Jakub Vágner: V pralesích se stále snažím spoléhat především na své instinkty

Rozhovor s JAKUBEM VÁGNEREM, rybářem a držitelem několika rekordů v lovu sladkovodních ryb.

Proslul především díky rybářskému pořadu Fish Warrior, vysílaném televizní stanicí National Geographic Channel. Je propagátorem myšlenky Chyť a pusť, kdy jsou ryby po ulovení vráceny do vody. Kromě natáčení a publikování se věnuje odborným přednáškám pro veřejnost a zaměřuje se na práci s mládeží. Letos 28.října mu prezident Miloš Zeman udělil medaili za Zásluhy 1.stupně.

„Už jako kluk jsem snil o tom, že pro National Geographic napíšu alespoň jeden jediný článek. Všichni mi říkali, že obyčejný kluk z malé České republiky nikoho nezajímá. Já se ale svého snu nechtěl nikdy vzdát. Nevěřím na náhody. Když na sobě člověk maká a dá svému snu celého sebe, pak se plní i ta nejtajnější přání,“ říká Jakub Vágner.

Jste držitelem několika světových rekordů v kategorii All-tackle IGFA (International Game Fish Association). Jaké si nejvíce vážíte?

Musím říci, že si vážím všech úplně stejně. Každá destinace, stejně tak i každá z těchto ryb, má svůj unikátní příběh. Jsou to všechno velmi vzácné ryby. Spíše jsem šťastný, že jsem měl možnost se s nimi vůbec setkat. Celý život si vlastně plním své tajné sny.

Zúčastnil jste se rybářského pořadu Fish Warrior, vysílaném televizní stanicí National Geographic Channel. Jak k této spolupráci došlo?

Už jako kluk jsem snil o tom, že pro National Geographic napíšu alespoň jeden jediný článek. Když jsem pak byl větší, posílal jsem na různé adresy své fotografie i videa, ale nikdy mi nikdo neodpověděl. Všichni mi říkali, že obyčejný kluk z malé České republiky nikoho nezajímá. Já se ale svého snu nechtěl nikdy vzdát. Jednoho dne mne kontaktovali přímo oni. Hledali někoho, kdo by dokázal ulovit vzácné sladkovodní ryby světa a na internetu vždy narazili na moje fotografie. Nevěřím na náhody. Když na sobě člověk maká a dá svému snu celého sebe, pak se plní i ta nejtajnější přání.

Vaším otcem je hudebník Karel Vágner. Lákalo vás věnovat se jen hudbě? Byl jste na rybách také s tátou? Jste finalistou desátého ročníku soutěže StarDance (3. místo). Ani to vás nepřesvědčilo?

Hudbu jsem miloval, nedělal jsem to jen kvůli tátovi. Studoval jsem hudební gymnázium a následně Pražskou hudební konzervatoř. Konkrétně piano a kontrabas. Jen láska k přírodě a rybám časem zvítězila, a já musel jít za hlasem svého srdce.

Táta se mnou občas na ryby chodil, ale to jsem byl ještě malý kluk a pytlák v průhonickém parku. Můj tatínek je multitalent, a to nejenom na hudbu, ale také na sporty. Závodně hrával fotbal a hokej, a dokonce reprezentoval i ve skoku o tyči. Rybaření ale šlo vždy úplně mimo něj. 

StarDance byla zajímavá zkušenost, ale celý život se řídím slovy mého dědečka. Říkával: “Dělej to, co tě činí šťastným”.  Měl pravdu. Dnes už vím, že se člověk může stát úspěšným v jakémkoli oboru hlavně tehdy, pokud to nebere jako práci, ale spíše jako poslání.

Ve třetím ročníku jste školu opustil a vydal se do Austrálie, kde jste se seznámil se svým rybářským mentorem Rexem Huntem, hráčem australského fotbalu a rybářskou celebritou. Co to pro vás znamenalo?

V té době to bylo nepopsatelné setkání. Rex byl v té době nejznámějším Australanem své doby. Naprostá megastar, a já mu najednou byl na blízku. Hodně jsem se od něj naučil, a to nejenom v rybaření. Vždy jsem miloval jeho úctu k lidem a přírodě.

V Austrálii jste pracoval jako rybářský průvodce při lovu „big game fishing“. Bylo pro vás těžké v Austrálii pracovat?

