Jakub Rejzek: Nejdůležitější je mít jasnou vizi

Jakub Rejzek je prezident Výboru nezávislého ICT průmyslu z.s. Dlouhodobě se zabývá rozvojem infrastruktury vysokorychlostního internetu, digitalizace a kybernetické bezpečnosti v regionech České republiky. Jako ICT profesionál má technické a právní vzdělání. Jeho koníčkem je kyberbezpečnost. Stojí v čele asociace Výboru nezávislého ICT průmyslu a je konzultant v oblasti telekomunikací a kybernetické bezpečnosti. 

„Třeba u nás v telekomunikacích bychom potřebovali, aby si politici uvědomili, že jsou tu i malí a střední podnikatelé, kteří staví optiku a vysokorychlostní sítě, že investujeme na venkově a v odlehlých oblastech často dříve, více a rychleji než velcí operátoři a že díky nám mají jejich voliči často rychlý internet lepší než v centru velkoměsta. My chceme investovat, chceme investovat hodně, ale potřebujeme k tomu předvídatelné podmínky a ideálně minimum zbytečných regulací, které nás akorát zatíží a nepřispějí k ničemu smysluplnému,“ říká Jakub Rejzek. 

Jak byste představil Výbor nezávislého ICT průmyslu?

Výbor nezávislého ICT průmyslu vznikl v roce 2016 jako spolek zastupující především menší české lokální a regionální společnosti poskytující služby v ICT oborech. Soustředíme se především na infrastrukturu sítí elektronických komunikací a s ní spojené ICT obory. Dnes si udržujeme celkem široký záběr, ale stále jej limitujeme pouze na takové oblasti, ve kterých umíme nabídnout skutečně vysokou odbornost vedoucích našich pracovních skupin. Od výstavby infrastruktury sítí elektronických komunikací a s tím spojenou agendou, přes služby, které elektronické komunikace využívají – z nichž nejvýznamnější témata dnes přináší právě kybernetická bezpečnost. 

Postupem času jsme se rozrostli i o velké české společnosti, které cítily vysokou odbornou úroveň práce spolku. Výbor pracuje v otevřených pracovních skupinách, takže jsme nějakým způsobem propojení s velkou částí české podnikatelské scény. 

Jak je na tom český ICT průmysl?

Jako republika jsme na výši. Vždyť ICT průmysl je základním kamenem moderní ekonomiky, který tvoří podstatně větší podíl na HDP nežli například zemědělství. Máme dobrý základ v lidských zdrojích, technice rozumíme a míra digitalizace soukromé sféry je i ve světovém porovnání na výši. Pokud mohu mluvit za naše členy, nejvíce je sužuje vysoká míra administrativy, neustálá snaha státu a EU regulovat každou drobnost v našem podnikání je doslova ubíjející. Další brzdou rozvoje českého ICT průmyslu je nedostatek kvalifikovaných lidí. Jsem optimista a vidím, že atraktivita oboru láká nadané studenty ke studiu v ICT oborech. Nemáme však dostatečné rezervy pro rychlejší růst, nedostatek kvalifikovaných pracovníků je obecný problém české ekonomiky. 

Proč se zabýváte výstavbou ICT infrastruktury?

Základní předpoklad poskytování služeb je robustní, spolehlivá a kapacitní infrastruktura v každém koutu naší země. I podle srovnání v žebříčku DESI Česká republika mírně zaostává v budování sítí s vysokou kapacitou. Podařilo se nám, ve spolupráci s Hospodářskou komorou, navrhnout a prosadit celou řadu opatření pro zjednodušení výstavby digitálních sítí. Dalším důležitým úkolem asociace je edukace členské základny. Pro lepší propojování soukromého a veřejného sektoru jsme převzali záštitu nad konferencí Kam kráčí digitální sítě, ve kterých se nám daří dvakrát ročně přivést na pět set účastníků se zájmem o rozvoj ICT oborů. Důležitým tématem je kromě výstavby také zabezpečení kybernetické bezpečnosti, od úrovně samotné infrastruktury a zabezpečení prvků sítí, po zásady bezpečného provozu v ICT. 

Je na změny ICT infrastruktura připravena?

