Slovenský premiér Robert Fico poslal do Bruselu jasný vzkaz: na prosincovém summitu EU nepodpoří žádné řešení, které by zahrnovalo financování vojenských výdajů Ukrajiny. V dopise adresovaném předsedovi Evropské rady Antóniovi Costovi to zdůvodnil slovy, že „Slovensko nebude součástí plánů, které jen prodlužují utrpení a zabíjení“. Jde o další kapitolu v příběhu, který slovensko-ukrajinské vztahy – a nepřímo i ty česko-slovenské – staví do stále napjatější pozice.
Devadesát miliard na stole
Summit EU, který začne 18. prosince, má rozhodnout o naléhavých finančních potřebách Ukrajiny pro roky 2026 a 2027. Brusel nabízí dvě možnosti: buď klasickou půjčku, nebo – a to je zajímavější – reparační půjčku krytou zmrazenými ruskými aktivy. Celkově jde o balík ve výši 90 miliard eur. Částka, která má pokrýt nejen vojenské, ale i humanitární a rekonstrukční potřeby země bránící se ruské agresi.
Oproti loňsku, kdy vojenská podpora běžela relativně plynule, se v druhé polovině roku 2025 tempo zpomalilo. Celková vojenská pomoc EU a jejích členských států dosáhla k prosinci 63,2 miliardy eur – impozantní číslo, ale zároveň signál, že evropská solidarita má své limity. Politické i ekonomické.
Slovenská výjimka v evropském konsenzu
Fico svůj postoj obhajuje důslednou „mírovou politikou“. Tvrdí, že použití zmrazených ruských aktiv může ohrozit americké mírové úsilí, které počítá s těmito zdroji pro obnovu Ukrajiny. Zároveň zdůrazňuje, že Slovensko pomáhá jinak – dodávkami elektřiny, plynu, humanitární pomocí a podporou vstupu Ukrajiny do EU. Jenže právě absence vojenské podpory z něj dělá v rámci EU spíše výjimku než pravidlo.
Ficova vláda po nástupu do úřadu v roce 2023 zastavila dodávky zbraní a vojenského materiálu ze státních zásob. Komerční dodávky však nadále umožňuje – což je pozice, která Bratislavu staví vedle Maďarska Viktora Orbána a zároveň ji vzdaluje od Prahy. Česká vláda Petra Fialy v roce 2024 pozastavila společná zasedání kabinetů právě kvůli rozdílům v názorech na klíčová zahraničněpolitická témata. Slovensko tak dnes „vyváží talenty do Česka“, ale politický dialog mezi oběma zeměmi zůstává ochlazený.
Princip, nebo kalkulace?
Ficův dopis není jen diplomatickým gestem – je to politický signál. Slovensko dává najevo, že nebude součástí evropského konsenzu za každou cenu. Otázkou zůstává, zda tento postoj obstojí pod tlakem summitu, kde se rozhodne o desítkách miliard eur a kde jakýkoliv výpadek pomoci má zásadní vliv na schopnost Ukrajiny bránit se.
Evropa přechází od poskytování starších zásob k přímým nákupům od zbrojního průmyslu. Peníze tak nejdou jen na Ukrajinu, ale i do evropské ekonomiky. Fico však trvá na tom, že „pod žádným tlakem“ nepodpoří řešení, které by zahrnovalo vojenské výdaje. Slovensko si drží svou linii, i kdyby mělo zůstat osamocené.
Je to principiální postoj, nebo politická kalkulace? A co to znamená pro budoucnost evropské solidarity v době, kdy se válka na Ukrajině dostává do čtvrté zimy?
Zdroj info: ČTK
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