No, nebylo to tak od počátku. Mnoho měsíců jsem jedl odpadky z popelnic a bydlel v parku na lavičce. V té době jsem neměl pracovní povolení, a tak mé úplně první zaměstnání bylo umývání nádobí v jedné italské restauraci. Bral jsem 5 dolarů na hodinu a byl jsem za to šťastný. V této restauraci jsem se dostal po jednotlivých pozicích nakonec až do kuchyně. Pak jsem začal pracovat na moři, a tím se mi začal plnit další obrovský sen.

Jaká je největší sladkovodní ryba, kterou jste chytil?

Pokud budu počítat pouze ty čistě sladkovodní ryby, pak to byla jistě arapaima gigas z Amazonského deštného pralesa. Na délku měla 307 centimetrů. Krásný a magický tvor z vodních hlubin deštného pralesa.

Využíváte při rybaření také moderní technologie? Jaké a jak?

Ano, ale snažím se používat hlavně svou hlavu a zkušenosti. Začínal jsem v dobách, kdy moc technologií neexistovalo, a pokud ano, vše bylo ve svých počátcích.  Člověk se tak musel naučit vnímat vše živé kolem sebe a zostřit své smysly. Dnes samozřejmě používám GPS či sonary, ale většinou jen na území Evropy. V pralesích se stále snažím spoléhat především na své instinkty. Nikdy bych se nechtěl stát na technologiích zcela závislý. Pro mne je to jedna z největších hrozeb naší civilizace.

Zaměřuje se na svůj dlouholetý projekt „Sladkovodní Giganti“, který mapuje více než dvě desítky největších sladkovodních ryb naší planety. Můžete nám jej více přiblížit? Je těžké pro váš projekt získat partnery?

Sladkovodní giganti mapují nejenom ty největší sladkovodní ryby světa, ale především velmi vzácné tvory. Známe suchozemské giganty, jako třeba slony, hrochy či nosorožce. Stejně tak dobře známe obry oceánů. Paradoxně nejméně však známe sladkovodní ryby. Žijí většinou daleko od civilizace v nedotčených koutech naší planety. Víme o nich stále pramálo. Rád bych se o jejich životě dozvěděl co nejvíce to půjde, dokud tu stále ještě jsou. Tyto ryby jsou jedny z posledních živoucích fosilií našeho světa.

Dne 28. října 2022 vám prezident Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy 1. stupně. Co to pro vás znamená?

Znamená to pro mne to, že mne snad mají lidé rádi a váží si mých lidských i pracovních hodnot.  Není to medaile či podepsaný papír. Je to přes dvacet let práce, kdy jsem šel krůček po krůčku za svými sny a po cestě se dělil o své zážitky, radosti, ale i starosti s lidmi kolem sebe.

Narodil jste se rodičům na Štědrý den jako „vánoční dáreček“. Co vy si přejete k Vánocům? A čím nás překvapíte dál?  

Vždy si říkám, že pokud po něčem toužím, pak je to pouze otázka vůle a píle. Prostě si to musím odmakat. Jsou však věci, které vždy úplně neovlivníte. Nejvíce si přeji, abych se mohl, co nejdéle ve zdraví setkávat se svou celou rodinou. Čas je ta nejcennější veličina. 

Aktivit mám nyní hodně. Věnuji se jezeru Katlov, kde jsme s mojí sestrou Terezkou postavili nádherné apartmánové domy Katlov Homes. Na Katlově také pořádám rybářské kurzy pro děti i dospělé, a v červenci mě čeká další ročník rybářského dětského táboru Katlováček. Do toho na jaře dětský den rybářských slavností, kam každý rok dorazí kolem 20ti tisíc lidí, a pak mezinárodní kaprařský závod Stairs 2Hell, kterého se účastní 100 týmů z celé Evropy. Do toho hodně natáčím nové televizní série. Již jsem dokončil sérii “S Jakubem v Africe”, kde jsem vyjel s dvěma českými dětmi do opravdické africké divočiny, a také nové Rybí legendy z Čech a Slovenska. Oba projekty budou vysílat na ČT snad už na jaře. No, a teď jsem ještě napsal a vydal svou první dětskou knížku “Jak Jakub potkal ryby”. Tedy nenudím se. (smích). Teď chci ale hlavně překvapovat svou dceru Kayu. Za chvilku jí bude už rok a do života mi přinesla neskutečnou radost.

Děkuji za rozhovor. 

Foto + Zdroj: Renáta Lucková