První leden 2026 přinese Bulharsku historickou změnu – země přijme euro jako svou měnu. Rada EU formálně schválila vstup v červenci 2025, všechna maastrichtská kritéria jsou splněna. Jenže bulharská společnost zůstává hluboce rozdělená.
Generační propast
Sedmdesátiletý Anton vidí v euru především praktičnost: „Můžete cestovat, podnikat, dělat cokoliv s jedinou měnou – žádné starosti s výměnou peněz. Pojedete do Řecka a koupíte si ouzo za stejnou měnu.“ Jeho generace pamatuje devadesátá léta, kdy každá cesta do zahraničí znamenala hory papírování.
Oproti tomu pětapadesátiletá ortopedka Petya ze Sofie vyjadřuje hluboké obavy: „Nechci znovu prožívat ekonomickou krizi z devadesátých let, kdy země stála na pokraji bankrotu. Přijímáme euro v době, kdy jsou ekonomiky napjaté, a to povede k vážným otřesům.“
Podobně skeptický je třiapadesátiletý řidič kamionu Svetoslav: „Viděli jsme, jak se Chorvatsko a Řecko zadlužily po přijetí eura. Nechci, aby Bulharsko šlo stejnou cestou.“
Strach z inflace versus realita
Klíčovým tématem debaty je obava z růstu cen. Svetoslav připomíná vlastní zkušenost: „Před pěti lety jsem kupoval cigarety na Slovensku za podobné ceny jako v Bulharsku. Teď nenajdu nic levnějšího než krabičku za pět eur. Zopakujeme slovenský scénář.“
Paradox celé situace? Bulharské leva je od roku 1997 pevně navázán na euro v režimu měnového výboru – s kurzem 1,95583 leva za euro. Bulharsko fakticky nemá nezávislou měnovou politiku už téměř tři dekády. Dvacetiletá studentka politologie Natali to vnímá pragmaticky: „Změna měny dramaticky neovlivní každodenní život lidí – leva je přece roky navázán na euro.“
Politická nestabilita jako komplikace
Vstup do eurozóny přichází v době vnitropolitických turbulencí. Po demisi vlády premiéra Rosena Željazkova čelí země nejistotě. Petya to komentuje ostře: „Nevím, jestli naši politici vůbec vědí, co je třeba udělat. Mnoho zemí uspořádalo referenda a rozhodlo se do eurozóny nevstoupit.“
Anton má na politiky ještě tvrdší názor: „Potřebujeme se zbavit poloviny poslanců v parlamentu – dostávají tučné platy a jsou pro daňové poplatníky jako paraziti, aniž by dělali smysluplnou práci.“
Podnikatelé: opatrný optimismus
Zajímavý pohled nabízejí provozovatelé zmrzlinárny v Sofii, Metodi a Katarina. Metodi připouští nostalgii: „Je mi trochu smutno loučit se s bulharským leva – je to stará měna s vlastní historií. Ale časy se mění a tohle je přirozený krok pro členskou zemi EU.“
Katarina, která má zkušenosti z Itálie, dodává: „Někteří lidé v Itálii také předpovídali katastrofu při zavádění eura a mnozí nostalgicky vzpomínali na liru. Ale o roky později je Itálie stále stabilní ekonomikou.“
Experiment v nejistých časech
Bulharsko vstupuje do eurozóny jako hluboce rozdělená země. Starší generace oceňuje praktičnost jednotné měny, střední generace se obává opakování scénářů z Řecka nebo Chorvatska, mladí vidí euro jako logický krok integrace.
Přinejmenším jedna věc je jistá: po téměř třech dekádách měnového výboru nebude samotná změna bankovek tím zásadním zlomem. Skutečnou otázkou zůstává, zda euro přinese slibovanou stabilitu a prosperitu, nebo jestli se naplní obavy skeptiků z růstu cen.
Bulharsko se tak stává zajímavým experimentem – chudá země EU vstupující do eurozóny v době, kdy sama měnová unie čelí výzvám. A možná právě bulharská zkušenost ovlivní debаtу o euru i v dalších váhajících zemích. Včetně té naší.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
