Dva dny v Bruselu, desítky hodin jednání a stovky miliard eur na stole. Summit lídrů Evropské unie, který se konal 23. a 24. října 2024, přinesl řadu konkrétních rozhodnutí, ale také odhalil tradiční evropské dilema: jak skloubit solidaritu s národními zájmy a ambiciózní cíle s ekonomickou realitou. Pojďme se podívat na pár klíčových poznatků z tohoto setkání.
Ukrajina: Peníze teď, rozhodnutí později
Hlavním tématem summitu byla – a kdo by se divil – podpora Ukrajiny. Čísla mluví jasně: Evropská unie a její členské státy dosud poskytly Kyjevu pomoc, která přesahuje stovky miliard eur. Jen letos dosáhla pomoc ukrajinskému rozpočtu 20,5 miliardy eur. Lídři se zavázali pokrýt finanční potřeby Ukrajiny i pro roky 2026 a 2027, přičemž Ursula von der Leyenová oznámila konkrétní příspěvek ve výši 1,2 miliardy eur. „Pokud Rusko přineslo válku na naši půdu, musí za to zaplatit,“ zaznělo na summitu. Jenže právě otázka, jak přesně má Rusko zaplatit, zůstala otevřená. Diskuse o využití zmrazených ruských aktiv ve prospěch Ukrajiny – včetně návrhu takzvané „reparační půjčky“ – byla odložena na prosincový summit. Evropa tedy ví, že chce pomoci, ale nad detaily si ještě láme hlavu. Přesto se podařilo schválit 19. sankční balíček proti Rusku, který zahrnuje zákaz dovozu ruského zkapalněného plynu a omezení pohybu ruských diplomatů v schengenském prostoru. Překvapivě hladce – slovenský premiér Robert Fico zrušil své veto ještě před summitem.
Klimatické ambice versus ekonomická realita
Pokud měl summit jedno opravdu kontroverzní téma, byla to klimatická politika. Evropská komise navrhla snížit emise skleníkových plynů o 90 procent do roku 2040 ve srovnání s rokem 1990. Zní to ambiciózně? Bezpochyby. Realisticky? To už je jiná písnička. Petr Fiala návrh odmítl s jasným zdůvodněním: „Tento návrh jednoznačně odmítáme jako nerealistický a neberoucí v potaz ekonomické a sociální dopady na občany a průmysl.“ Česká delegace prosadila revizní klauzuli, která umožní cíl v budoucnu přehodnotit. Jinými slovy: ano klimatu, ale ne za cenu ekonomického sebevražedného skoku. Debata odhalila základní rozpor současné Evropy. Na jedné straně stojí zelené ambice a závazky vůči budoucím generacím, na druhé realita průmyslové základny, která se potýká s vysokými cenami energií a globální konkurencí. Jak z toho ven? Summit odpověď nenabídl, pouze potvrdil, že hledání kompromisu bude pokračovat.
Obrana: Plán je, teď jen najít peníze
Lídři se shodli na potřebě urychlit práce na obranné připravenosti Evropy. Plán obrany do roku 2030 zahrnuje devět oblastí, včetně obrany proti vzdušným a raketovým útokům. Zní to impozantně, ale ďábel se – jako vždy – skrývá v detailu. Konkrétně v tom, kdo to zaplatí a jak rychle se vše podaří realizovat. Válka na Ukrajině ukázala, že evropský obranný průmysl není připraven na dlouhodobý konflikt vysoké intenzity. Skladové zásoby jsou vyčerpané, výrobní kapacity omezené. Přinejmenším v rétorice se lídři shodli, že je třeba to změnit. Konkurenceschopnost: Méně regulací, více prosperity?
Summit se dotkl i otázky konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Lídři se shodli na potřebě posílit jednotný trh a snížit regulační zátěž pro evropské firmy. Česká delegace aktivně prosazovala národní zájmy, zejména v oblasti energetiky a automobilového průmyslu.
Je to paradox: Evropa chce být zelenější, digitálnější a konkurenceschopnější, ale zároveň čelí tlaku na snižování byrokracie. Bruselský summit ukázal Evropskou unii v celé její složitosti. Na jedné straně impozantní solidarita s Ukrajinou a ochota investovat stovky miliard eur. Na druhé straně neschopnost rychle se dohodnout na klíčových otázkách, od využití ruských aktiv po klimatické cíle. Evropa má plány, ambice i peníze. Otázka zní: má také dost odvahy a rychlosti, aby je proměnila v realitu dřív, než ji předběhne čas?
Zdroj info: europa.eu, ebsummits.eu, politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT






