Je třeba si uvědomit, že advokáti, ať již v roli právního zástupce nebo v roli obhájce, stojí velmi často proti státu, proto jakékoliv ingerence do nezávislosti stavu jsou nepřijatelné a pro demokratický stát obecně nebezpečné,“ říká Vladimír Jirousek.
Rozhovor s JUDr. VLADIMÍREM JIROUSKEM, bývalým předsedou ČAK a iniciátorem myšlenky na znovuobnovení právnických sjezdů.
V roce 1990 jste stál u privatizace advokacie a začal pracovat v orgánech České advokátní komory. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Jako na dobu velkých emocí a skvělého pocitu z nabyté svobody. Zároveň jako na dobu, jež podmínila obrovskou chuť do práce a mimo jiné do souvisejícího studia. Je třeba si uvědomit, že korporátní nauka nebyla součástí našich studií a termíny jako „kapitálová společnost“ nebo „burzovní transakce“ byly před rokem 1989 vykládány jako „sprostá slova“. Od roku 1990 jsem byl také poprvé ve svém životě ochoten přijat nějakou funkci. Samozřejmě v rámci advokacie.
Co vedlo k tomu, že jednotlivé právnické stavy mezi sebou přestaly komunikovat? Děje se to i v současnosti?
Ne že přestaly, ale nezačaly. Rozhodně ne v potřebné míře, což bylo dáno tím, že nové konstituování jednotlivých stavů vedlo primárně k řešení nových vnitřních struktur, a tím k řešení řady souvisejících a opět převážně vnitřních problémů. Jednoduše řečeno, právnické profese se poněkud zapouzdřily. Po celou dobu svého předsednictví, zejména pak po roce 2005, jsem pod heslem „jednat znamená respekt, nejednat naopak despekt“ dělal vše pro to, aby při relevantním pochopení poslání toho kterého stavu byly navazovány konzultační, diskuzní, vzdělávací a jiné smysluplné vztahy a kontakty, ať již mezi stávajícím vedením té které profese či členy stavů obecně.
Několik let jste byl předsedou České advokátní komory. Co se Vám za tu dobu povedlo?
Řekl bych spíš, co se povedlo Komoře pod mým vedením. A věřte, že by to bylo na samostatný rozhovor. Stručně a obecně lze zmínit např. zásadní rekonstrukci organizační struktury ČAK, jež je funkční dosud, vytvoření systému prosazování legislativních záměrů, vybudování vzdělávacího centra a nového vzdělávacího systému, otevření významné pobočky ČAK v Brně a zastoupení ČAK v Bruselu, postupné koncipování mediální prezentace (nová podoba Bulletinu advokacie, založení News ČAK a Advokátního deníku atd.), zavedení funkcí regionálních představitelů a součinnost při organizaci regionálních akcí (tč. až 100 akcí ročně!), realizace projektů jako Právník roku, Advokáti do škol, Advokáti proti totalitě atd. Zejména je však třeba zdůraznit, že primárním úkolem ČAK je zajištění veřejné správy na úseku advokacie a v té souvislosti stálá obrana její nezávislosti. A jsem přesvědčen, že v tomto směru jsme víc než obstáli.
Má dle Vašeho názoru být soudnictví a advokacie nezávislé na vládě a politických stranách či s nimi více spolupracovat?
Nezávislost moci soudní a nezávislost advokacie a její samosprávy jsou základními kameny právního státu. Je třeba si uvědomit, že advokáti, ať již v roli právního zástupce nebo v roli obhájce, stojí velmi často proti státu, proto jakékoliv ingerence do nezávislosti stavu jsou nepřijatelné a pro demokratický stát obecně nebezpečné. K soudnictví jen tolik, že omezení rozsahu kompetencí státní správy při kupříkladu současném zřízení Rady pro otázky soudnictví by soudní moci určitě prospělo. Avšak pozor, nezávislost nevylučuje spolupráci, kterou jsem naopak často prosazoval a doporučoval.
Na jaké úrovni je česká právní kultura, soudnictví a advokacie ve srovnání s jinými státy EU a se světem?
