Rozhovor s Tomášem Hrudou, tajemníkem Vládního výboru pro strategické investice a zmocněncem vlády pro odolnost a modernizaci ekonomiky.
Tomáš Hruda je tajemník Vládního výboru pro strategické investice a zmocněnec vlády pro odolnost a modernizaci ekonomiky. Má bohaté zkušenosti z manažerských pozic jako generální ředitel CzechInvestu, Středoevropského technologického institutu CEITEC i jako náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství.
„Trend je spíše opačný, postupně narůstá tlak na využívání efektivnějších způsobů podpory, zejména finančních nástrojů. To je určitě rozumný trend, stávající stav je dlouhodobě neudržitelný už jen z toho důvodu, že Česko bude brzy čistým plátcem. Příští programové období tedy musíme nastavit daleko strategičtěji, než to současné,“ říká Tomáš Hruda.
Jaká je vaše vize moderní ekonomiky?
Myslím si, že musí splňovat tři základní předpoklady.
Za prvé – jde o ekonomiku, která dokáže maximálně využívat svých přirozených výhod. Jsme v geografickém středu jednotného trhu, který je více než 40x větší, než ten náš. Je tu relativně velmi bezpečno, Praha je jedním z nejatraktivnějších měst na světě, stále více se daří i regionálním centrům.
Dávalo by tedy velký smysl být i přirozeným centrem v mnoha oblastech. Namísto toho se desítky let trápíme s nedostatečnou dopravní infrastrukturou, po více než 30 letech např. stále nemáme důstojné spojení s Rakouskem, železnice je na hraně svých kapacit a do 21. století ještě nenakoukla. Proto je důležité, aby se nám povedlo v plánovaných deseti letech dokončit dálniční síť, není to nereálné. Naše jazyková úroveň je relativně velmi slabá, a to i u dětí. Moderní ekonomika by tedy měla pragmaticky zužitkovat své výhody. Současná vláda si toho je velmi dobře vědoma a i proto vznikl výbor pro strategické investice.
Za druhé – moderní ekonomika už dlouho není ideologická. Reálně už neplatí původní logika malý vs. velký stát. Daleko důležitější je rovina kompetentní vs. nekompetentní stát. K čemu nám je malý stát, když nedokáže postavit dálnici s obrovským multiplikačním efektem? Zároveň platí, že v některých oblastech je tak obrovská regulace a tak velká komplexita, že bez kompetentního přístupu shora, tedy rozumné zastřešující strategie, to jednoduše fungovat nebude – hezkým příkladem je energetika, která z mnoha zřejmých důvodů potřebuje predikovatelné prostředí na mnoho let dopředu. Kompetentní vláda se ale také nemontuje do oblastí, kde nic fungování tržních principů nebrání. A tam, kde bariéry existují, pak má činit maximum pro jejich odbourávání.
Za třetí – moderní ekonomika je chytrá, pracuje s daty a ne s dojmy, je schopná analyzovat důsledky svých rozhodnutí a průběžně se i korigovat. Nedělá tedy nic proto, že se to tak dělalo vždy. Uvedu banální příklad – stále naše děti učíme pravidla, jak psát velká písmena v názvech, což má přesně nulový přínos a vlastně to ani nikdo neumí, v souhrnu je to obrovské množství času, které by šlo využít lépe. Ale takových “velkých písmen” máme spoustu. Když zůstaneme u školství – mnoho dětí, zejména těch odkázaných jen na školu, nemá solidní základy angličtiny, což je pro jejich další kariéru zásadní handicap. Stát se teď ale začal zabývat příčinami tohoto stavu a chce přístup k výuce měnit, vláda vnímá realitu světa kolem sebe a změnou vzdělávacích programů chce docílit toho, aby se děti méně biflovaly a místo toho se učily věci, které jsou ve skutečném životě ve 21. století potřeba.
Jedním z praktických projevů v tomto bodě by bylo na analýzách postavené rozlišování mezi běžnými výdaji a investicemi. Na co stát peníze dá a na co už ne. A kde může zapojit soukromé zdroje, protože výnosy investic přesahují náklady financování.
Jako poslední argument na podporu třetího principu bych přidal větší odolnost vůči populismu. Když dokážete relativně přesně kvantifikovat dopady jednotlivých výdajů, pak můžete zasadit do odpovídajícího kontextu i nesmysly typu tradičního předvolebního snižováním platů politiků nebo návrhy na zrušení Senátu. A zvyšujete šanci, že klíčové politiky přežijí volební období, což je v dopravě, energetice nebo např. školství zásadní podmínka efektivních investic. Také můžete řešit problémy adresněji a tedy účinněji a hlavně levněji. Logicky pak se stejným rozpočtem dokážete zajistit více lidem vyšší kvalitu života.
Je Česká republika dostatečně odolná? Jsme soběstační?
