Ipsos je výzkumnou, technologickou a konzultační společností. Výzkumu trhu se Ipsos věnuje dvacet devět let a je největší agenturou na českém trhu. Spolupracuje s pobočkami sítě Ipsos v 90 zemích. Z Prahy řídí projekty po celém světě a sídlí zde i vedení Ipsos Central Europe Cluster (ČR, SR, Maďarsko, Rakousko).
Rozhovor s MICHALEM STRAKOU, specialistou agentury Ipsos pro finanční trh a Product & Business Development Directorem, Ipsos.
V jakém stavu je podle vašich zkušeností v současné době finanční trh?
Na to, že jsme, doufejme, v době post-covidové, je finanční trh u nás v relativně dobrém stavu. Nicméně se zřejmě jedná o příslovečný klid před bouří, protože míra zadluženosti státu a nastupující inflace dostanou domácnosti v ČR pod finanční tlak. To se projeví nejen u každodenní spotřeby, ale i v základních platbách za energie, bydlení a další klíčové položky.
Jak souvisí podle vás tempo se zadlužováním Čechů s finanční gramotností?
Z výzkumů, které v Ipsos realizujeme ve spolupráci s Českou bankovní asociací, vyplývá, že finanční gramotnost se v ČR zlepšuje. Samozřejmě jsou segmenty v populaci, které se zvláště ve složitějších finančních produktech orientují hůře, nicméně celkově základní finanční nástroje zvládáme dobře. Čili jinými slovy, zadlužování nejde na vrub finanční negramotnosti, že by si lidé brali půjčky a nedělali si starosti se splácením, je motivováno spíše optimistickou situací českých domácností, samozřejmě do období vypuknutí covidové pandemie.
V současné době se zvyšují životní náklady na život a na základní životní potřeby. Jak byste definoval základní životní potřeby člověka? Co do nich patří?
To je samozřejmě velmi individuální. Určitě mezi nejzákladnějšími potřebami bude bydlení, obživa a péče. V našem civilizačním stupni ovšem nároky i na nejzákladnější potřeby narůstají, když se bavíme s respondenty našich výzkumů, lidé zařazují mezi klíčové potřeby i mobilitu, tedy vlastnit auto, moci cestovat, nakupovat elektroniku atd. Zkrátka využívat současné vymoženosti moderního světa, což je často příčina nezodpovědného nakládání s dluhy v některých domácnostech.
Mluví se o tom, že by si lidé měli velmi pečlivě spočítat své životní náklady a zvážit půjčky. Přesto, přiletí v ekonomice černá labuť a věci jsou hned jinak. Co byste v tomto ohledu lidem poradil?
Rada je univerzální, vytvářet si finanční rezervu, minimálně na pokrytí všech nákladů na půl roku, ovšem čím déle, tím lépe. Bohužel data ukazují, že až dvacet procent českých domácností si nemůže dovolit generovat rezervu a žijí od výplaty k výplatě.
Co vám ukázal poslední průzkum chování Čechů a jejich zadlužování?
Poslední čísla jsou vcelku potěšující. Ukazuje se, že po Covidu zatím nezabředáváme ve větším množství do nekontrolovaného úvěrování. Lidé většinou vědí, jak se racionálně chovat, zhruba dvě třetiny populace mají pouze jednu půjčku, pětina pak půjčky dvě, což znamená, že půjčky v naprosté většině nekumulujeme. Do insolvence padají dlužníci, kteří mají tři a více půjček, tedy naštěstí výrazná menšina v populaci.
Optimisticky to vidí i většina domácností, když dvě třetiny z nich se neobávají ohledně neschopnosti splácet své závazky, na druhou stranu dvacet dva procent si příliš jisti nejsou.
Každý průzkum je zakončen jistým Desaterem, jak by se měl člověk chovat. Přesto, že je znám, přesto jsou situace, kdy se lidé tak nechovají. Proč?
Deklarativně lidé vědí, jak se vůči dluhům chovat, uvědomují si rizika a většinou se jim dokážou vyhnout. Důvodem pro rizikové chování je dluhová past, do které se dostanou někteří jednotlivci nebo domácnosti. V těchto situacích již „vytloukají klín klínem“, nezjišťují si serióznost toho, od koho si půjčují, potřebují další půjčky, které používají na splácení předcházejících dluhů. Z této situace se většinou bez pomoci nedostanou. Důvodů, proč se dostali do dluhových pastí je mnoho, od nesplácených dluhů z minulosti, přes dlouhodobý výpadek příjmů až po překotné pořizování zbytné spotřeby nad rámec osobního/rodinného rozpočtu bez ohledu na problém, který je dostihne v budoucnu.
Velký rozdíl je v půjčování mezi mladými lidmi a staršími lidmi. Čím si to vysvětlujete?
Nejedná se o velké překvapení, podobné rozdíly v přístupu zde byly vždy. Mladší generace ještě nemá nakumulované zdroje na bydlení, mobilitu atp., proto si častěji půjčuje, přičemž hojně využívá půjčky od známých a příbuzných, neboť na půjčky od bank by si ještě vzhledem k příjmům nedosáhli. Na druhou stranu starší generace, většinou již zajištěná, má k zadlužování negativnější postoj. Již si prošli mnoha životními zkušenostmi a vědí, jak nebezpečné zadlužování může být. Často se řídí příslovím, že dluhy „jedí s lidmi z talíře“. Například sedmdesát tři procent starších lidí nad šedesát šest let nesplácí v současné době žádnou půjčku, přičemž průměr v populaci činí čtyřicet osm procent lidí, kteří nesplácejí žádnou půjčku.
Jaký je charakteristický Čech s rizikovým chováním?
Celkově je v populaci dle výzkumu jedenáct procent lidí s dluhovým rizikem. Častěji se jedná o muže (čtrnáct procent) než ženy (devět procent), střední generaci 36-44 let (šestnáct procent) než starší nad 66 let (tři procenta) a vyučené (patnáct procent) než s VŠ vzděláním (šest procent).
Bez čeho se podle vás mohou lidé klidně obejít?
Určitě bez zbytné spotřeby, což naprostá většina populace ví. Například na otázku, na co by si lidé nikdy nepůjčili, nám lidé nejčastěji uváděli dovolenou (sedmdesát tři procent), sportovní vybavení (čtyřicet osm procent) nebo na splacení předcházejících půjček (čtyřicet dva procent). Na druhou stranu patří například nákupy na splátky mezi nejčastější druhy půjček, které lidé splácejí. V tomto případě často správné racionální uvažování ustoupí okamžitému spontánnímu nákupu přímo na prodejnách.
V současné době se také velmi prosazuje model sdílené ekonomiky a sdíleného vlastnictví. Jak se na tuto cestu díváte?
V ČR se rozbíhá sdílená ekonomika velmi pozvolna, mnohem pomaleji, než bylo před několika lety predikováno. Rozjíždí se projekty v mobilitě, částečně i bydlení (ovšem zde se sdílená ekonomika velmi rychle nahrazuje jen jiným obchodním modelem), ale zatím se jedná o okrajové jevy. Hodně to souvisí s kulturou „vlastnění“, která je u nás zakořeněná. Pravdou také je, že řadu projektů sdílené ekonomiky zbrzdil Covid, především právě v mobilitě.
Na co byste si vy osobně nikdy nepůjčil?
Určitě ne na dovolenou nebo na dárky…
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Michalem Strakou
Zdroj: Pavel Veselý
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