Budeme-li hovořit o české právní kultuře ve smyslu stavu celé společnosti, není to asi nejhorší, ale chlubit se právním vědomím laické veřejnosti určitě nemůžeme. Proto jsme například přistoupili k realizaci projektu Advokáti do škol, v rámci kterého dnes téměř 200 advokátů pravidelně a bez nároku na odměnu přednáší základy práva školákům. Projekt Advokáti proti totalitě byl zase reflexí na skutečnost, že i více jak 30 let po sametové revoluci není totalitní myšlení a uvažování výjimkou, což se v chápání podstaty právního státu mnohdy výrazně odráží. Soudnictví hodnotit nebudu, ale i když má nepochybně každý stav své černé ovce, tvrdím, že advokacie své poslání zvládá a v mezinárodním měřítku má více než dobré jméno.
Jste iniciátorem a duchovním otcem vzniku, resp. obnovy, tradice Sjezdu českých právníků. Co Vás k tomu vedlo?
Jak už bylo řečeno, snaha o průběžnou diskuzi mezi stavy, navíc mající nějaký smysl a výstup, mne provázela stále. V té souvislosti mi jednou profesor Tichý připomněl historii právnických sjezdů, k nimž ale marně hledal dokumenty ve formě vydaných sborníků. Já ale sborníky o sjezdech našel v knihovně ČAK a po seznámení se s organizací a obsahem sjezdů mi bylo jasné, že právě ony jsou tou hledanou tribunou jak pro profesní „vědecké hádky“, tak a v budoucnu zejména pro součinnost právnických profesí na legislativním poli.
Historie právnických sjezdů v Čechách a na Slovensku sahá až do roku 1904. Tato setkání byla vždy zásadním příspěvkem k rozvoji legislativy a právního řádu a stejnou ambici má sjezd i po téměř 100 letech. Je velký rozdíl v pojetí práva po uplynutí cca 75 let, kdy sjezdy právníků zrušili komunisti? Jak se právo změnilo?
Po revoluci v roce 1989 byly logicky přijaty zcela zásadní změny právního systému. Ale společensko-ekonomický rozvoj byl a je natolik dynamický, že právo poněkud „nestíhá“. Jde o všeobecně známý jev spočívající v nekonečných dostizích ekonomiky a práva. Například sjezd v roce 1925 řešil mimo jiné problematiku civilního a trestního procesu, my po téměř 100 letech lopotně řešíme totéž.
Cílem Sjezdu českých právníků 2022 bylo zahájit novodobý kolegiální dialog právníků napříč profesemi za účelem hlubší reflexe principů, na nichž stojí práce a poslání právníka určitého právního stavu. Můžete nám to více přiblížit?
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že letošní sjezd byl primárně restartem při stanovení jednoho, nikoliv však nevýznamného, tématu. Jak jste již řekla, byl zaměřen na vymezení poslání a odpovědnosti jednotlivých profesí a relevantní aplikaci těch institucionálních pojistek, jež realizaci onoho poslání právně zabezpečují. Jistě nemusím připomínat, že ať již mezi stavy navzájem, tak v mediálním a veřejném prostoru vládlo či vládne ohledně těchto otázek spíše nepochopení podmiňující vzájemnou animozitu, relativizaci pojmů a často dehonestační projevy. Cíl tedy byl jednoznačný – vytvořit takový výkladový základ té které profesní odpovědnosti a souvisejících institucionálních pojistek, jež by podmínil odpovídající pochopení poslání jednotlivých stavů a nastolil platformu potřebného vzájemného respektu.
Jak bylo na Sjezdu řešeno téma „Právníci – odpovědnost nejenom profesní, ale i společenská, a institucionální pojistky jejich nezávislosti“?
