Rozhovor s Janem Burianem, generálním ředitelem Národního divadla, režisérem a vysokoškolským pedagogem.
Jan Burian je generální ředitel Národního divadla, režisér a vysokoškolský pedagog. Je též ředitelem Mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni, nejvýznamnější divadelní přehlídky v ČR. Byl viceprezidentem národního střediska ITI-UNESCO , viceprezident Unie zaměstnavatelských svazů nebo členem boardu OPERA EUROPE. Jako člen výboru Asociace profesionálních divadel České republiky zastupuje česká profesionální divadla při jednáních na celostátní i evropské úrovni.
“Půjde o zásadní inovaci, které se zatím leckdo bojí, a ke které se za několik let budou všichni hlásit, že ji vymysleli,” říká o návrhu Zákona o veřejné kulturní instituci generální ředitel Národního divadla prof. MgA. Jan Burian.
Již 10 let jste ředitelem Národního divadla, jak se za dobu vašeho vedení divadlo proměnilo?
Národní divadlo je dnes respektovanou scénou Evropské divadelní sítě. Máme na repertoáru špičkové inscenace, které připravují tvůrci z celé Evropy, a to nejen v baletu a opeře. Uvidíte a uslyšíte u nás nejlepší tanečníky, zpěváky, hudebníky i herce. Ožila dlouho stagnující Laterna magika. Ve vedení Národního divadla jsou významné osobnosti s mezinárodními zkušenosti ve všech souborech. Vidíme to i na zájmu diváků. Vyřešili jsme budoucnost areálu Nové scény a chystáme se k zásadní rekonstrukci jediného moderního divadla v Praze. Opravili jsme kompletně Státní operu a zrekonstruovali jsme vzhled všech našich historických divadelních budov. Uprostřed areálu historické budovy Národního divadla a Nové scény je nové Náměstí Václava Havla, včetně vzpomínky, v podobě Srdce akademického sochaře Kurta Gebauera, na našeho prvního “posametového” prezidenta. Květiny a svíčky sem chodí zapalovat a klást nejen obyčejní občané, ale nedávno při své návštěvě Prahy třeba Ursula von der Leyenová. Jsme oceňováni i za naše programy energetických úspor, za přístup k udržitelnosti, máme rozsáhlý doprovodný edukační program ND+ pro všechny generace. Spolupracujeme nejen s prestižními evropskými divadly, ale i se všemi významnými kulturními institucemi v Čechách. Naše úspěchy se odrážejí i v tom, že jsme nejúspěšnější česká kulturní instituce z hlediska spolupráce se sponzory a mecenáši.
V jakém ekonomickém stavu je divadlo? Ustojí současnou krizi?
Divadlo krizi ustojí. Protože to není ani první ani poslední krize, kterou musí projít. Potýkáme se, jako všichni, s důsledky pandemie covidu, vysokých cen energií, vysokou inflací, i potřebou zvýšit stagnující dotace. Stále probíhá válka na Ukrajině. Základem našeho ekonomického zdraví je zájem diváků.
Jaký je divák v době finanční krize?
Diváci si více vybírají. Ale naštěstí touží po kvalitě a chtějí vidět umělecky bohaté a emocionálně silné divadlo. Právě takové nabízíme. Naši domácí diváci se vrátili. Začali nakupovat vstupenky s předstihem. Naštěstí postupně mizí nedůvěra, že zas někdo divadla zavře. Z hlediska tržeb nám stále chybí větší množství návštěvníků ze zámoří.
Jak se snažíte ”nalákat” diváky?
Nejlepší způsob jak “nalákat” diváky je hrát dobré divadlo. Před deseti lety jsme se rozhodli, že každá repríza musí proběhnout ve stejné kvalitě jako premiéra. Když přijdete večer do Národního divadla, uvidíte vždy vysoce kvalitní pěvecké, herecké nebo taneční obsazení. Naši diváci si toho všimli a do divadla chodí na některé tituly i opakovaně.
Používáte v divadlech také moderní technologie?
Používáme všechny moderní technologie, které existují. V této sezoně uvedeme například experimentální taneční představení HOLO HARMONIES, společně s divadlem v Baden-Badenu, kdy naši tanečníci budou tančit ve Státní opeře v Praze na hudbu, kterou bude provádět orchestr v Baden-Badenu. My v Praze uvidíme živé tanečníky a uslyšíme přímý přenos orchestru. V Festspielhaus Baden-Badenu k živé hudbě uvidí naše tanečníky jako holografickou projekci.
