Internetovým ubytovacím platformám, jako jsou Airbnb nebo Booking.com, rok co rok přibývá spokojených zákazníků. A protože stále platí Reaganovo „hýbe se to, zdaň to, když se to pořád hýbe, zreguluj to, pokud se to hýbat přestane, začni to dotovat“, hledají politici po celé Evropě všemožné způsoby, jak online ubytování zdanit a regulovat.
Autor: vláda
Datum předložení do PSP: 26. 7. 2024
Hodnocení EM: 50%
Na „ubytování mimo hromadná ubytovací zařízení“ mají logicky spadeno i hoteliéři a majitelé penzionů. Nemusí splňovat stejné stavební či hygienické podmínky a díky tomu prý mají neférovou výhodu.
Průkopníky regulace ubytovacích služeb u nás jsou Piráti, kteří společně Hanou Marvanovou Kordovou věří, že za nedostatek bytů v Praze může Airbnb. V roce 2020, ještě jako opoziční strana, prosadili Piráti zákon o sdíleném ubytování, který provozovatelům online platforem stanovil povinnost na žádost živnostenského úřadu sdělit informace o ubytovatelích, kteří jejich prostřednictvím nabízejí své služby. Úřad tak měl zjistit, zda ubytovatel řádně plní své povinnosti včetně těch daňových. To bylo jásotu a plácání se po vlastních ramenou.
Dnes už víme, že konec nelegálních pronajímatelů nenastal. Platformy jsou totiž o dost více pirátské, než jejich zdejší nápodoby. Mořem jim je internet a z českých úřadů si pramálo dělají. Ty jim sice mohou posílat žádosti a evidovat nezaplacené pokuty, ale to je asi tak všechno. Jako hejno neškodných bzučících much dopadly i úřady ostatních členských státu EU. Evropská komise se proto rozhodla přijít s nařízením, jehož prostřednictvím členské státy dostanou možnost krátkodobé ubytování regulovat.
Členským státům evropské nařízení umožní vytvořit registrační systém hostitelů a ubytovacích jednotek a po online platformách požadovat předávání údajů o osobách, které jejich prostřednictvím nabízejí služby. Zároveň budou moci po platformách chtít, aby na nich mohly inzerovat pouze jednotky, které splnily registrační podmínky, a bylo jim přiděleno unikátní registrační číslo. Za vymezených podmínek budou moci státy platnost registračního čísla jednotky pozastavit nebo i zrušit. Takový ubytovatel pak bude mít utrum.
Dalo by se říci, že se nařízení příliš neliší od toho, co už nefunguje. Jenže když platformám sankcemi pohrozí Evropská komise, je to jiná káva než český úřad s rozšířenou působností, jehož existence v Americe nikoho nezajímá. Nařízení vstoupí v platnost roce 2026. Do té doby je nutno adaptovat český právní řád, což znamená upravit postupy registrace hostitelů a nemovitostí, jednotně upravit povinnosti online platforem, zřídit jednotné digitální místo pro registraci (registr eTurista) a stanovit sankce za porušení povinností.
Adaptační novela zákona, kterou předložila vláda, nebudí nadšení u žádné z dotčených stran. Krom ubytovatelů, kteří se dosud regulaci spíše vyhýbají, se nelíbí ani menším obcím. Z jejich pohledu by bylo vhodnější nezavádět registraci plošně, což nařízení umožňuje, ale pouze tam, kde je krátkodobé online ubytování pociťováno jako problém, typicky v Praze. Pro řadu menších obcí představuje tato forma ubytování jedinou možnost, jak přilákat turisty a s nástupem regulace se obávají, že ji hostitelé u nich raději přestanou nabízet.
Podle předkladatele je ale plošné zavedení regulace nutné pro získání statistických dat, která umožní zkoumání tohoto fenoménu, „další plánování rozvoje cestovního ruchu a na něj navázaných politik.“ Autoři už asi myslí na třetí fázi Reaganova sarkasmu. Až se ubytování prostřednictvím platforem přestane kvůli zdanění a regulaci vyplácet, začne ho MMR dotovat. Spokojeni nejsou ani hoteliéři. Chtěli by, aby ubytovatelé museli plnit stejně přísná pravidla jako oni. Systém sdíleného ubytování by to sice zlikvidovalo, ale to jim určitě není proti mysli.
Kromě statistiky jsou předkladatelé posedlí představou, že návrh vlastně omezuje administrativní zátěž poskytovatelů ubytování. Svým způsobem mají i pravdu. Namísto různých registrací u různých institucí, se poskytovatel ubytování přihlásí do jednotného systému eTurista, který už se postará o to, aby o něm věděly všechny úřady s nataženou rukou. Radovat se prý mohou i online platformy a turisté, neboť se dočkají „větší přehlednosti nabídek, regulaci a z toho vyplývající větší bezpečnosti.“ Tak určitě.
Ve skutečnosti se stát se montuje do míst, kde to funguje i bez něj. Důvodem není páchání dobra, o které nikdo nestojí, ale větší kontrola. Fráze o snížení byrokratické zátěže nebohých ubytovatelů jen těžko zamaskují fakt, že je stát chce zkasírovat až o 850 milionů ročně. Cíl je to legitimní tam, kde se sdílené ubytování stalo běžným byznysem. Osm z deseti nemovitostí celoročně nabízených v Praze přes Airbnb jsou celé byty. Návrh české adaptace nařízení však všechny hází do jednoho pytle a dopadne i na případy, kde o žádné podnikání nejde.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
