Dnešní doba je v mnoha ohledech unikátní: společensko-ekonomické systémy jeví celosvětově symptomy průchodu dlouhodobou transformací a výraznou metamorfózou.
Odtržení finančních trhů od reálné ekonomiky, enormně rostoucí zadlužení ekonomik a stejně enormně rostoucí objemy spekulativního kapitálu, rozevírání nůžek příjmové polarity, to vše vytváří nové prostředí, na které jsou finanční instituce nuceny se adaptovat. A do toho všeho v současnost vstupuje ekonomiky devastující koronavirová pandemie.
Řešení závažných dilemat v této bezprecedentní době čeká celý finanční sektor a tedy i jeho významná odvětví bankovnictví a pojišťovnictví, která ze své podstaty patří v ekonomickém systému k nejkonzervativnějším. Oba obory mají specifickou společnou vlastnost, která je pro ně klíčová a také aktuálně se jeví jako mimořádně závažná. Tato vlastnost spočívá v negativním vztahu k fenoménu volatility: obě odvětví jsou ve své ekonomice limitovány výší svých možných zisků, ale potenciální ztráty jsou neomezené. Banky a pojišťovny přicházejí často při defaultech o jmění, střádané po celé generace.
Z této skutečnosti pro kamenné pojišťovny plyne v současnosti a asi nejzávažnější dilema: do jaké míry má klasické komerčně organizované pojišťovnictví, historicky koncipovaný nástroj pomoci subjektům se rozhodovat v nejistých podmínkách a pomoci jim finančně řešit negativní důsledky nahodilých jevů a tedy ve svém výsledku stabilizovat jejich finanční situaci v případech konkrétní realizace nahodilých nebezpečí. Historicky proto mělo pojištění významnou roli při finančním kompenzování přírodních a podobných katastrof, havárií apod., které byly historicky deklarovány jako pojistitelné.
V odborné komunitě je možno setkat se s názorem, že s technickým a technologickým pokrokem dojde k významným změnám v chápání společenské potřeby pojistitelných nebezpečí, zejména v důsledku zvládání a výsledného snížení výskytu a dopadu katastrofických událostí, havárií, atd. Dosavadní vývoj ale zatím svědčí o opaku: téměř geometricky rostoucí finanční rozsah důsledků katastrof v naší technologicky vyspělé, ale o to více zranitelné civilizaci, vytváří rozpor v možnosti finančního řešení těchto událostí komerčním pojištěním. Příkladem za všechny je nedávná fatální kombinace živelních škod s křehkostí technologického pokroku – tsunami v jaderné elektrárně Fukušima v roce 2013, která paradoxně nastalé v jedné z technologicky nejvyspělejších zemí světa. Živly zatím spoutat moc neumíme, položme si tedy otázku technologického rázu: bude např. v budoucí éře autonomních vozidel zcela vyloučeno opakování katastrofických havárií v alpských tunelech?
Obsah tohoto základního dilematu je zřejmý: do jaké míry má komerční pojišťovnictví pokračovat v historickém poslání a snažit se o co nejvyšší míru finanční eliminace dopadů katastrof, ovšem s možností fatálního defaultu, anebo nabízet pojistné krytí tradičně pojistitelných katastrofických realizací s limity plnění a výlukami z pojištění. V současném složitém období metamorfózy společensko-ekonomických systémů, úzce se dotýkajících paradigmat finančních institucí ekonomiky, lze v nejbližším vývoji očekávat ze strany pojišťoven pokračování dosavadní spíše opatrné politiky při zabezpečování rovnováhy mezi příjmy a výdaji. V tomto kontextu by asi pojišťovny měli důkladněji zvažovat reakci na tzv. „nové výzvy“, např. rozšiřování pojistitelnosti o krytí kybernetických nebezpečí, majících potenciál katastrofické realizace.
Dostáváme se tak k dalšímu aspektu zkoumaného dilematu kamenných finančních institucí. Zejména v poslední dekádě v souvislosti s digitálním boomem na pojistné trhy masivně vstupují nové subjekty typu FinTech, InsurTech, Peer-to-peer a další platformy, zahrnující do své nabídky i pojistné produkty. Zatím nejvýrazněji se uplatňují instituce peer to peer pojištění a samozřejmě i peer to peer půjčky mající jisté analogie s konceptem mikrofinancí.
Z modelu fungování mikropojištění plyne, že zdroje pro výplatu odškodného jsou limitované, pro případy kdy nastane škoda, která může potenciálně přesáhnout běžné příjmy, je nutno do byznysu zapojit klasickou pojišťovnu, nebo zajišťovnu. Peer to peer pojišťovny mají oproti kamenným komerčním pojišťovnám ovšem nižší náklady správní režie, fungují zásadně online, nemají pobočky, ani získatelské náklady na pojišťovací zprostředkovatele. Významnou předností je, že komunikace probíhající na principu sociálních sítí jim zajišťuje rychlou výměnu informací. Ve svém výsledku mohou být tudíž pojistné produkty nabízeny ve více transparentní podobě, tedy srozumitelnější a přehlednější pro klienty a také dosti výrazně levnější. Navíc na rozdíl od komerčních pojišťoven, kdy zisk patří pojistiteli, v pojišťovně peer to peer se kladný pojistně technický výsledek zpětně rozděluje mezi pojištěné, nebo se použije např. na charitu, atp. V tom však spatřujeme i jisté nebezpečí pro vnitřní ekonomiku peer to peer pojišťovny, může dojít k porušení principu ekvivalence mezi příjmy a výdaji a následnému defaultu, což v konkrétním případě nastalo i na českém pojistném trhu.
Kardinální otázkou v tomto ohledu je, zda jednak startupy a podobné platformy sázející na hladké provádění platebního styku a datových transakcí budou hlavními devizami dalšího rozvoje finančního sektoru, jednak zda k udržení si jisté míry exkluzivity v poskytování finančních služeb tradičními finančními institucemi je v jejich historickém know how. Ekonomické prostředí se bude nepochybně v digitálním čase i nadále dynamicky měnit, tradiční poskytovatelé finančních služeb se budou muset v rámci udržení konkurenceschopnosti snažit najít si potřebný prostor nejen pro hladké zabezpečování datových transakcí a zejména v bankovnictví hladkého platebního styku, ale také, a možná především, pro invenci v nabídce produktů, které budou klientům dobře srozumitelné, snadno distribuovatelné a tedy i levnější a hlavně budou přizpůsobeny aktuálním potřebám a novým technologickým možnostem. Specifikem pro odvětví pojišťovnictví pak bude zásadní vymezení míry finanční eliminace dopadů realizace nahodilých nebezpečí, včetně katastrofických v inovovaných pojistných produktech.
prof. Ing. JAROSLAV DAŇHEL, CSc.
Foto 1: pixabay.com
Foto 2: investujeme.cz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