Každá profese nechala na dané téma zpracovat písemný referát výkladově analyzující její postavení a již zmíněnou profesní odpovědnost a institucionální pojistky nezávislosti, vše v prvé řadě v intencích pozitivní právní úpravy. Zároveň se však tyto práce zabývaly koncipováním nezbytné či vhodné nové právní úpravy reflektující situaci v právní praxi, resp. reagující na společenský vývoj. Referáty včetně navazujících koreferátů zpracovaných profesními autoritami obdrželi všichni delegáti Sjezdu předem jako základ ke sjezdové diskuzi. Ta byla mnohdy emotivní, vždy však vedena odborně a s respektem k ostatním přednesům. Soudci se zaměřili na kritiku soudnictví, jež neodpovídá vývoji stavu společnosti a je příliš vázáno na rozsah kompetencí státní správy. Důrazně připomněli vhodnost zřízení Rady pro otázky soudnictví, jež by jednak soudnictví koncentrovaně reprezentovala, jednak nesla konkrétní spoluodpovědnost za jeho stav. Státní zástupci zdůrazňovali, že veřejná žaloba chrání veřejné, a nikoliv státní, zájmy, proto ústavně-právní řazení pod moc výkonnou vidí jako reálnou překážku toho, aby podobně jako soudci nesli díl odpovědnosti za výkon spravedlnosti. Ve vztahu k advokacii se obšírně diskutoval rozsah a obsah povinnosti mlčenlivosti a vzhledem k řadě přešlapů v praxi byla v podstatě shoda na dosud absentující legislativní ochraně důvěrnosti vztahu advokát – klient.
Na Sjezdu jste zmínil, že „je stejně jako v minulosti nutné, slovy prvorepublikového politika JUDr. Karla Kramáře, aby české právnictvo ukázalo, čím je a co znamená pro náš veřejný život“. Co tedy znamená?
O to šlo mimo jiné v první řadě a pevně věřím, že Sborník sjezdu, jež bude shrnutím referátů, koreferátů a nejvýznamnějších diskuzních příspěvků, bude dobrým kompasem pro ty, kteří to chtějí zjistit. Pokud se kupříkladu exekutoři zaměřili na společenský význam reálné vymahatelnosti práva, logicky se zároveň zabývali otázkou, proč jsou jedním z nejčastějších terčů kritiky, mj. často populisticky vzešlou z řad politiků a zákonodárců. Důrazně připomněli, že v drtivé většině případů nečiní nic jiného, než že vykonávají svou zákonnou povinnost, tzn. provádějí exekuci pravomocných rozhodnutí nezávislé soudní autority, za něž samozřejmě neodpovídají. Jinak řečeno, připomněli, že pro „veřejný život“ je zcela zásadní, aby soudní výrok byl realizován ve světě vnějším, jinak soudem nalezená spravedlnost nebude vykonávána a ztratí svůj smysl.
Na Sjezdu bylo také zmíněno, že právo není jen na území České republiky, ale má evropský a mezinárodní přesah. Jak se v tom tedy orientovat? Jakých případů se to může týkat?
Orientace je, pravda, často obtížná. Jakožto členský stát Evropské unie je třeba stále sledovat kontinuitu komunitárního práva a národní právní úpravy. O to významnější roli a právě pro veřejný život má ta která právní odbornost. Na Sjezdu však onen přesah, a to zejména ve vztahu k základním právním principům, jež determinují funkčnost právního státu a její demokratické formy, podmínila aktuální mezinárodní situace spolu s relativizací určitých základních hodnot, k níž se často a výrazně populisticky uchylují mnohé politické subjekty.
V závěru Sjezdu českých právníků 2022 bylo přijato společné komuniké. O čem je? Co z toho vyplývá? Budete dále ve sjezdech českých právníků pokračovat?
Komuniké, jež bylo na závěr Sjezdu přijato bez námitek, odpovídá jednak na to „proč sjezd“, jednak „proč dané téma“, a konečně na to, kam míří v budoucnu. Pokud je v závěru komuniké zmíněno, že široká právní obec je připravena nabídnout svoji odbornost v legislativních procesech a podílet se na zvyšování právní kultury v České republice, jde v podstatě o závazek, který, doufám, začneme naplňovat již při příštím jednání sjezdového výboru, které je svoláno na červen. Osobně jsem přesvědčen, že sjezdy by se měly konat cca co 3 až 5 let, odborné sekce by měly připravit legislativní koncepce ohledně alespoň dvou vybraných aktuálních legislativních témat, to vše s tím, že koncepce budou finalizovány sjezdovou diskuzí. Ambicí je, aby přijaté koncepce byly dobrým a ze strany státní správy i zákonodárců respektovaným základem normotvorby. Mimo jiné, na letošním Sjezdu již odezněl návrh jednoho tématu, s nímž bude jistě většinový souhlas – „Nová právní úprava legislativního procesu“.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Vladimírem Jirouskem
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