Bude v divadle možné použít umělou inteligenci?
Hlavní devizou divadla je komunikace živého umělce na scéně s živým divákem v hledišti. Nejde tu o inteligenci, ale o lidské spoluprožívání existence. Takže si to nemyslím.
Jak se proměnilo chování a oděv v divadle? Jaký je správný oděv a chování v divadle?
Chování a oděv v divadle se proměnil, stejně jako se proměnilo chování a oděv na ulici. Nedovedu si představit, že by Karel Čapek chodil po Národní třídě v kraťasech, což je dnes běžná praxe. Oděv není jenom “něco pohodlného na sebe”, ale je to také způsob, jak vzdáváme úctu ostatním. Jako nepůjdete na turistickou výpravu ve smokingu, neměli bychom zase v divadle být oblečeni jako na turistickou výpravu. Ve všech našich propagačních materiálech snadno najdete, co považuje za vhodné oblečení do Národního divadla. Nikoho ale z divadla nevylučujeme. Vážíme si každého, komu na návštěvě divadla záleží. Pokud přijde někdo poprvé v životě do divadla ve sportovních botách a jeanech, vůbec nám to nevadí.
Vaše manažerská práce je kladně hodnocena i v mezinárodním kontextu. Máte významnou pozici při zastupování českých profesionálních divadel při jednáních na celostátní i evropské úrovni. Jak si vedou v porovnání evropská divadla? Hostují často u vás?
Naposledy jsem byl 6 let v nejužším vedení organizace Opera Europa, která sdružuje na 200 velkých operních divadel. Většina problémů, které řešíme my, se podobá těm, které řeší kolegové v zahraničí. O kvalitě divadel rozhodují nadšení a kompetentní tvůrci v pozicích uměleckých ředitelů. Silné tvůrčí kolektivy chtějí opravdu něco sdělit. Jsme divadlo, které se soustředí na přípravu a uvádění vlastních inscenací, z nichž řada dnes vzniká v mezinárodní koprodukci. S otevřením hranic mají ostatně daleko více možností cestovat i diváci. A řada z nich to dělá. Mezi našimi mecenáši je například řada osobností, které viděly desítky inscenací v zahraničí. Soudobý koncept Národního divadla znamená sdílení naší specifické lidské zkušenosti v rámci celé evropské kultury.
Národní divadlo prosazuje Zákon o Veřejné kulturní instituci, proč?
Protože už přes dvě desetiletí čekáme na legislativní změnu, která by nám umožnila efektivněji hospodařit, pracovat s víceletými finančními plány a používat nástroje řízení a správy, které jsou obvyklé v bohatší části Evropy. Když jsem před deseti lety nastupoval do Národního divadla, dostal jsem od ministryně kultury úkol, o systémové změny usilovat a uskutečnit je. Zaplaťbůh, že současný ministr kultury Martin Baxa se o přijetí zákona zasazuje. Půjde o zásadní inovaci, které se zatím leckdo bojí, a ke které se za několik let budou všichni hlásit, že ji vymysleli. Tak to s inovacemi bývá.
Byl by podle vás schopen český národ se složit na Národní divadlo?
Český národ se skládá na Národní divadlo. Naši občané a firmy platí daně, z nichž dostáváme dotace. Český národ se skládá na desítky divadel, symfonických orchestrů, galerií, muzeí a knihoven v celé republice. Jsme kulturní země s vynikajícími umělci a s obrovským množstvím diváků a čtenářů. Tohle nám leckde závidí.
Na jakou z letošních premiér se těšíte? Kam byste nás rád pozval?
Všechny premiéry jsou jako naše děti. Každé bude jiné. Ale nebude žádné, které bychom měli méně rádi. Těším se na světovou premiéru hry CHERRY MANA a HAMLETA v souboru Činohry, na světovou premiéru opery Jana Kučery DON BUOSO, ve spojení s Pucciniho operou GIANNI SCHICCHIVE v režii Davida Radoka nebo na soudobý balet BEYOND VIBRATIONS. Těším se ale také na každou reprízu, a nepřestanu mít radost z toho, jak naši diváci dobře rozumí divadlu a váží si naší práce.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Janem Burianem
Autor: Renáta Lucková