Podnikatelé určitě připraveni jsou. Podívejte se na nedávnou pandemii Covidu, tehdejší přechod na práci a výuku z domova jsme zvládli i díky tomu, že je v Česku dostupná kvalitní infrastruktura za rozumnou cenu. Naši členové často rychle navyšovali rychlosti služeb pro své zákazníky, což bylo možné hlavně proto, že infrastruktura na to byla připravena. 

Občas uslyšíte, že je tu roztříštěný trh a že je to špatně. Je to nesmysl. To, že je trh fragmentovaný, je samozřejmě dobře. Nejenže to znamená, že podnikatelé musí významně inovovat a přicházet s novými technologiemi, ale také to zajišťuje odolnost infrastruktury v jejím celku. Porucha nebo nedejbože kybernetický útok na jednoho operátora tak nemusí znamenat nedostupnost pro větší množství zákazníků či institucí, protože více operátorů znamená více různých technologií. A to by si měl stát také uvědomit, pokud vydává různé strategie či připravuje zákonné normy, které mají často významný dopad na malé a střední podnikatele.

Jaký je dle vás přístup veřejné správy k podnikatelům?  

Musím říci, že mne hodně mrzí, že se často vůbec nemyslí právě na dopad na malé a střední podnikatele. Pamatuju si, když v roce 2013 řekl budoucí ministr financí a později také premiér Andrej Babiš, že „malé a střední podniky jsou klišé a kecy“. To od velkopodnikatele vcelku čekám, ale od současné vlády jsem si sliboval daleko více v bránění zájmů menších českých firem.

Je nutné si uvědomit, že na nás dopadá každá regulace daleko víc, než na velké hráče. Ti si najmou dalšího právníka do oddělení o několika lidech, mají role jako „specialista regulace“ a podobně. Malý operátor, který obsluhuje dvě tři města a má tři zaměstnance, na nic takového pochopitelně peníze nemá. I na ně dopadá řada povinností ze zákona o elektronických komunikacích a naplno na ně dopadne také nový zákon o kybernetické bezpečnosti, kde jsou operátoři jediné odvětví, které bude regulované bez ohledu na velikost. Chuť státu vše organizovat a řídit už je prostě příliš velká a zároveň vidíme v řadě úřadů nedůvěru v to, že některé věci budeme dělat i bez toho, aby nám to stát nařizoval či vyžadoval od nás mít na to strategie a plány – jako je již zmíněná kybernetická bezpečnost.

A jaký je podle vás přístup podnikatelů ke státní správě?

Logicky nedůvěřivý a v poslední době i dost rezignovaný. A to je samozřejmě špatné. Pár kolegů prostě řeklo, že už je podnikání nebaví a prodali svůj dlouho budovaný byznys některému ze svých větších konkurentů. Akvizice a spojování firem jsou běžné, ale nemělo by to myslím být z důvodu, že podnikatel nezvládá rostoucí požadavky na soulad s různými předpisy. Už se jako stát poměrně zásadně utápíme v byrokracii, a pokud chtějí politici vědět, proč ekonomika roste hlemýždím tempem, tak tohle je jeden z důvodů.

Jak se Česká republika osvědčila v oblasti digitalizace?  

V posledních letech vidíme řadu kroků vpřed, je fakt, že komunikace se státem je v mnoha případech snazší. Jako sektor, který hodně staví, jsme vkládali hodně naděje do digitálního stavebního řízení, které se tedy zatím moc nevede, jak je vidět. Naštěstí řada našich členů má zkušenosti s tím, jak státní správa funguje, takže podobně jako řada dalších subjektů se snažila stihnout všechny procesy do začátku července. Nyní tak čekáme, jestli se ministrovi pro místní rozvoj podaří nějak vyřešit stav, v jakém digitalizace stavebního řízení je. Ale obecně vzato je samozřejmě dobré, že se dělají kroky vpřed.

Co české digitalizaci chybí?

