Italská vláda znovu prokázala mistrovství v umění odkládat nepříjemné. Daň na slazené nápoje, která měla vstoupit v platnost už v roce 2020, se nyní posouvá na leden 2027. Přinejmenším na papíře. Debata o zdanění cukru přitom sílí po celé Evropě – a je vidět, jak těžké je prosadit cokoliv, co jde proti zájmům potravinářských gigantů.
Italské odklady jako tradice
Když italská Poslanecká sněmovna v prosinci schválila rozpočet na rok 2026, potvrdila další dvanáctiměsíční odklad cukrové daně. Zákon z roku 2020 zněl jasně: 10 centů na litr za nápoje s víc než 25 gramy přidaných sladidel. Od té doby se ale daň stala politickým horkým bramborem, který si vlády předávají jako štafetu.
Giangiacomo Pierini, prezident lobby skupiny Assobibe zastupující výrobce nealkoholických nápojů, odklad pochopitelně vítá. „Dvanáctiměsíční odklad umožňuje pokračovat v dialogu s vládou s cílem definitivně zrušit daň, které zbytečně brání investicím v zemi,“ prohlásil. Průmysl doufá, že daň nakonec pohřbí úplně.
Paradoxně se přitom v Itálii objevily i zprávy, že cukrová daň vstoupila v platnost už v červenci 2024 – ovšem s dočasně sníženými sazbami na polovinu. Zmatečnost celé situace jen podtrhuje, jak politicky citlivé téma to je.
Německo oživuje debatu
Zatímco Itálie platnost odkládá, Německo debatu znovu otevírá. Daniel Günther, ministerský předseda nejsevernější spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko, v prosinci prohlásil, že „cukrová daň byla dlouho očekávána, jak politicky, tak ekonomicky“. Návrh ale naráží na odpor části vládní koalice, zejména ministra zemědělství Aloise Rainera.
Ani v zemi, kde se tradičně dbá na preventivní zdravotní péči, tedy není prosazení takové daně samozřejmost. Zemědělské a potravinářské lobby mají silné slovo – a umějí ho použít.
Evropská komise couvla
Na evropské úrovni to vypadalo nadějněji. Komise ve svém plánu kardiovaskulárního zdraví navrhovala zdanění ultra zpracovaných potravin a nápojů s vysokým obsahem tuku, cukru nebo soli. Když v prosinci plán oficiálně zveřejnila, závazek k dani na slazené nápoje chyběl. Tlak agropotravinářských gigantů zafungoval.
Přitom mezinárodní výzkumy potvrzují, že dobře nastavená daň funguje – vede ke změně spotřeby i složení výrobků. Výrobci totiž raději upraví receptury, než aby riskovali pokles prodejů.
Italský příklad ukazuje, že mezi záměrem a realizací může být propast dlouhá sedm let – a možná i delší.
Zdroj info: Euractiv.com
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
