Miroslav Singer: Pandemie nás zasáhla silou menšího válečného konfliktu

Generali CEE Holding jako jedna z největších pojišťovacích skupin ve střední a východní Evropě působí ve třinácti zemích regionu (v Rakousku, Bulharsku, Černé Hoře, České republice, Chorvatsku, Maďarsku, Severní Makedonii, Polsku, Rumunsku, Rusku, na Slovensku, ve Slovinsku a Srbsku). Dá se porovnat, jak jsou na tom státy v tomto regionu v oblasti pojišťovnictví a finančních služeb?
Porovnat se to samozřejmě dá. Ve stručnosti na tom jsou různě. Ale vážně, rozvinuté trhy samozřejmě představujeme my Visegradská 4 a ještě více Rakousko. Nicméně pokrok jde rychle vpřed i na Balkáně. Rakousko je samozřejmě nejbohatší, ale za zmínku určitě stojí i to, že velmi otevřený novým digitálním řešením, ale obecně i novým produktům, byl už před covidem trh v Polsku.
Všechny ekonomiky střední a východní Evropy po revolučních letech 1989 prošly restrukturalizací. Dá se porovnat úroveň ekonomik jednotlivých států, jak jsou na tom v současnosti?
V této těžké době a v sousedství velmi bohatého Německa  je snadné zapomenout, jak velký krok udělaly středoevropské ekonomiky a Slovinsko, které dnes dohání, či předhání životní úroveň některých tradičních členů EU. Ale dnes se velmi daří třeba i Srbsku, které navíc velmi efektivně čelí i pandemii.
Jak vidíte jako makroekonom dopad koronavirové epidemie v jednotlivých státech střední a východní Evropy? Postihla všechny stejně?
Samozřejmě ne, obecně postihla nejvíce země, které mají významný podíl turistiky, jako Chorvatsko, a automobilového průmyslu, jako nás či Slovensko. Naopak třeba Srbsko čelilo dopadům lépe, resp. jich tolik nezažilo, navíc dnes na rozdíl od EU, efektivně vakcinuje.
Jak vidíte stav současné globální ekonomiky?
Nacházíme se v období návratu k růstu. Asie už startuje, Spojené státy také, je to dáno i vakcinací a efektivnějším vypořádáním se s pandemií. Evropa je sice pozadu, ale růst přijde i k nám.
V jaké ekonomické „kondici“ se v současnosti nachází česká ekonomika a jaký dopad měla koronavirová epidemie na její výkonnost?
Nás zasáhla pandemie silou menšího válečného konfliktu. Růst letos sice zažijeme, ale návrat na předpandemickou úroveň přijde až příští rok.
Jaké dopady mají na ekonomiku současná vládní nařízení?
Zatím ne dramatický, dopadají spíš na náš volný čas. Dramatický dopad by mělo až zavření výrob.
Jak je na tom v současnosti stabilita české koruny? A ve vztahu k Euru a US dolaru? Jak to vidíte jako bývalý guvernér ČNB?
Česká koruna je už po léta obecně solidní pevnou měnou s nedramatickými výkyvy kursu.
Od počátku koronavirové epidemie došlo k zastavení mnoha oborů a zkrachovalo mnoho firem i živnostníků. Vláda vydává mnoho financí do oběhu, aniž by to bylo podpořeno výrobou a službami. Může tak velmi brzy dojít k hyperinflaci či jiným dalším nežádoucím problémům? 
Ne, neboť neklesla jen nabídka, ale i poptávka. A poptávka je to, co při omezené nabídce startuje inflaci.
Jaké důsledky má epidemie na společnost po stránce morální?
To ať zhodnotí jiní, ale obecně neštěstí a války, a pandemie je neštěstím srovnatelným s válkou, morálce nepřispívají.
Za jak dlouho se dá do dobré kondice česká ekonomika, poté, co se rozvolní vládní nařízení? Má šanci se brzy vzpamatovat? Bude fungovat jako před koronavirovou epidemií či na jiných principech?
Něco se nevrátí, lidé už nebudou v kancelářích tak jako před pandemií, byznysová turistika už bude také limitovanější, ale jinak čekám velké zrychlení růstu a ochotu lidí si to „užít“, což pomůže i těm v zasažených oborech. Naopak digitál i komunikace jasně vydělaly.
Bude potřeba po rozvolnění udělat restrukturalizaci českého hospodářství? Co je klíčové?
Nedržet pracovní místa i dlužníky bez perspektivy. Umožnit nalít nový kapitál tam, kde se vyplatí.
Kam bude dle vašich představ kráčet Česko v příštích deseti až dvaceti letech?
Česko nemá nohy. A také nemá politický systém, který by umožňoval radikální změny kursu. Zůstane trochu zbytečně neambicióznější evropskou zemí, kde se příjemně žije a kde soukromý sektor funguje mnohem lépe než stát.
O vás je známo, že ačkoliv jste rodilý Pražák, v dětství jste tatínkovi musel pomáhat na vinici. Zdědil jste tak i vztah k vínu? Jaké víno máte nejraději?
K vínu i vinaření jsem si za těch čtyřicet let, co máme vinici, vypěstoval vztah hluboký. Mám rád sklizeň a lisování, ale třeba i střih vinice. Miluju ochutnávky s dalšími vinaři. Pokud jde o víno, co mám skutečně rád, patří mezi ně určitě vyzrálejší suchá bílá vína, ale i vyleželá červená, která se tu daří víc a víc. Ze zahraničí určitě italská červená z okrajovějších regionů, suché německé ryzlinky z Pfalze, či Nahe.
Jak relaxujete? Máte ještě vůbec čas na koníčky?
Chodím přírodou, to miluji. V zimě na sněžnicích, letos jsem jich konečně trochu užil. Čtu a těším se na živé divadlo a bigbít. Zatím to nahrazuji filmy.
Foto: Karel Šanda
Zdroj: Renáta Lucková