Nosit a použít zbraň umožní nově i ústavní zákon

Hodnocení Ekonomického magazínu: 30 %

Autor: Skupina poslanců Roman Váňa (ČSSD), Milan Chovanec (ČSSD), Zuzka Bebarová Rujbrová (KSČM), Jana Černochová (ODS), Zdeněk Soukup (ANO) a další

Datum předložení: Únor 2017

Stanovisko vlády: Bez stanoviska

Bláznivé nápady Evropské komise a parlamentu, zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě a blížící se volby do Poslanecké sněmovny jsou ideálním podhoubím pro vznik zákonů, které by za jiných okolností nikdo nebral vážně. Návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti – poslanecké koalice ČSSD, KSČM, ANO a ODS – už sněmovna ústavní většinou schválila, a k tomu, aby se stal součástí ústavního pořádku, schází potvrzení Senátem. Že se tak stane, je dosti pravděpodobné, neboť za návrh srdnatě bojuje celá střelecká komunita v čele s myslivci.

Platný ústavní zákon o bezpečnosti říká, že na zajišťování bezpečnosti ČR jsou kromě státních orgánů, samospráv či právnických osob povinny se podílet i fyzické osoby. Nyní se do zákona přidá věta, že k naplňování této povinnosti mají mít občané „právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo“. Toto právo může být zákonem omezeno, respektive jsou stanoveny jeho další podmínky, „je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům“.

Stanovit další podmínky pro držení zbraní je z logiky věci nezbytné vždy, a proto existuje zákon o střelných zbraních a střelivu, na kterém předložená novela nic nemění. Předkladatelé nicméně tvrdí, že jejím přijetím se vyhneme dopadům nové evropské směrnice, která držení některých zbraní omezuje. Jedná se zejména o poloautomatické zbraně, počet nábojů v zásobníku apod., ale to nyní nechejme stranou, stejně jako diskusi, zda směrnice může omezit terorismus v Evropě.

Ministr Chovanec chtěl návrh původně předložit jako vládní a pouze jako právo podílet se na zajišťování bezpečnosti se zbraní v ruce. Protesty právníků nakonec Chovance přiměly k ústupku, kterým je možnost omezit toto právo zákonem, což je koneckonců běžný postup u řady dalších práv garantovaných Listinou práv a svobod. Ani s pozměněnou verzí však Ministerstvo vnitra mnoho stoupenců v odborných kruzích nenašlo, a tak se ministr rozhodl postupovat prostřednictvím poslanecké iniciativy, ke které vláda raději nezaujala žádné stanovisko.

V České republice policie vydala přes 300 tisíc zbrojních průkazů, k nimž je registrováno něco přes 800 tisíc zbraní. To už je nějaká síla, a nejen palebná. Jsou to voliči a k získání jejich hlasů odjakživa nejlépe slouží, když je napřed pořádně vystrašíte a pak jim slíbíte záchranu. A to se Chovancovi a jeho partě v čele s agilní poslankyní Černochovou podařilo opravdu bravurně. I média ochotně psala, že zákon dá majitelům zbraní právo zasáhnout v případě potřeby k zajištění bezpečnosti Česka nebo že majitelé zbraní dostanou ústavní právo k jejich užití proti bezprostřednímu teroristickému útoku.

Důvodem má být nevyzpytatelnost teroristů. Mohou zaútočit kdekoli, zatímco policie ani armáda nemůže být všude. Svatá pravda, jen z toho jaksi neplyne potřeba měnit zákon. Instituty nutné obrany a krajní nouze jako okolnosti vylučující protiprávnost vás zcela jistě ochrání, pokud se rozhodnete teroristy v akci likvidovat na vlastní pěst. Novela ústavního zákona na tom nic nemění ani nepřidává. Pořád platí, že obrana musí být přiměřená a opilého výtržníka nesmíte zaměnit s teroristou. Ono totiž nestačí jen umět pálit jako o závod, ale také správně vyhodnotit situaci, což nebývá vždy jednoduché.

Zbývá argument, že ústavní zákon odolá evropské regulaci. Jinými slovy, můžete nám sahat do běžných zákonů, nikoli však do ústavních, které se navíc vztahují k obraně, kam evropské právo nesmí zasahovat. Komu snad vrtalo hlavou, proč předkladatelé nevložili nové právo do Listiny práv, kam by věcně patřilo, už ví proč. Nicméně i tahle logika kulhá. Jednak mají normy práva EU potenciálně přednost před jakoukoli normou vnitrostátního práva členského státu – tedy i normou ústavní, jednak se směrnice promítne do normy zákonné, kterou je zákon o střelných zbraních a střelivu, upravující podrobnosti práva držet zbraň.

Celá chytristika s ústavním zákonem je tak nejspíš k ničemu. Pokud ale naši střelci nezbytně potřebují více nábojů než jinde v Evropě, lze to zařídit. Směrnice připouští řadu národních výjimek a jednou z nich je i možnost udělat z legálních držitelů zbraní součást bezpečnosti země. K tomu je ovšem třeba jim umožnit, aby se zapojili do nějakého rezervistického systému policie či armády, obdobně jako aktivní zálohy. Pak by se na ně omezení zbraňové směrnice nevztahovala. Předložená novela ústavního zákona o bezpečnosti něco takového nahradit nemůže, a je tak spíše deklarací než čímkoli navíc.