Autor: poslanci Marek Benda, Markéta Pekarová Adamová, Aleš Dufek, Ondřej Lochman a další
Datum předložení: 21. 12. 2023
Stanovisko vlády: souhlas
Hodnocení EM: 80%
Stát to sice není, ale zároveň tak trochu je. Je to součást Číny a zároveň úplně ne. Postavení Tchaj-wanu by se dalo mírně řečeno označit za schizofrenní. Většina světa zastává politiku jedné Číny, což znamená, že Tchaj-wan jako stát neuznává, současně s ním však udržuje vztahy, jako by to stát byl, jen tomu tak neříkají. Tahle rozpolcenost Číně nevyhovuje a vyžaduje stále víc. Neuzavírejte smlouvy s neexistující zemí, neposílejte tam delegace, zakažte vstup jejím politikům a rovnou taky dodává, že sjednocení je nevyhnutelné a nevylučuje ani použití síly.
Mnozí politici si naivně myslí, že dokud samotná Čína obchoduje a bohatne, není se čeho bát, neboť jde o byznys a tomu spory a války jen škodí. To je přesně to, co Čína chce, aby si o ní svět myslel. Čínská iniciativa Pás a stezka přitom ani zdaleka není jen ekonomický projekt, který přinese rozvoj a prosperitu všem, jak ji Peking prezentuje. Ve skutečnosti má svět obepnout pavučina čínského vlivu, který ji dopomůže k postupné přeměně světového řádu podle čínských not. Pokud se Západ včas nevzpamatuje, brzy budeme všichni makat u čínského pásu.
Co s tím můžeme udělat my? Minimálně přestat chrochtat u čínských korýtek, dosypávaných v závislosti na míře servility a chovat se jako suverénní země. Řekněme si jasně, že naši politici si k nám mohou pozvat libovolnou osobu dle vlastního uvážení nebo zajet kamkoli na světě, aniž by jim to musel povolit čínský velvyslanec, což je v čínském pojetí prakticky totéž jako protektor. Případná odveta, kterou Čína obvykle hrozí, by nepoškodila jen český, ale i čínský obchod, čehož je si Čína dobře vědoma a kromě několik demonstrativních kroků k ničemu radikálnějšímu stejně nepřikročí.
A nyní už k otázce, jak to vlastně souvisí s památkovou péčí. V září 2022 odjela na Tchaj-wan delegace výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice českého Sentu vedená Jiřím Drahošem. Čínská strana mimochodem s tímto bezprecedentním krokem vyjádřila silnou nespokojenost a vyzvala českou stranu, aby ukončila vysílání chybných signálů silám usilujícím o „nezávislost Tchaj-wanu“. Uvozovky tam dala čínská strana zřejmě proto, že pravidla jakéhokoli pravopisu vylučují užití slov nezávislost a Tchaj-wan vedle sebe bez upozornění, že se jedná o nonsens.
Česká delegace i tak na Tchaj-wan vyrazila a přivezla z ní nabídku na zápůjčku pokladů čínských císařů ze sbírek Národního palácového muzea. Jedná se o předměty z osmi tisíc let dlouhé čínské historie od neolitických dob po konec říše Čching. Unikátní kolekce pochází ze sbírek čínských císařů a zahrnuje množství vzácných bronzů, kaligrafií, obrazů, uměleckých děl z nefritu, keramiky, knih, historických dokumentů, oděvů a okrasných předmětů. Tolik oficiální popis. Pokud by se podařilo je vystavit v Národním muzeu, měla by Praha unikátní výstavu světového významu.
Jenže to má háček a možná tušíte jaký. Jedná se o sbírky muzea, které v roce 1925 vzniklo v pekingském Zakázaném městě. V roce 1931 byla sbírka odvezena do Šanghaje, později do Nankingu a dále do vnitrozemí. Nejprve Číňané nechtěli, aby se sbírek zmocnili Japonci, v poválečné době ji zase zachraňovali před čínskými komunisty. Zachraňování cenností nemá mnohdy daleko od krádeže, jenže Mao byl dost velký šílenec na to, aby kolekci v rámci kulturní revoluce zničil. Na Tchaj-wanu nakonec skončilo jen něco přes 20% původní sbírky, podle odborníků ty nejvzácnější kousky.
Není divu, že nyní Čína žádá jejich navrácení, a pokud by Tchajwanci souhlasili s jejich zápůjčkou do Prahy, musí mít jistotu, že o ni nepřijdou. Český právní řád jim ji momentálně neposkytuje, což tak trochu souvisí s výše uvedeným statusem Tchaj-wanu jako Země Nezemě. Podle současné úpravy je zákonem o státní památkové péči zajištěna imunita proti zabavení věcí vykazujících znaky kulturní památky, které jsou jiným státem zapůjčeny na území ČR pro výstavy a podobně. Díky tomu česká veřejná moc nemůže bránit navrácení takové věci zpět na území státu, který je zapůjčil.
Předkládaný návrh novely rozšiřuje imunitu vůči zabavení obecně na účel, za nímž je věc vykazující znaky kulturní památky na území České republiky zapůjčována, a to bez ohledu na to, kdo zápůjčku realizuje. Fakticky to znamená, že ji mohou půjčovat i nestátní subjekty. Česká republika přirozeně nemůže vstupovat do sporů o to, kdo reprezentuje tu správnou Čínu a komu patří její kulturní dědictví. Pokud bychom návrh nepřijali a Tchajwanci by sem přesto sbírku zapůjčili, což je zjevně pouze teoretická možnost, přesně takový spor by naše soudy musely řešit.
Cílem návrhu tak je, aby zápůjčka na výstavu, která by se měla uskutečnit už v letošním roce, nemohla být Čínou zneužita k vyvolání sporu o vlastnictví sbírky. Vláda návrh zákona podpořila s výhradou, že bude třeba vyjasnit vztah navrhované právní úpravy k evropskému nařízení o vstupu a dovozu kulturních statků. Uvedené nařízení se ovšem zaměřuje na nedovolené obchodování s kulturními statky a pro kulturní statky dočasně dovážené pro výstavní účely stanovuje výjimky. Z tohoto pohledu by tedy problém nastat neměl a zákon může splnit svůj primární účel.
Foto: Pixabay
Autor: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
