Jiří Weigl: Recese je za dveřmi, hrozí výpadky příjmů, vyšší nezaměstnanost

Rozhovor s JIŘÍM WEIGLEM, ekonomem, současným ředitelem a spoluzakladatelem Institutu Václava Klause.

V Mezinárodním měnovém fondu absolvoval studijní pobyt zaměřený na finanční politiku. V letech 1992–1997 byl vedoucím sboru poradců předsedy vlády ČR, v letech 2000 – 2003 působil jako ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP). V letech 2003–2013 byl vedoucím Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause a od roku 2009 členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Ředitelem Institutu Václava Klause je od jeho založení od roku 2012. 

Byl jste členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) v letech 2009–2013. Jak byste porovnal situaci tehdy a dnes?

Situace tehdy a dnes si je v mnohém podobná. Tehdy i dnes jsme zažívali krizové otřesy, vážné rozpočtové problémy, a stejně jako dnes, i tenkrát ve vládě neseděl žádný národohospodář. Veřejnost zneklidněná zhoršující se situací to nese nelibě, její politická podpora vládě klesá, a tak se vládní politici pokoušejí schovat za nějaké grémium tzv. odborníků, kteří jim mají poskytnout alibi a vytvořit dojem, že vládní kroky v hospodářské politice se opírají o fundované odborné názory. Ve skutečnosti jde však spíše o PR a mediální dojem, než že by NERV, tehdy stejně jako dnes, skutečnou vládní politiku nějak zásadněji ovlivňoval. 

V letech 2003 až 2013 jste působil jako vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause. Jaký je Václav Klaus šéf?

S Václavem Klausem úzce spolupracuji od roku 1990, takže jsem jej jako vedoucí Kanceláře prezidenta republiky dobře znal a rozuměl jeho stylu práce i názorům. Václav Klaus je člověk hluboce vzdělaný, se širokým rozhledem, skvělým analytickým myšlením, velkými zkušenostmi a dobrými jazykovými znalostmi. Nepotřebuje zástupy poradců, ale přesto se zajímá o názory svého okolí. Je to náročný workoholik, který však k funkci hlavy státu přistupoval velmi civilně a občansky. Nepěstoval kolem sebe žádný dvůr, rozlišoval mezi pracovní dobou v úřadě a svým soukromím, obvykle dodržoval pracovní dobu. Pracovně i lidsky jsem si s ním rozuměl a rozumím.

Jste také spoluzakladatelem Institutu Václava Klause. Proč vlastně vznikl?

V naší zemi jsme postrádali tradici, že hlava státu po skončení své funkce zůstává veřejně činnou osobou, tak jako tomu bývá na Západě.  IVK vznikl jako příprava zázemí pro prezidenta republiky k veřejnému působení po skončení jeho mandátu. Naší inspirací byly prezidentské knihovny amerických prezidentů. IVK je tedy jakousi kombinací prezidentské knihovny, která uchovává v paměti věci a myšlenky spojené s prezidentstvím svého zakladatele, a současně funguje jako konzervativní think tank, který rozvíjí jeho ideový odkaz. 

Napsal jste text, jenž je součástí souboru Sebedestrukce Západu, který vydal Institut Václava Klause. Je to opravdu tak?

Zrychlující se sebedestruktivní vývoj západní civilizace, který můžeme v posledních letech pozorovat, a nakonec zažívat na vlastní kůži, je jedním ze zásadních témat, kterým se v IVK věnujeme. Dnes čelíme frontálnímu nástupu nové pokrokářské levice, která se snaží novými cestami docílit starých cílů – zničit svobodnou kapitalistickou společnost a vytvořit novou utopii a nového, svých kořenů zbaveného člověka. Hlavními jejími nástroji jsou nesmyslný boj proti změnám klimatu, genderová ideologie a masová migrace. Nehovoříme o žádných teoriích. Dopady této plíživé revoluce dnes všichni zažíváme v podobě přílivu migrantů, energetické krize, inflace a potlačování základních svobod. Boj za záchranu občanské a ekonomické svobody a normálních společenských struktur a vazeb proti modernímu pokrokářství je hlavní náplní politiky v celém dnešním západním světě. 

V jednom rozhovoru jste řekl: Rozdělme EU, hrozí nám „Bílá hora“. Bude to tak hrozné? Co spolupráce v Evropě?

