Když se hackuje obloha. Evropa konečně bere satelity vážně

Viasat jako budíček

Léta se na satelitní infrastrukturu pohlíželo jako na nudnou technickou utilitu. Pak přišel rok 2022 a s ním kybernetický útok na síť Viasat – přesně v okamžiku, kdy ruské tanky vjížděly na Ukrajinu. Náhoda? Sotva. Od té doby se satelity staly oblíbeným cílem pro rušení, špionáž i sabotáže. Evropská komise letos v červnu varovala, že vesmír se stává „čím dál spornějším“ – což je diplomatický způsob, jak říct, že tam nahoře zuří pořádný chaos.

Německo a Británie už dříve upozornily na rostoucí hrozbu ze strany ruských a čínských satelitů, které pravidelně špehují jejich kosmickou infrastrukturu. A Evropská komise dokonce odhadla, že až 40 procent evropského leteckého provozu je ovlivněno rušením signálů satelitní navigace. To není statistická odchylka – to je bezpečnostní krize.

Problém jménem Svalbard

Laurynas Mačiulis, šéf Astrolight, to formuluje jasně: většina vesmírného datového provozu dnes míří na jediné místo – do norského Svalbardu. Tamní SvalSat je největší komerční pozemní stanicí na světě a podporuje navigační systémy Galileo i Copernicus. Jenže Špicberská dohoda z roku 1920 zaručuje rovná práva na přístup všem signatářům včetně Ruska, což z arktického ostrova dělá geopoliticky citlivé místo.

A pak je tu ještě technická zranitelnost. Stanice je sice propojena dvěma podmořskými kabely, ale jeden z nich byl v lednu 2022 poškozen. „V případě úmyslného nebo neúmyslného poškození těchto kabelů ztratíte přístup k většině geointeligenčních satelitů, což je samozřejmě velmi kritické,“ říká Mačiulis. Proto Astrolight staví komplementární stanici v Grónsku. Diverzifikace není luxus – je to nutnost.

IRIS² versus Starlink

Centrem evropských ambicí je IRIS², miliardová konstelace bezpečné konektivity představená v roce 2022 jako evropská odpověď na Starlink Elona Muska. Anders Fogh Rasmussen, bývalý generální tajemník NATO, to loni v Bruselu formuloval ostře: „Dnes jsou komunikace – například na Ukrajině – příliš závislé na Starlinku. Tato závislost spočívá na měnících se názorech amerického miliardáře. To je příliš riskantní.“

IRIS² má sestávat z přibližně 290 satelitů na nízké a střední oběžné dráze a poskytovat Evropě rychlou a šifrovanou komunikaci. Problém? Systém bude plně funkční nejdříve za čtyři roky. Do té doby zůstává Evropa zranitelná.

Kdo tomu vlastně velí?

Zatímco Evropa posiluje satelitní systémy, stále se učí koordinovat kybernetickou obranu a bezpečnost ve vesmíru. Kybernetické a vesmírné velitelství jsou na rozdíl od tradičních vojenských jednotek relativně nové a často teprve vznikají. Evropské státy musí tato velitelství dále rozvíjet a zajistit jasné mandáty a odpovědnosti.

Problém je i v soukromém sektoru. Většina kybernetických firem nepovažuje vesmír za samostatný sektor – satelity pro pozorování Země spadají pod enviromentální služby, satelitní televize pod média, širokopásmové konstelace pod internetové služby. Tato fragmentace ztěžuje hodnocení rizik i reakci na incidenty. Kybernetická bezpečnost ve vesmíru vyžaduje specifická řešení – nemůžete jen vzít ochranu pro pozemní počítače a nasadit ji na satelit.

Co z toho plyne?

Evropa má na následující tři roky schválený rozpočet Evropské kosmické agentury ve výši 22,3 miliardy eur. Investuje do vlastních konstelací jako IRIS² a GOVSATCOM, přijímá strategii pro bezpečnost a obranu ve vesmíru. Cílem je strategická autonomie – tedy schopnost fungovat nezávisle na amerických miliardářích i geopolitických rivalech.

Jenže zatímco se Evropa učí bránit své satelity, hrozby rostou rychleji než obranné systémy. Český NÚKIB zaznamenává desítky kybernetických incidentů měsíčně, často cílených na kritickou infrastrukturu. A vesmír? Ten už dávno není jen o hvězdách a romantice. Je to bojiště – a Evropa si konečně uvědomuje, že se na něm musí umět prosadit.

Zdroj info: politico.eu

Autor: Marek Hájek

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT