Rozhovor s OLDŘICHEM LICHTENBERGEM, producentem, provozovatelem divadla Broadway a právníkem.
Oldřich Lichtenberg je producent a provozovatel divadla Broadway. Původně je vystudovaný právník oboru autorské právo. Před 20 lety spoluzaložil muzikálové divadlo Broadway v Praze. Prezident republiky Miloš Zeman mu letos 28.října u příležitosti státního svátku ČR udělil Medaili Za zásluhy I. stupně zásluhy o stát v oblasti kultury.
„Za mého působení v muzikálové branži jsem se podílel na vzniku více než 20 muzikálů, které vidělo více než 6.000.000 milionů diváků. Naše muzikály (nepočítaje koncertní verze a předváděčky) byly uváděny na Slovensku, v Německu, Rusku, Jižní Koreji a Japonsku. My jsme v Divadle Broadway byli vždy průkopníky moderních technologií,“ říká Oldřich Lichtenberg.
Letos v únoru jste slavili 20 let od vzniku divadla Broadway v Praze. Založil byste znovu muzikálové divadlo?
Dnes je z hlediska divadel mnohem složitější situace než před těmi cca 22 lety, kdy jsme Divadlo Broadway zakládali. Divadlo bylo výsledkem jednak mých několikaletých zkušeností z Divadla Ta Fantastika (dnešní Divadlo Lucie Bílé), a jednak (a hlavně) hledáním vhodného prostoru s dostatečnou kapacitou sedadel pro muzikál Kleopatra, který jsme tehdy s Michalem Davidem připravovali. Po měsících hledání, kdy v Paláci kultury nebylo možné hrát kvůli konkurenční doložce, a v Hudebním divadle Karlín nebylo možné vzhledem k repertoáru dostat dostatek termínů, objevila se možnost zrekonstruovat prostor bývalého kina Sevastopol (ještě dříve kina Broadway). Dnes je divadel zabývajících se muzikály řada jak v Praze, tak i na venkově, prakticky neexistuje monotematické sériové hraní (tenkrát jsme hráli 7 – 8x týdně) a hlavně – vedle následků covidové a válečné krize – násobně narostly veškeré náklady hmotné i personální. Takže bych asi musel víc přemýšlet a počítat (i vzhledem k tomu, že jsem o těch 22 let starší). Ale odpovědí je, že jsme (bohužel těsně před covidem) prodloužili pro Divadlo Broadway nájem o dalších 10 let.
Vaším původním záměrem bylo vytvořit sérii muzikálů pracujících s písničkami nejznámějších domácích hvězd? Jak se vám to podařilo?
Tehdy jsme vůbec nepřemýšleli o nějaké dlouhodobé dramaturgii, protože v té době se představení držela v monolitickém hraní na repertoáru dlouhá léta, ale záhy po Kleopatře jsme uvedli v divadle divadelní adaptaci Rebelů, což byla faktická předzvěst dnešních „Hit muzikálů“, složených z existujících písní. Ale k těm hlavním došlo až o mnoho let později, kdy jsme začali pociťovat absenci silných hudebních autorů, schopných napsat opravdu nosné melodie, a jednak to byla úcta a obdiv k interpretům, kteří po mnoho generací interpretovali ty největší hity doby (Neckář, Gott, Vondráčková, Matuška, Janda).
Víte přesně, kolik muzikálů jste za tu dobu zrealizovali?
Za mého působení v muzikálové branži jsem se podílel na vzniku více než 20 muzikálů, které vidělo více než 6.000.000 milionů diváků. Naše muzikály (nepočítaje koncertní verze a předváděčky) byly uváděny na Slovensku, v Německu, Rusku, Jižní Koreji a Japonsku.
S vašimi muzikály jste byli úspěšní i ve světě, dokonce i v Jižní Korei a Japonsku. Kde všude jste ještě měli muzikálová představení?
Naše muzikály (nepočítaje koncertní verze a předváděčky) byly uváděny na Slovensku, v Německu, Rusku, Jižní Koreji a Japonsku.
Jaký je recept na úspěšný muzikál?
Jé, to kdybych věděl. Ale strašně důležitý je první dojem. Kdykoli jsem něco na tzv. „první dobrou“ necítil a nechal se k realizaci dotlačit, nikdy to úplně dobře nedopadlo. Dnes se prostě trochu zapomíná, že muzikál se jmenuje podle slova muzika, a pokud neodcházíte z divadla a nebroukáte si hlavní melodii, je něco špatně. Mnozí noví muzikáloví autoři jsou dnes možná vzdělanější a informovanější v nejnovějších hudebních trendech, ale chybí jim to hlavní – talent vytvořit melodii.
Jaký žánr je váš šálek kávy?
Přestože jedněmi z mých nejúspěšnějších muzikálů jsou ty z pera Michala Davida, musel jsem k úctě k Michalových sólovým písním dozrát a umět je docenit (a to dnes činím v míře vrchovaté), ale moje hudební kořeny a srdce jsou v písních Slade, Nazareth, Black Sabath apod. Z českých interpretů miluju Jaromíra Nohavicu.
