Děti a dospívající v České republice tráví na sociálních sítích stále více času, přičemž až třetina z nich vykazuje známky rizikového chování. Psychické problémy, oslabené vztahy i špatný prospěch jsou jen špičkou ledovce. Jak ale chránit mladou generaci, když se odborníci, politici ani rodiče nedokážou shodnout na řešení?
Když se podíváme na dnešní děti, často je vidíme s telefonem v ruce, jak scrollují Instagramem nebo TikTokem. Není to jen nevinná zábava. Data z České republiky k srpnu ukazují, že jsme na prahu vážného problému. Sociální sítě se staly pro mnohé děti pastí, ze které není jednoduché uniknout. A co je horší – nikdo neví, jak z ní ven.
Alarmující čísla
Podle Zprávy o digitálních závislostech v ČR z roku 2024 tráví 22 % dospívajících ve věku 15–19 let na sociálních sítích čtyři a více hodin denně. U dívek je to dokonce 26 %. Ještě znepokojivější je fakt, že 30 % dětí ve věku 11–15 let a téměř polovina dospívajících (15–19 let) užívá sociální sítě rizikově, tedy tak, že to negativně ovlivňuje jejich zdraví a sociální život. Jak ukazují data studie HBSC z roku 2022, problematické užívání vykazuje 5–7 % chlapců a 7–13 % dívek ve věku 11–15 let. A trend je jasný – od roku 2018 do 2022 se podíl problémových uživatelů zvýšil z 5 % na 8 %, přičemž pandemie covidu-19 tento nárůst ještě urychlila.
Děti, které spadají do rizikové kategorie, mají až šestkrát vyšší pravděpodobnost problémů se spánkem, náladou či školním prospěchem. Když k tomu přidáme genderové rozdíly – dívky jsou náchylnější k závislosti na sociálních sítích, zatímco chlapci častěji propadají digitálním hrám (13 % problematických hráčů oproti 5 % u dívek) – je jasné, že máme před sebou problém, který se dotýká celé generace.
Proč jsou děti tak připoutané?
Příčiny jsou složité, ale dají se shrnout do několika klíčových faktorů. Na jedné straně stojí psychologie – děti hledají únik z reality, regulují si emoce skrze lajky a pozornost nebo se snaží najít svou identitu. K tomu se přidává sociální tlak, strach z promeškání něčeho důležitého (tzv. FoMO) a potřeba být součástí skupiny. Neurologicky jsou dospívající zranitelní – jejich mozek je ve vývoji, systém odměn reaguje na každý like jako na dávku dopaminu a schopnost sebeovládání je omezená.
A pak je tu design samotných platforem. Funkce jako nekonečné scrollování, personalizované algoritmy nebo neustálé notifikace jsou navrženy tak, aby nás udržely přilepené k obrazovkám. Není to náhoda, je to byznys. Jak ukazují data Českého statistického úřadu, v roce 2024 používalo sociální sítě 63 % obyvatel ČR starších 16 let, ale ve věkové skupině 16–24 let to bylo už 99 %. Firmy jako Meta nebo ByteDance na tom vydělávají miliardy, a děti jsou snadným cílem.
Jak jsme se dostali do problémů?
Problém není nový, ale jeho rozsah ano. Od roku 2015, kdy se masově rozšířily chytré telefony a vizuální platformy jako Instagram nebo TikTok, začal zájem o závislost na sociálních sítích růst. V ČR jsme podle studie HBSC zaznamenali nárůst problémových uživatelů mezi 11–15 letými z 5 % v roce 2018 na 8 % v roce 2022. Pandemie covidu-19 pak vše zhoršila, když přesunula sociální život dětí do online prostředí. Evropská unie na to reaguje už od roku 1999 programem Safer Internet, ale skutečný přelom přišel až s Nařízením o digitálních službách (DSA) v roce 2024, které ukládá platformám povinnosti jako zákaz cílené reklamy na nezletilé nebo omezení škodlivého obsahu.
Existuje řešení?
A tady začíná ten pravý oříšek. Jak děti chránit? Odborníci varují před psychickými dopady – úzkostmi, depresemi, poruchami spánku. Někteří navrhují přísné zákony, například omezení přístupu pro mladší děti nebo povinný rodičovský souhlas. V EU se diskutuje o jednotné věkové hranici „digitální dospělosti“ na 15 let a v několika zemích, jako je Francie nebo Španělsko, už letos testují aplikace na ověřování věku.
Jenže ne všichni s tím souhlasí. Kritici upozorňují, že zákazy jsou těžko vymahatelné a děti je budou obcházet. Co když je digitální vyloučení odřízne od informací a sociální interakce? A co riziko úniku osobních dat při ověřování věku? Někteří odborníci navrhují zaměřit se spíše na algoritmy a odpovědnost platforem, zatímco jiní zdůrazňují prevenci a mediální gramotnost. V ČR zatím převažuje přístup založený na vzdělávání a školních programech zaměřených na rizikové chování.
Co nás čeká?
Budoucnost je nejistá, ale jedno je jasné – bez řešení to nepůjde. Lze očekávat, že EU v horizontu několika let prosadí celoevropskou věkovou hranici 15 let a další zpřísnění regulací. V ČR se pravděpodobně rozšíří preventivní programy a vzdělávání o digitální gramotnosti. Firmy jako Meta nebo TikTok budou muset přijmout nová pravidla, což znamená vyšší transparentnost a omezení cílené reklamy. Otázkou zůstává, jestli to bude stačit. Jak ukazují trendy, děti jsou vynalézavé a regulace mohou obcházet přes méně kontrolované zahraniční aplikace.
My všichni – rodiče, školy, politici i firmy – stojíme před výzvou najít balanc.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Laura Šuleková
Zdroj info: politico.eu, Studie HBSC, ČSÚ, Nařízení o digitálních službách (DSA)