Česká ekonomika se po utlumení inflace vrátila mezi deset nejzdravějších v EU. Podle Indexu prosperity a finančního zdraví jí aktuálně patří 9. místo. K tomuto posunu přispěl pokles průměrné roční inflace na 2,7 % i rostoucí podíl národního důchodu na HDP, který dosáhl 99 %. Stabilizoval se také veřejný dluh. Další růst však brzdí nízká přidaná hodnota české ekonomiky, která se stále opírá hlavně o montážní výrobu. Bez silnějšího zaměření na inovace a technologie bude Česko jen obtížně dohánět tolik skloňované „německé platy“.
Česká ekonomika se vrací mezi deset nejzdravějších v Evropské unii. Podle Indexu prosperity a finančního zdraví jí aktuálně patří 9. místo mezi 27 členskými státy EU. Oproti loňsku, kdy se umístila až na 14. příčce, si tak výrazně polepšila a vrací se na stejnou úroveň jako v roce 2022.
Nejlepší ekonomickou kondici má Švédsko, které dosahuje velmi dobrých výsledků ve všech deseti sledovaných indikátorech. Na druhé příčce se umístilo Německo, které z hlediska HDP zůstává nejsilnější ekonomikou nejen v EU, ale i v celé Evropě.
Výrazný pokles inflace vrací české ekonomice stabilitu
Česku nejvíce pomohlo snížení inflace. Zatímco v roce 2023 přesahovala 15 %, loni už průměrně činila 2,7 % – tedy jen sedm desetin nad cílem ČNB. Šlo o 9. nejmenší odchylku od této hodnoty v rámci EU. Další vzpruhu přineslo zvýšení podílu národního důchodu na HDP, který patří dlouhodobě k nejnižším v EU. Tento ukazatel vyjadřuje, kolik z vydělaných peněz zůstává občanům. V roce 2022 dosahoval 95 %, zatímco o rok později vzrostl na 99 %, což znamenalo výrazný posun z 22. na 13. místo v rámci EU.
Zlepšení v tomto indikátoru znamená, že se podařilo zmírnit odtok kapitálu z ČR. „Ukazuje to na několik trendů. Část českých firem se vrací do domácích rukou a zároveň roste investiční aktivita českých podniků v zahraničí. To ukazuje na sílící český kapitál, který pomáhá vyrovnávat dřívější silný odtok dividend do zahraničí. Abychom tyto trendy podpořili, musíme dokázat udržet firmy s pevnými českými kořeny, které budou expandovat, investovat i vyrábět v zahraničí s domácím kapitálem v zádech. Zároveň je klíčové přilákat zahraniční talenty ke studiu a práci v Česku,“ říká Martin Wichterle, majitel strojírenské skupiny Wikov a ambasador Druhé ekonomické transformace.
České zadlužení je stabilní, klíčová však bude reforma penzijního systému
Česká ekonomika se už řadu let potýká s vysokými deficity státního rozpočtu, což vedlo k tomu, že nominální dluh veřejného sektoru v roce 2023 poprvé přesáhl tři biliony korun. Díky růstu nominálního výkonu ekonomiky však relativní zadluženost Česka poklesla, pohybuje se kolem 42 % HDP. V evropském srovnání jde stále o poměrně nízkou úroveň – Česko se řadí mezi třetinu nejméně zadlužených zemí EU, zatímco průměr eurozóny je téměř dvojnásobný.
Dobrou situaci ohledně zadluženosti Česka potvrzuje ekonom Michal Skořepa z České spořitelny: „Výše českého veřejného dluhu v mezinárodním srovnání není znepokojivá. Svědčí o tom mimo jiné trvající zájem investorů o české státní dluhopisy.“ Zároveň ale upozorňuje, že se situace může změnit: „V příštích deseti letech se české veřejné zadlužení může výrazně zhoršit, pokud se nepodaří dotáhnout reformu penzijního systému.“
Největší překážku pro další růst představuje nízká přidaná hodnota
České ekonomice se daří a vrací se na úroveň před vysokou inflací. Otázkou ale zůstává, zda bude i nadále posilovat. Stále ji totiž brzdí strukturální nedostatky a limity, které ji vzdalují od tolik skloňovaných „německých platů“.
David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny, upozorňuje na dlouhodobý trend, který s těmito problémy souvisí: „Hlavním příběhem české ekonomiky po roce 1989 bylo dohánění vyspělých států. HDP na obyvatele v paritě kupní síly dosahovalo na konci 90. let 75 % průměru EU. Před covidem jsme se přiblížili na 96 %. V posledních letech se, ale nejen že nepřibližuje, ale dokonce se od průměru vzdalujeme. Během covidu jsme klesli na 92 % a dosud se nám nedaří znovu nastartovat růst.“
Za zhoršením v poslední době stojí podle Navrátila především oslabení ekonomické situace českých domácností. „Když porovnáme spotřebu na obyvatele v paritě kupní síly, zjistíme, že u nás od roku 2019 klesla z 84 % na 74 % průměru EU. V tomto ukazateli nás předehnalo Polsko, Rumunsko i Slovensko. Pokles nezpůsobila jen vysoká inflace, ale také výrazný nárůst míry úspor českých domácností.“
Dalším strukturálním problémem české ekonomiky je nízká přidaná hodnota, která se navíc postupně snižuje. Podle nejnovějších dat má Česko 3. nejnižší podíl hrubé přidané hodnoty na celkové produkci v EU, loni byl 4. nejnižší. Podobně nízká je i přidaná hodnota vývozu – v tomto ohledu patří Česko mezi sedm nejhorších zemí v EU. Znamená to, že je domácí ekonomika stále závislá především na montážních pracích a postrádá silnější zastoupení vlastních inovací, technologií a know-how.
Česko přitom vyrábí a vyváží poměrně dost hodnotného zboží, jak vysvětluje Martin Vohánka, majitel společnosti Eurowag a ambasador Druhé ekonomické transformace: „Česká republika má 4. nejvyšší podíl vývozu ‚hi-tech‘ zboží v rámci EU. Problém ale spočívá v tom, v jaké části výrobního řetězce se nacházíme. Jsme především subdodavatelská ekonomika, zaměřená na výrobu a montáž. Pokud se výrobek neprodává přímo koncovému zákazníkovi, ale putuje k mateřské firmě, která jej kompletuje, branduje a prodává, nenese samotná výroba největší přidanou hodnotu.“ Pro Česko by proto byl zásadním krokem posun od subdodavatelské ekonomiky k produkci finálních výrobků s vyšší přidanou hodnotou.
Foto: Pixabay
Zdroj: DFMG PR
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
