Dnešní doba nám přináší smíšené zprávy o stavu globální i české ekonomiky. Zatímco některé indikátory varují před možnou recesí – od poklesu důvěry v ekonomiku až po obchodní války – jiné ukazují na stabilitu a mírný růst. Na co si tedy dát pozor a jak se připravit na nejistou budoucnost?
Globální varovné signály: Kde se láme chleba?
Globální ekonomika se nachází v nejisté situaci. Americká ekonomika, která často udává tón zbytku světa, vykazuje znepokojivé signály. Podle aktuálních dat poklesl HDP v prvním čtvrtletí o 0,3 %, a maloobchodní tržby klesají. Takový pokles jsme neviděli už od roku 1967, což naznačuje, že spotřebitelé utahují opasky.
K tomu se přidává geopolitická nejistota. Obchodní válka mezi USA a Čínou, kterou nedávno rozdmýchala nová cla uvalená Donaldem Trumpem, otřásá trhy. Index S&P 500 ztratil 19 %, technologický NASDAQ dokonce přes 25 %. I když byla některá cla později odložena, napětí zůstává. A co víc, výnosová křivka v USA – což je rozdíl mezi krátkodobými a dlouhodobými úrokovými sazbami – se nedávno vymanila z inverze, což historicky často předchází recesi. Přinejmenším to naznačuje, že riziko není zanedbatelné.
Evropa na tom není o moc lépe. Prognóza růstu HDP v eurozóně na rok 2025 je pouhých 0,9 %, a v Německu, klíčovém partnerovi Česka, se čeká růst jen o 0,1 %. Když k tomu přidáme odliv kapitálu z Evropy do USA, máme recept na další zpomalení. Jen tak nezmizí ani tlak na komoditní trhy – ceny palladia stagnují, což odráží slabší průmyslovou aktivitu. Je to jako varovná kontrolka na palubní desce, kterou ignorovat by bylo riskantní.
Česká ekonomika: Stojíme na pevné půdě, nebo na tenkém ledu?
A co my tady v Česku? Na první pohled to nevypadá špatně. Podle prognóz Ministerstva financí a ČNB se očekává růst HDP kolem 2,3–2,7 % pro rok 2025, což je slušné číslo. Inflace by měla zůstat pod kontrolou, kolem 2,3 %, a trh práce zůstává silný s nízkou nezaměstnaností. Oproti loňsku, kdy jsme se ještě zotavovali z postpandemických šoků, je to pokrok.
Přesto bychom neměli zavírat oči před riziky. Česká ekonomika je silně exportní a závislá na evropských trzích, zejména na Německu. Pokud tamní ekonomika zakolísá, pocitíme to i u nás. K tomu se přidává hrozba amerických cel, která by podle analýz Oxford Economics mohla Česko poškodit více než jiné země EU. V absolutních číslech hrozí ztráta růstu HDP až o jeden procentní bod do roku 2027. To není jen statistika – to jsou pracovní místa, mzdy a životní úroveň.
Dalším varovným signálem je pokles důvěry v ekonomiku. Podle dat z dubna 2025 klesl indikátor důvěry podnikatelů na 96,5 bodu, což je o 3,1 bodu méně než v březnu. Spotřebitelé jsou také opatrnější. A jak víme z minulosti, například z krize v roce 2008, pokles důvěry často předchází reálným ekonomickým problémům. Otázka zní: Jsme připraveni na horší časy, nebo nás překvapí jako sníh v květnu?
Co znamená recese?
Recese není jen abstraktní pojem z ekonomických učebnic. Pokud by skutečně přišla, dotkne se každého z nás. Pro domácnosti to může znamenat stagnaci nebo pokles příjmů, dražší úvěry a nejistotu na trhu práce. Firmy, zejména ty exportní, by mohly čelit poklesu objednávek, což by vedlo k propouštění nebo odkladu investic. A stát? Ten by musel řešit nižší daňové příjmy a vyšší výdaje na sociální podporu.
Připomeňme si rok 2020, kdy pandemie poslala českou ekonomiku do hluboké recese. Tehdy jsme viděli, jak rychle se může situace změnit. Dnes jsme sice v jiné situaci, ale rizika zůstávají. Například nová americká cla by mohla podle odhadů stát českou ekonomiku stovky miliard korun. To je číslo, které si jen těžko představíme, ale jeho dopady bychom pocitili všichni – od malých podnikatelů po velké továrny.
Jak se připravit na nejistotu?
Tak co s tím? Můžeme jen sedět a čekat, až se bouře přežene, nebo se na ni připravit. Pro jednotlivce to znamená být opatrný s výdaji, vytvořit si finanční rezervu a případně zvážit převedení úspor do bezpečnějších aktiv. Firmy by měly hledat cesty, jak diverzifikovat své trhy a snížit závislost na jednom regionu. A stát? Ten by měl mít připravený plán na podporu ekonomiky – ať už jde o investice do infrastruktury, nebo o cílenou pomoc nejvíce zasaženým odvětvím.
Podívejme se na to z širšího pohledu. V minulosti jsme recese přežili – ať už šlo o finanční krizi v roce 2008, nebo pandemický šok. Každá krize nás něčemu naučila. Dnes máme lepší nástroje, data a zkušenosti. Přesto, jak ukazují aktuální trendy, ignorovat varovné signály by bylo jako řídit auto se zavřenýma očima.
Výhled do budoucna: Světlo na konci tunelu, nebo další zatáčka?
Pojďme se podívat, co nás čeká. Podle predikcí Ministerstva financí by měla česká ekonomika v letech 2026 a 2027 pokračovat v mírném růstu, kolem 2,4 % ročně. Globálně se očekává stabilizace s růstem HDP okolo 3 %. Na základě těchto trendů se dá předpokládat, že pokud nedojde k výrazným šokům – jako je další eskalace obchodních válek nebo energetická krize – mohli bychom se vyhnout hluboké recesi.
Ale ruku na srdce, kdo může s jistotou říct, co přinese zítřek? Pravděpodobnost recese v USA je podle analytiků stále kolem 25 %, a to není zanedbatelné číslo. Pro nás v Česku je klíčové sledovat, co se děje za hranicemi. Pokud Německo nebo USA zakolísají, pocitíme to i my. A tak, i když data naznačují stabilitu, opatrnost je na místě.
Ekonomika je živý organismus – někdy silný, jindy zranitelný. Signály recese, ať už jde o pokles důvěry, obchodní napětí nebo slabší růst v Evropě, nejsou jen čísla na papíře. Jsou to varování, která bychom měli brát vážně. Připravit se na nejistotu, ať už jako jednotlivci, firmy nebo společnost, je teď klíčové. A i když budoucnost není jistá, jedno víme – společně jsme schopni přečkat i těžké časy. Tak na co si dát pozor? Na všechno, co může naši loď rozkolísat.
Foto: Pixabay
Autor: Petr Poreba
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
