Evropa už hodně dlouho žije z hegemonů své minulosti

Rozhovor s JAROSLAVEM VYBÍRALEM, hlavním stratégem ČSOB Asset Management.
V posledních letech se plně věnuje rozvinutým trhům se zaměřením na Severní Ameriku a západní Evropu. Aktivně se účastní tvorby a následné komunikace investiční strategie. Je zastáncem směru behaviorální ekonomie, který tvrdí, že investoři nejsou stroje, ale bytosti ovládané emocemi.
Celosvětový akciový index MSCI World All Countries tvoří dohromady zástupci z 23 zemí rozvinutých a 24 rozvíjejících se. Akciový index určuje, do čeho se dá investovat. Jaké investiční příležitosti vidíte vy? Do čeho se dnes vyplatí investovat?
Do akcií. Ekonomická média v poslední době byla fascinována faktem, že index S&P500 (pozn. editora: akciový index, zahrnující akcie 500 největších na burze obchodovaných podniků v USA) překonal hranici tří tisíc bodů. To samo o sobě nic neznamená, pokud nevíme nic o ziscích firem. Když se tedy podíváme na oceňovací násobek cena/zisky, ten pro tento index je na úrovni 16,2 na příští rok – index je tedy blízko svého férového ocenění. Není proto potřeba obávat se nějakých dramatických akciových propadů.
Jiná je situace u dluhopisů. Bohužel, v mnoha zemích se uchytil standard negativních výnosů. Ukládám si peníze a za to nedostávám výnos, ale fakticky platím za to, že si někde peníze mohu uložit. Takový poplatek za trezor. V některých zemích jako Švýcarsko, Německo i Dánsko jsou dokonce výnosové křivky až do třiceti let v záporném teritoriu.
Co to znamená?
Praktickou nemožnost uložit si dlouhé peníze na vlastní důchod. Akciová investice se tak nabízí jako jediná možná, určitou variantou pak jsou smíšené fondy. U nás máme štěstí, že ČNB stihla znormalizovat měnovou politiku a zvedla svoji základní reposazbu na dvě procenta. České státní dluhopisy tedy vydělávají, byť jejich výnosy jsou silně stlačeny dolů děním ve světě.
V indexu mají takřka z 54 procent zastoupení firmy ze Spojených států amerických navzdory mnohem menšímu podílu USA na světové ekonomice. Další významní zástupci se na lídra dívají z natolik drtivého odstupu, že je to až skoro ostuda. Evropa jako celek dodává asi 14 procent, nejvýznamnější hráči zde jsou Velká Británie (5,1 procenta), Francie (3,3 procenta) a Švýcarsko (3,1 procenta). Opravdu Evropa tolik zaostává? Jak je možné zvýšit její konkurence schopnost? Skoro to vypadá, že Evropa zaspala….
Evropa zaspala a jednoduchý recept na její nápravu nemám. Region, který dal světu průmyslovou revoluci a býval světovým inovátorem, už tuto pozici vyklidil. V Evropě vzniká minimum technologických a globálně ambiciózních firem. Je třeba dodat, že to není záležitost poslední pokrizové dekády. Pokud se totiž podíváme na největší současné korporace, tedy firmy s tržní kapitalizací přesahující 100 miliard dolarů, Evropa nedodala ani jediného nového zástupce za uplynulých 40 let! Naopak v Americe takových firem vznikla celá řada. Evropa hodně dlouho žila a stále žije ze svých hegemonů minulosti, je to region úspěšných firem ze starých oborů. Automobilky, ocelárny nebo průmyslové konglomeráty typu Siemens se pomaličku transformují, ale Google ani Amazon to tedy není. Kolik vy znáte mladých technologických firem z Evropy?
Japonsko samotné má sedmiprocentní váhu. A Čína, která se dere na pozici největší světové ekonomiky, se v globálním akciovém indexu krčí vzadu s pouhým tříprocentním zastoupením. Jak si tuto situaci vysvětlujete?
Dění odpovídá světové historii. Dvacáté století „poklidného“ amerického politického vývoje, tím myslím bez významných válek, vyvlastňování, komunistických experimentů a podobných eskapád, stvořilo řadu globálně úspěšných firem. A kde tento poklidný vývoj proběhl? No, především v Americe, v Británii a v západní Evropě po druhé světové válce. Československo bývalo na špici, plzeňské Škodovy závody (se svojí divizí Laurin a Klement – dnešní Škodovkou) bývaly hvězdou burzovních parketů. Pražská burza za časů první republiky excelovala, i když byla založena mnohem dříve, již v roce 1871. Pak však přišla druhá světová válka a komunistický převrat, úcta k majetku a právní stát se vypařily. V Americe se v té době dařilo průmyslovým firmám jako GE anebo US Steel, které si udržely kontinuitu. Navíc je zde faktor likvidity, který navyšuje zastoupení amerických firem v indexu. Vlastnické podíly amerických korporací jsou často drženy v rukou mnoha drobných investorů, není v nich přítomen stát, a to celkově zvyšuje likviditu.
Proporce čínské ekonomiky v poměru k ekonomice globální jasně roste a postupem času se bude zastoupení čínských investic v mezinárodních investičních indexech navyšovat. Nicméně má však smysl do Číny investovat už nyní? Mnoho firem má s investicemi v Číně špatné zkušenosti. Jak to vidíte?
Silná čínská technologická trojka se schovává pod zkratkou BAT (Baidu, Alibaba, Tencent). Ať už si komunistické vedení Číny prosadí cokoliv, rostoucí podnikatelské podhoubí má velký tah na branku. Čína je inovačním lídrem v platebních systémech, kde se robustní ekosystém vytvořil během několika posledních let. Pro českého domácího investora však může být komplikované se na takových trendech přímo účastnit. Platí, že pro Čínu neplatí precedens, propojení tržní ekonomiky a komunismu je tvrdý oříšek a nad udržitelností tohoto modelu si spousta chytrých mozků láme hlavy.
Jaké budou podle vás dopady brexitu pro Evropu a také pro ČR?
Pokud sami Britové nevědí, co chtějí, my to už vůbec tušit nemůžeme. Kola velkého byznysu se nezastaví, případný no-deal brexit může přinést otřesy na trzích i v ekonomikách, ale to vytvoří nové a zajímavé tržní příležitosti. Britská libra by zřejmě ještě oslabila a pro nás budou levnější britské akcie. Nemám obavy o velké nadnárodní společnosti, které reportují v librách, ale jádro jejich podnikání je mimo Velkou Británii.
Co je pro vás největší životní investicí?
Vzdělání a zdraví. Vzdělání do nás tlačí v útlém věku rodiče v době, kdy my sami jeho hodnotu vůbec nechápeme, naopak zdraví bereme v mládí za naprostou samozřejmost. Pokud tedy mládež přežije dospívání a stojí na prahu produktivního života s kvalitním vzděláním v kapse, mají mladí lidé v dnešní době před sebou velmi dobré perspektivy.
Děkuji za rozhovor.