Je těžké udržet umělecký soubor, aby divadlo fungovalo?
Jak těžké je udržet umělecký soubor, se projevilo právě po skončení covidových restrikcí, kdy se náš tým úplně rozpadl. Herci našli uplatnění v TV seriálech, začali učit či vykonávat jiná zaměstnání, ale ti se postupně vracejí. Horší je to s lidmi ze zázemí, ti odešli do jiných profesí prakticky natrvalo a s následky se vypořádáváme dodnes.
Provoz divadla, obzvláště muzikálů, si žádá i nové technologie. Jak se s tímto vypořádáváte?
My jsme v Divadle Broadway byli vždy průkopníky moderních technologií, takže jsme vybaveni množstvím propadel, lávek, točen, zvukových, projekčních a světelných technologií či LED stěn. Ale je to enormně ekonomicky náročné.
Jsou lidé i nadále vyhladovělí po kulturních zážitcích?
V době covidové uzávěry by lidé přišli prakticky na všechno, pořádali jsme akce pro povolených 100 diváků, a přes další pekelné restrikce bychom prodali násobně víc vstupenek, ale když covid skončil (z hlediska omezení), tak diváci se vraceli jen velmi a velmi vlažně. První pololetí roku 2022 bylo vůbec nejhorší v historii Divadla Broadway i díky tomu, že zkrachovala prodejní síť TicketArt a my přišli o 15.000 vstupenek za cca 8 milionů korun. Teď na podzim (i díky novým premiérám) je situace diametrálně jiná a my (zaplať Pán Bůh) máme plno. Tak snad je to návrat k lepším časům, byť nás opravdu drtí obří nárůst cen energií (jen za elektřinu platíme místo 80.000,- Kč měsíčně plných 400.000) a nájmů (díky inflaci). A zde musím říct, že stávající vláda nám v letošním roce nepomohla jedinou korunou, a jen kroutím hlavou nad jejich amatérizmem kombinovaným s arogancí.
Kultura je v rodinách první zbytný výdaj. Vidíte to i v divadle?
Divadelní kultura je první zbytný výdaj, protože je opakující se, a diváci mají pocit, že přijdou, až bude lépe. Když přijede koncertovat někdo významný, na to si lidé peníze najdou, protože ta příležitost se už nemusí opakovat. My jsme se repertoárem od podzimu zaměřili na mladší publikum, které také tolik neřeší „co bude“, a vyplatilo se.
Všechno se zdražuje, což se týká i provozu divadel. Budou kvůli tomu stoupat i ceny vstupenek, nebo se to budou snažit divadla udržet i právě kvůli tomu, že zájem o kulturu zase tak velký pravděpodobně nebude?
Snažíme se vstupenky držet na hranici ekonomické dosažitelnosti, byť kolegové z jiných divadel zdražili opravdu významně. Je také pravdou, že muzikálové vstupenky se za 20 let dražily pouze o desítky procent, kdežto náklady o procent stovky.
Zřejmě nezůstanou ti nejlepší, ale ti dotovaní. Jak toto vidíte?
Ano, ať vládne ten či onen, neustále veřejné instituce, podporující kulturu, ovládá z hlediska dotací a podpor stále stejná skupina obdarovaných prosazujících zásadu, že podnikání v kultuře si nezaslouží žádnou podporu. Jde prakticky o dotační mafii, která své prebendy bedlivě hlídá a nikoho mezi sebe nepustí, byť výsledky jejich práce (nemluvě o návštěvnosti) jsou, slušně řečeno, diskutabilní. A nemluvě o příspěvkových organizacích, kdy plýtvání nezná mezí, a hlavním marketingem je heslo „Státe (město, kraji, …) dej!“. Je to stejné, jako když dva pekaři na stejné ulici prodávají housky a jeden z nich má placený nájem, energie, mzdy a mouku a ten druhý nic. Přitom je to samozřejmě všechno čistá lež, že jen „nekomerční“ kultura zasluhuje podporu (vždyť pouze položku zisk skrývají za honoráře, nájmy, produkci atd.). Copak člověk, když vybírá, kam jít do divadla, se rozhoduje podle právní formy zakladatele?
Prezident republiky Miloš Zeman vám letos udělil Medaili Za zásluhy I. stupně zásluhy o stát v oblasti kultury. Co pro vás toto uznání znamená?
Já si vyznamenání od pana prezidenta nesmírně vážím, a také, možná pyšně, si myslím, že si ho zasloužím. Za mnou jsou miliony diváků, desítky muzikálů, desítky televizních pořadů a hudebních alb atd.
Co připravujete nového v nejbližší době?
To je to trochu smutné a zároveň pohánějící vpřed, že hned po dvou veleúspěšných představeních Okno mé lásky a Vánoční zázrak připravujeme další věci. Na jaro chystáme alegorickou komedii Lukáše Pavláska Diktátor v režii Vladimíra Morávka a chystáme i velkolepý muzikál Trója.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Oldřichem Lichtenbergem
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