Ano i ne. Ve strategickém řízení a analytické kapacitě máme stále velký prostor pro zlepšení. Smutným příkladem byl chaos při řešení covidové krize, kdy “ti, co měli přijít, nepřišli.” To bylo skutečně bolestivé sledovat. Díky tomu nám trvá déle než dokážeme zareagovat na nenadálé události typu ruského útoku na Ukrajinu, i když současná vláda udělala fakticky maximum možného. Ale abych nebyl pesimistický, vláda udělala oproti té minulé značný pokrok, i když náprava je samozřejmě náročná a drahá a nebude přes noc. Za co se ale pochválit musíme už nyní, je snížení naší závislosti na fosilních palivech z Ruska, tady se naše odolnost vůči nežádoucím vlivům rozhodně zvýšila bezprecedentním tempem.
Co se rozumí pojmem strategická investice? Rýsuje se již nějaká pro ČR?
Primárně jde o investice s velkým multiplikačním a dlouhodobým dopadem. Samozřejmě jde o dokončení dopravní infrastruktury, transformaci energetiky, ale jde také o systémový posun v oblasti školství, pracovního trhu, podpory výzkumu, vývoje a inovací. V případě Vládního výboru pro strategické investice tedy nejde o nekoncepční seznam přání, jako tomu bylo v minulosti, ale o vytváření podmínek pro systémová řešení. Logicky jsou jeho součástí i konkrétní velké investice, ty ale skládačku doplňují, nejsou v jejím centru.
Proč se snižují strategické národní dotace?
Problémem naší ekonomiky rozhodně není nedostatek dotací. Zdroje z kohezních fondů nebo např. Modernizačního fondu rozhodně nejsou malé. Jde spíše o efektivnější alokaci této podpory, resp. obecněji veřejných výdajů. A je pochopitelné, že v době konsolidace veřejných financí je prostor velmi omezený, zejména vezmete-li v úvahu mandatorní a kvazimandatorní výdaje a chcete-li udržet schodek v nějaké rozumné relaci k HDP.
Nestává se EU dotační ekonomikou?
Trend je spíše opačný, postupně narůstá tlak na využívání efektivnějších způsobů podpory, zejména finančních nástrojů. To je určitě rozumný trend, stávající stav je dlouhodobě neudržitelný už jen z toho důvodu, že Česku bude brzy čistým plátcem. Příští programové období tedy musíme nastavit daleko strategičtěji, než to současné.
Jaká podle vás správná investice?
Základní podmínkou investice je, že i při zohlednění nákladů financování přinese více, než kdyby se nerealizovala. V praxi existuje spousta omezení, např. ty kapacitni, takže je nutné prioritizovat a zejména koordinovat s ostatními případnými investicemi nebo podmínkami, za kterých dává smysl. Neplatí, že každá dálnice je dobrá dálnice. Pokud se ale díky ní připojí velká aglomerace na již existující tranzitní trasu, pak pravděpodobně přinese své ovoce velmi brzy. Stejně tak nestačí postavit další blok jaderné elektrárny, je třeba zásadním způsobem posílit flexibilitu celého energetického ekosystému, protože vysoký podíl obnovitelných zdrojů znamená i dramaticky jiný model fungování než dříve. Zjednodušeně řečeno, správná investice zohledňuje svůj kontext a maximalizuje synergie. Stejně jako dobrá architektura musí respektovat místo, kam je zasazena.
Může se stát ČR ekonomickým lídrem Evropy?
Určitě. Samozřejmě se bavíme o leadershipu v relativní výkonnosti, přidané hodnotě či např. v tempu inovací, v objemech čehokoliv kromě piva asi lídrem nebudeme, resp. jen v některých vybraných oblastech. Rozhodně je ale reálné vybudovat rychlou a chytrou ekonomiku, která plně využívá příležitostí daných naši polohou a členstvím v EU a NATO. Předpokládá to ale zásadní zlepšení kvality vládnutí, tj. schopnost vlád vytvářet ideální podmínky pro podnikání a v oblastech, které se kvůli regulaci nebo jiným důvodům bez strategie státu neobejdou, pak vytvářet transparentní a předvídatelné prostředí. Nestačí ale snahy této vlády, na naplňování tří podmínek z vaší úvodní otázky musí pracovat i ty další.
Jaké obory jsou podle vás obory budoucnosti?
Zejména futurologie. Ale vážně. Svět se tak zrychlil, že je reálně nemožné sázet dlouhodobě na nějaký konkrétní obor. U některých je nicméně třeba držet krok už jen z důvodu národní bezpečnosti. Univerzální výhodou nicméně bude schopnost rychle se přizpůsobovat novým okolnostem. S nadsázkou se tedy dá říci, že takovým oborem budoucnosti tedy bude celoživotní vzdělávání a státy, které to zvládnou budou prosperovat o poznání lépe než ty ostatní. Velkou výzvou nejen pro Česko, ale pro celou Evropu, resp. vyspělý svět, bude stále intenzivnější tlak digitalizace, která dává možnost přímo konkurovat miliardám lidí z celého světa a která bude stále více smazávat přirozenou výhodu plynoucí z naší geografické polohy.
Foto: Pixabay
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
