Čína masivně nakupuje ruskou ropu, zatímco Indie čelí tvrdému tlaku USA, které jí nákupy komplikují vysokými cly a hrozbou sankcí. Jak tento geopolitický šachy mění globální trh s energií a co to znamená pro nás v Česku?
Když se řekne ropa, většina z nás si představí benzínku a rostoucí ceny na číselníku. Ale za tím, co platíme u pumpy, se skrývá mnohem větší hra. V srpnu sledujeme, jak Čína doslova hltá ruskou ropu, zatímco Indie, která by ji také ráda brala, naráží na zeď amerických omezení. Je to příběh o sankcích, geopolitice a boji o energetickou bezpečnost.
Čína versus sankce
Podle dat Čínské Všeobecné celní správy dovezla Čína od ledna do června z Ruska značné množství ropy. Přestože přesné statistiky nejsou k dispozici, Rusko zůstává hlavním dodavatelem Pekingu. Ruská ropa typu Ural je díky sankcím a logistickým omezením levnější než světový standard Brent – rozdíl činí přibližně 3,79 až 10,69 dolaru za barel. Pro Čínu, která potřebuje pohánět svou obrovskou ekonomiku, je to jako najít slevový kupón na zlato.
Zatímco Západ, včetně EU, tlačí na cenový strop pro ruskou ropu (zavedený G7 už v roce 2022), Čína se tváří, jako by se jí sankce netýkaly. Argument je jednoduchý: „Děláme čistý byznys, potřebujeme energii.“ Jenže za tím je i geopolitický kalkul. Čína si upevňuje vztahy s Ruskem, zatímco obchodní válka s USA pokračuje. A i když se čínské firmy obávají tzv. sekundárních sankcí, které by mohly postihnout kohokoli obchodujícího s Ruskem, zatím se zdá, že administrativa Donalda Trumpa, která nedávno prodloužila 90denní „celní příměří“, na Čínu úplně nedosáhne.
Indie v kleštích
Na druhé straně máme Indii, která se po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 stala druhým největším odběratelem ruské ropy. Ještě před válkou tvořila ruská ropa méně než 1 % indického dovozu, dnes je to přes 33 %. Firmy jako Reliance Industries dokonce loni uzavřely kontrakty s Rosněftí na dodávky 500 tisíc barelů denně. Jenže tady přichází zádrhel. USA na Indii přímo zákaz nákupu neuvalily, ale zavedly cla na indické zboží ve výši až 50 % a hrozí sekundárními sankcemi na finanční instituce. Jinými slovy, chtějí Indii říct: „Kupujte jinde, nebo na to doplatíte.“
Indie se brání. Tvrdí, že americký tlak ohrožuje její energetickou bezpečnost. A má pravdu – s rostoucí populací a ekonomikou potřebuje stabilní a cenově dostupné zdroje. Přesto pod tlakem Washingtonu nákupy omezila.
Globální trh v přetlaku: Co na to ceny?
Podívejme se na širší obrázek. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) a amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) roste v roce 2025 nabídka ropy o 2,5 milionu barelů denně, zatímco poptávka stoupá jen o 680 tisíc barelů. Výsledek? Přebytek na trhu a tlak na ceny. Brent, hlavní světový benchmark, osciluje kolem 65,97 dolaru za barel. To by mohlo být pro spotřebitele dobrá zpráva, ale geopolitické napětí tento trend komplikuje. Sankce, přesměrování toků ropy do Asie a nejistota kolem konfliktu na Ukrajině udržují trh v nejistotě.
Pamatujete na rok 2022, kdy ceny ropy po invazi na Ukrajinu vyletěly přes 100 dolarů za barel? Dnes jsme na tom lépe, ale stabilita je křehká. A co víc, zatímco Čína a Indie přebírají ruskou ropu, Evropa, včetně nás, hledá alternativy. V Česku jsme sice díky Transalpinskému ropovodu (TAL) méně závislí na Rusku než dřív, ale přechod na dodávky z Blízkého východu nebo západní Evropy zvyšuje logistické náklady. A to se promítá do cen benzínu a nafty.
Co to znamená pro nás?
Podle analýz Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a Českého statistického úřadu (ČSÚ) vyšší ceny ropy v první polovině roku 2025 zvýšily výrobní náklady českých firem a tlak na inflaci. A i když ceny v létě mírně klesly, pořád platíme víc než před pár lety.
Navíc, sankce na ruskou ropu a nutnost hledat alternativy znamenají, že české firmy v energetice a dopravě čelí komplikacím. Logistika je dražší, regulace přísnější. A my platíme víc nejen za benzín, ale i za zboží a služby, protože všechno je propojeno. Není to jen o Číně nebo Indii – je to o tom, jak globální napětí dopadá na naši peněženku.
Co bude dál?
Pokud by na Ukrajině nastal mír, sankce by se mohly uvolnit a trh by se stabilizoval. Ceny by klesly, a my bychom si možná oddechli. Ale co když konflikt eskaluje? Pokud USA zpřísní sankce i na Čínu, může dojít k narušení dodávek, růstu cen a nové energetické krizi. A nebo se může stát něco mezi tím – napětí přetrvá, ale obchod s ruskou ropou bude pokračovat, jen s většími komplikacemi.
Budoucnost závisí na geopolitických rozhodnutích, psychologii trhu a na tom, jak rychle dokážeme přejít na alternativní zdroje energie. V Česku musíme pokračovat v diverzifikaci dodavatelů a investovat do infrastruktury. Jinak budeme pořád rukojmími velkých hráčů na světové scéně.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Čínská Všeobecná celní správa, IEA a EIA, Bloomberg, Reuters, Politico.eu, MPO, ČSÚ