Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov si v pondělním rozhovoru pro státní agenturu RIA Novosti nenechal ujít příležitost připomenout Západu, že Moskva drží na Ukrajině strategickou iniciativu. „Naše principiální stanovisko zůstává neměnné. Strategická iniciativa spočívá výhradně na ruské armádě a Západ to chápe,“ prohlásil šéf ruské diplomacie.
Jenže co vlastně znamená mít strategickou iniciativu v konfliktu, který se blíží ke čtvrtému roku trvání a jehož původní cíle se dávno rozplynuly?
Když plán A selže, přijde plán B
Rusko skutečně okupuje přibližně 18,6 procenta ukrajinského území – anektovalo čtyři regiony plus Krym z roku 2014. Putin v pondělí dokonce nařídil armádě zesílit tažení za úplné ovládnutí Záporožské oblasti. Na první pohled impozantní čísla. Oproti původním ambicím rychle obsadit klíčová města a donutit Kyjev ke kapitulaci je to ovšem spíše svědectví o tom, jak se válka proměnila v něco úplně jiného.
Z bleskové operace se stala opotřebovávací válka. Ruské síly sice určují, kde a kdy probíhají hlavní útočné operace, nutí Ukrajinu reagovat a přesouvat jednotky – což je přesně definice strategické iniciativy. Tempo postupu? Systematické, ano. Pomalé, rozhodně. Vojenští analytici hovoří o „pozičním patu“, kde Moskva postupuje, ale nedosahuje svých cílů.
Diplomacie s pistolí na stole
Lavrovova slova přicházejí v době, kdy už přes měsíc probíhají mírová jednání. Klíčové otázky – především územní ústupky ze strany Kyjeva – se však stále nedaří vyřešit. To potvrdili po nedělní schůzce na Floridě jak Donald Trump, tak Volodymyr Zelenskyj.
Ruský ministr zahraničí mezitím předkládá podmínky: žádná přítomnost NATO na Ukrajině, neutrální status Kyjeva. A pak tu jsou ty ambicióznější požadavky – návrat NATO do hranic před rokem 1997. To by znamenalo zrušit rozšíření aliance o celou střední a východní Evropu včetně České republiky.
Zajímavé je sledovat, jak Moskva propojuje vojenský tlak s diplomatickým vyjednáváním. Když Lavrov tvrdil, že ukrajinské drony zaútočily na Putinovu rezidenci v Novgorodské oblasti, okamžitě oznámil revizi vyjednávací pozice. Konkrétní důkazy o útoku ovšem chybí – žádné satelitní snímky, fotografie ani jiné materiály. Zelenskyj to označil za lež s cílem podkopat pokrok v jednání. Pravda? V ruské válce se stala první obětí už dávno.
Co z toho plyne pro nás?
Česká republika vnímá Lavrovova prohlášení jako potvrzení dlouhodobých obav a označuje Rusko za nejvážnější bezpečnostní hrozbu. Pokud by Moskva prosadila své požadavky na návrat NATO do hranic před rokem 1997, ocitli bychom se mimo bezpečnostní deštník aliance.
Ruský šéf diplomacie také připomněl, že spolupráce mezi Washingtonem a Moskvou by se neměla omezovat jen na Ukrajinu. Zmínil smlouvu Nový START o strategických jaderných zbraních, jejíž platnost má skončit 5. února příštího roku. Putin v září navrhl prodloužení o rok – pokud USA učiní totéž. Odpověď stále chybí.
Přinejmenším v jednom má Lavrov pravdu: Rusko a Spojené státy jsou předními jadernými mocnostmi a nesou odpovědnost za mezinárodní mír. Otázka zní, zda tuto odpovědnost berou vážně obě strany stejně.
Konec roku 2025 přináší paradoxní situaci. Moskva má na bojišti iniciativu, ale válka směřuje k patové situaci. Diplomatická jednání pokračují, ale bez průlomu. A zatímco se mluví o míru, Putin nařizuje zesílit ofenzivu. Možná právě v tomto rozporu se skrývá odpověď na otázku, co vlastně znamená mít strategickou iniciativu ve válce, která se nevyvíjí podle plánu.
Zdroj info: ČTK
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