Evropská integrace, jak jsme ji znali z jejích počátků, tj. odstraňování bariér v pohybu zboží, peněz, lidí a myšlenek, se už dávno změnila v proces zcela jiný – postupující centralismus a regulaci všech stránek života různorodých členských zemí Evropy. EU je dnes byrokratický moloch, snažící se menší země direktivně podřídit rozhodování velmocí ovládajících bruselské centrum. Byrokratický centralismus je neschopný zajistit prosperitu. EU v globálním srovnání stále více zaostává a ztrácí. A my jsme na té šikmé ploše s ní. 

Kde vidíte hlavní kořeny současné situace?

Dnešní politický mainstream v EU pevně ovládá výše popsaný levicový progresivismus. Dnes to můžeme jasně vidět v zeleném fanatismu, který je všem členským zemím nemilosrdně vnucován bez ohledu na náklady a dopad na životní podmínky občanů. Demokracie v EU nefunguje a fungovat nemůže. Národní státy jsou uměle oslabovány a potlačovány, všudypřítomná regulace dusí iniciativu a skutečný pokrok. 

Jak vidíte Green Deal?

Green Deal je nesmyslný levičácký projekt podobný maoistickému tzv. Velkému skoku v Číně, který bez ohledu na fyzikální zákony a reálné možnosti, má umožnit regulaci vývoje klimatu člověkem. Tedy alespoň v Evropě, protože zbytek světa se do podobných dobrodružství zdaleka tolik nepouští. Jeho podstatou je likvidace tradiční energetiky a urychlené budování větrných a solárních zdrojů, které ji však nemohou nahradit. Dnešní energetická krize a pádící inflace jsou výsledkem těchto snah. Následovat bude rozval průmyslu, krachy firem, nezaměstnanost a všeobecná krize. S klimatem se pochopitelně nic nestane. Staré vysmívané komunistické heslo „Poručíme větru dešti“ bohužel znovu platí, a my všichni za něj budeme pykat ještě dlouho. 

Jak je možné stabilizovat současné státní rozpočty?

Vzhledem k jejich stavu a ke všem našim EU a NATO závazkům to je téměř nemožné. Vláda se evidentně snaží potichu řešit rostoucí dluh prostřednictvím inflace na úkor úspor obyvatelstva. Je to zdánlivě politicky méně bolestná cesta ve srovnání s rozpočtovými škrty a zvyšováním daní, ale v celkovém souhrnu se ukáže jako velmi nákladná a zcela jistě povede k vážným dopadům do životní úrovně našich občanů. 

Naše vláda rozhodla o zavedení daně z mimořádných zisků. Jak vnímáte tuto daň? Povede se vybrat tolik, co se očekává?

Tato daň je výrazem zoufalství a neschopnosti vlády řešit příčiny krize vzniklé státní regulací. Namísto toho zvolila pokus profitovat z následků této politiky a nebere při tom ohled na to, že devastuje tržní prostředí v naší ekonomice. Dopadne to jako vždycky, výnos zůstane daleko za očekáváním, daňová optimalizace na straně postižených subjektů zafunguje. 

Budou se muset zvedat i další daně?

Vláda k tomu bude donucena, protože recese je za dveřmi, hrozí výpadky příjmů, vyšší nezaměstnanost a růst mandatorních sociálních transferů. Při tom chce navíc silně zbrojit, bojovat za klima a ještě přispívat rozvojovým zemím a Ukrajině. 

Je v dohlednu možné řešení současné situace? 

Bez zásadní změny situace kolem nás se nedá očekávat žádné zlepšení.  Pokud se EU nevzdá zeleného šílenství, pokud nebude dosaženo míru na Ukrajině, pokud pro naši vládu budou důležitější zájmy našich zahraničních partnerů než zájmy vlastních občanů, potom o vážném řešení dnešních problémů nelze vůbec uvažovat. 

Jaký je váš rodinný vztah k Brandýsu nad Labem?

Moje rodina bydlí v Brandýse nad Labem již více než 200 let. Žiji v domě, který postavili moji předkové v polovině 19. století. Měli firmu vyrábějící kočáry a můj pradědeček je mimo jiné vyráběl i pro posledního císaře Karla I., kterému patřil brandýský zámek. Obdržel od něho titul “c.k. komorní dodavatel“. Po válce dodal kočár i prezidentovi Masarykovi a dalším známým osobnostem První republiky. I díky této dlouhé tradici jsme já a moje rodina velcí patrioti našeho města, v němž rádi žijeme. 

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Jiřím Weiglem

Zdroj: Renáta Lucková