Hlavně jasná vize a lidi. Možná to bude znít od podnikatele a zároveň krajského zastupitele za ODS divně, ale stát by měl zaměstnávat hodně kvalitní lidi na hodně důležité projekty a být schopný si je dobře zaplatit. Nejsem proti tomu, aby si lidé ve státním vydělali hodně peněz, pokud výsledkem toho budou procesy, které nám usnadní práci a umožní i nám vydělat víc peněz a celé ekonomice šlapat dopředu. Šetřit je samozřejmě potřeba a státní správa i politici by měli daleko víc přemýšlet nad tím, kde osekat zbytečné agendy a kde je co nejvíc automatizovat, aby se podnikatelům ulevilo, ale zároveň je potřeba investovat do toho, aby důležité věci, co nám usnadní práci – jako třeba digitální stavební řízení – fungovaly včas a na sto procent.

Do jaké míry má mít stát digitalizaci pod kontrolou?  

Jak jsem už řekl, nejdůležitější je mít jasnou vizi, kam by se měla státní správa posunout a jak by měla vypadat, a to ideálně dál než jedno volební období. Na tom by měla být dohoda napříč politickým spektrem i s opozicí a měl by tu být jasný politický „drajv“. Třeba u nás v telekomunikacích bychom potřebovali, aby si politici uvědomili, že jsou tu i malí a střední podnikatelé, kteří staví optiku a vysokorychlostní sítě, že investujeme na venkově a v odlehlých oblastech často dříve, více a rychleji než velcí operátoři a že díky nám mají jejich voliči často rychlý internet lepší než v centru velkoměsta. My chceme investovat, chceme investovat hodně, ale potřebujeme k tomu předvídatelné podmínky a ideálně minimum zbytečných regulací, které nás akorát zatíží a nepřispějí k ničemu smysluplnému. 

Jak moc jsou chráněny české telekomunikační sítě?

Operátoři všech velikostí patří mezi nejzkušenější subjekty v oblasti kybernetické bezpečnosti, protože na tom závisí náš byznys. Vždycky mě fascinuje, když slyším od některých úředníků, že se nestaráme o bezpečnost, protože nám jde jenom o zisk, a proto je nás potřeba víc regulovat. To je samozřejmě nesmysl, staráme se o bezpečnost, protože nám jde o zisk! Je to vidět i z toho, že ačkoli naši členové řeší tisíce drobnějších i větších útoků každý den, dokážou se s nimi vypořádat, aniž by to mělo vliv na zákazníky a na fungování naší infrastruktury. Kéž by se to dalo říct o řadě dalších sektorů, ten veřejný nevyjímaje. Stát by měl být daleko víc aktivní sám u sebe, spíše než řešit úroveň kyberbezpečnosti tam, kde je už teď vysoká.

Jaký dopad regulace na průmyslová odvětví, podnikatele a občany bude mít nový zákon o kybernetické bezpečnosti? 

Dost velký, v dobrém i ve zlém. Jak jsem řekl, telekomunikace jsou jediné odvětví, na které zákon vycházející z evropské směrnice dopadne naplno – není tam žádné velikostní omezení jen na střední a velké firmy, jako u jiných sektorů. Takže i mikrooperátor obsluhující jednu vesnici bude mít řadu nových povinností, sice v „nižším režimu“, ale i tak to bude znamenat najmout si na papírování kolem toho, co už většinou reálně dělá, nějaké externí poradce a právníky. Což znamená náklady, které nebude moci vynaložit na budování nových přípojek. Problematická jsou i ustanovení, která jdou významně nad rámec evropské směrnice, jako je třeba větší kontrola dodavatelských řetězců. Ta dopadne na některé naše větší členy přímo, na některé nepřímo, protože jsou dodavatelé infrastruktury pro velké operátory. Tím, že chce úřad regulovat nejen kritické části sítě, ale úplně nesmyslně fakticky vše až do poslední přípojky a poslední antény, může to mít významné vedlejší náklady v podobě zúžení počtu možných dodavatelů, mezi kterými si vybíráme, což znamená vyšší ceny a někdy i nižší kvalitu.

Bude v budoucnu ještě potřeba papír a tužka?

Potřeba možná ne, ale určitě bude k dostání a bude to řada lidí využívat. Sám si i teď řadu věcí zapisuji na papír. Vždycky je dobré mít co největší možnost volby.

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Jakubem Rejzkem

Autor: Renáta Lucková