Sdílená ekonomika může státu přinést šedesát miliard korun

Reálně však tuzemsku generuje okolo dvou miliard korun, tedy třicetkrát méně. Na českém hrubém domácím produktu se sdílená ekonomika podílí zhruba dvěma až čtyřmi setinami procenta. Její největší potenciál je přitom v dopravě, ubytování a ve financích. Vyplývá to z nejnovější studie společnosti Deloitte.
Na tuzemském HDP se zatím sdílená ekonomika podílí nominální částkou přibližně mezi 900 miliony a dvěma miliardami korun, což představuje něco mezi dvěma a čtyřmi setinami procenta. Pro představu, jednoho z nejvyšších podílů na ekonomice země z evropských států dosahuje sdílená ekonomika ve Velké Británii. Tam tvoří až 0,19 procenta HDP. Potenciál sdílené ekonomiky v České republice je přitom podle studie mezi 0,51 až 1,19 procenta HDP, což nominálně vzhledem k HDP představuje 25,7 až 59,9 miliardy korun.
Ačkoli je sdílená ekonomika nejčastěji zmiňována v kontextu krátkodobého ubytování nebo sdílení dopravních prostředků, obecně by podle Deloitte mohla zpřístupnit luxusní zboží spotřebitelům, kteří si jejich vlastnictví běžně nemohou dovolit. Generuje také dostatečné příjmy pro vlastníky aktiv či zboží dlouhodobé spotřeby a přináší flexibilnější využití jejich času. Pomáhá rovněž lépe využít kapacity v ekonomice a zvýšit kvalitu poskytovaných služeb.
Sdílená ekonomika však může pro naše hospodářství představovat také jistá úskalí. Například by se jejím rozmachem mohla snížit poptávka po zboží dlouhodobé spotřeby, typicky třeba po automobilech. „Tento trend by sice snížil plýtvání zdroji, ale citelně by mohl snížit i produkci automobilového průmyslu,“ upozorňuje David Marek, podle něhož může být negativně zasaženo i hotelové odvětví, byť luxusní hotely budou zasaženy jen minimálně. „Tradiční odvětví ekonomiky mohou na rozmach sdílené ekonomiky reagovat tím, že integrují její principy do svého modelu fungování,“ doplnil.
Podle studie je pro rozvoj sdílené ekonomiky důležitá také legislativa. Ta by měla citlivě reagovat na její rozvoj, kupříkladu vytvořením speciálního zákona, k němuž přistoupily některé jiné státy Evropské unie. Pokud by sdílená ekonomika měla podléhat stávající regulaci, výrazně by to snížilo její potenciál a omezilo ekonomické benefity tohoto odvětví. Rozvoj sdílené ekonomiky s sebou přináší i otazníky v oblasti daní. Česká daňová legislativa prozatím na nový rychle rostoucí sektor podnikání nestihla zareagovat.
Důležitou otázkou v oblasti sdílené ekonomiky je také zdanění. Podle daňové expertky Deloitte Kateřiny Novotné vyžaduje správné zdanění sdílené ekonomiky nejen identifikaci těch aktivit, které by měly být zdaněny, ale současně také jednoznačnou definici příjmu a jeho příjemce. „S ohledem na specifika tohoto sektoru by bylo jistě žádoucí zprovoznění IT platformy, jež by umožnila automatizovanou přípravu daňových přiznání participujících subjektů,“ doplnila Novotná.
Česká asociace sdílené ekonomiky připravuje návrh takzvané mini živnosti, která by představovala zjednodušenou formu živnosti a byla by administrativně nenáročná pro poskytovatele sdíleného ubytování, přepravy a dalších služeb. Konkrétní podobu návrhů asociace představí v průběhu několika týdnů. „Ideálním řešením by podle nás bylo, kdyby si lidé mohli tuto mini živnost vyřídit online. Věříme, že nová vláda by mohla nastartovat proces digitalizace státní správy, a podpořit tak i rozvoj sdílené ekonomiky,“ sdělil předseda asociace Patrik Czetö.