Richard Hindls: Expanzivní rozpočtová politika a růst cenové hladiny jsou nepřátelé hospodářského růstu

Richard Hindls je český statistik a ekonom, v letech 2006 až 2014 byl rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Předtím byl děkanem Fakulty informatiky a statistiky VŠE. V letech 2014 až 2018 působil jako člen a místopředseda Rady České televize, od konce roku 2017 do roku 2022 byl členem Národní rozpočtové rady. 

„Statistika má cenné údaje, dokonce velmi cenné údaje. Slavný anglický statistik Karl Pearson řekl: statistika neřídí svět, ale ukazuje, jak je svět řízen. To je přesná definice role statistiky. Vše, co se kolem nás děje, nejde pochopit a ovládnout bez zpracování dat a jejich využití. Od toho je tu statistika,“ říká Richard Hindls. 

Je statistika opravdu věda, co má cenné údaje?

Ano, má cenné údaje, dokonce velmi cenné údaje. Slavný anglický statistik Karl Pearson řekl: statistika neřídí svět, ale ukazuje, jak je svět řízen. To je přesná definice role statistiky. Vše, co se kolem nás děje, nejde pochopit a ovládnout bez zpracování dat a jejich využití. Od toho je tu statistika. A dnes to platí ještě mnohem víc než za dob Karla Pearsona. Daty a informacemi jsme obklopeni a zahlceni, někdo musí údaje zkrotit a převést do použitelné podoby. To je statistika. Až pak přijde na řadu řízení věcí, to už pak dělá někdo jiný, ale bez dat mu to moc nepůjde, či spíš mu to nepůjde vůbec.

Proč jste si vybral zrovna statistiku? Lze žít i bez ní?

Vždy jsem inklinoval k matematice, která je dnes bohužel často ve vzdělávacím prostoru a nejen u nás násilně odkláněna na vedlejší kolej. Moje záliba k matematice mě přivedla ke statistice, která je s matematikou těsně spojena. Ale je jiná, konceptuálně totiž využívá trochu jiné postupy než matematika, ale je s ní neodmyslitelně spojena. A to mě přilákalo.

A jestli jde bez statistiky žít? Samozřejmě ano, ale pak budete kupit jedno špatné rozhodnutí za druhým. To platí nejen pro ekonomická rozhodnutí, i my sami v sobě máme zabudován korektiv zkušeností, který nám napovídá, co je pro nás dobře a co ne. Tento korektiv, životní zkušenost, jakési statistické vyhodnocení mnoha situací, řídí naše kroky. Každodenní kroky každého z nás. A nemusí vždy mít zrovna podobu konkrétních čísel a ukazatelů, ale podprahově v naší mysli životní data skryta jsou a jejich otisk nás při každodenním rozhodování vede životem. 

Využívá se statistika také při sestavování státního rozpočtu?

Bez ní by státní rozpočet sestavit vůbec nešel. Dokonce by ani nešlo práce zahájit. Potřebujete naprosto klíčová data o vývoji základních makroekonomických charakteristik – ta dodává systém národních účtů, což není nic jiného než statistický model chování národního hospodářství. Ano – a i když se to jmenuje účetnictví – je to čistě statistický model, který pouze využívá účetní principy práce s daty. Potřebujete míru inflace, tj. obecně údaje o vývoji cenové hladiny, potřebujete znát vývoj míry nezaměstnanosti, mzdové statistiky, údaje o tržbách v maloobchodě, službách atd. To vše je jen a jen statistika. Kdyby nebyla statistická data, nešlo by rozpočet vůbec sestavit, ani orientačně.

Jak se sestavuje státní rozpočet?

To by bylo na hodně dlouhé povídání. Sestavování rozpočtu má mnoho fází, práce s daty, určení výdajových rámců, zachycení vazby na střednědobý výhled, makroekonomické predikce, souvztažnost na konvergenční programy v EU. Pak dlouhá řada tvrdých jednání a nakonec legislativní pasáž, která také není vůbec jednoduchá. To vše pod silným politickým tlakem a za bedlivého dohledu celé společnosti, nejen politických elit. Ale když už jste se ptala, jakou roli má statistika při sestavování státního rozpočtu, tak si přihřeju polívčičku: nejsou to pouze už výše zmíněná data především státní statistiky jako základ pro další práce, ale také některé sofistikované modely, hlavně z oblasti regrese a analýzy časových řad. Zmíním např. tzv. filtraci (Hodrickův–Prescottův filtr, Edward Prescott je dokonce nositelem Nobelovy ceny, nebo třeba Kálmánův filtr aj.), tedy statistické metody sloužící k odstranění cyklické složky časové řady makroekonomických dat. Tedy k očištění od vlivu hospodářského cyklu, který rozostřuje optiku, kterou hledíme na stav ekonomiky. Té ekonomiky, pro kterou je posléze státní rozpočet sestavován.

Jak vidíte současný stav státního rozpočtu?

Procházíme těžkou dobou, bohužel nejen kvůli státnímu rozpočtu. Jedna věc je naše dlouhodobé zadlužení, tedy celkový dluh. Často se vyjadřuje také procentní poměr státního dluhu k hrubému domácímu produktu země. Tento poměr ještě sám o sobě momentálně tak zlý není, jsme někde pod 45 % HDP. Za kritickou mez se mezinárodně považuje dluh 60 % HDP. Jsou země, u kterých tento poměr přesahuje 100 % HDP (namátkou USA, Itálie a další, Japonsko dokonce přes 200 %, pozor však na zjednodušující interpretaci těchto srovnání). Ale my jsme ještě před pár lety měli tento poměr těsně pod hranicí 30 % HDP. Takže klíčový problém tedy je rychlý nárůst tohoto poměru, prudký růst zadlužení. V tom patříme na chvost v Evropě. Stojí za tím tzv. roční deficity rozpočtu, tedy vysoká salda mezi příjmy a výdaji rozpočtu za daný běžný rok. Zde máme potíže, které se zatím nedaří řešit. A jsou to opět dvě strany rozpočtové mince: vysoké rozpočtové výdaje na jedné straně a nedostatečné rozpočtové příjmy na straně druhé. Ke zlepšení je tedy třeba leccos změnit na příjmové i na výdajové straně. O tom se teď vede ostrá politická debata v naší zemi. A bohužel nejen v ní.

Kdy se podle vás povede snížit inflace?

Je třeba rozlišovat inflaci jako takovou, jako ekonomickou kategorii, a míru inflace jako kvantitativní vyjádření tohoto fenoménu. Právě o tomto číselném vyjádření se teď tak často hovoří. Míru inflace, konkrétně spotřebitelské inflace, vyjadřuje index spotřebitelských cen a i ten je u nás bohužel jeden z nejvyšších v celé Evropě. Teď se sice zdá, že index spotřebitelských cen začal klesat, zejména v souvislosti s poklesem cen energetických zdrojů a cen ropy. Na druhé straně se nám ale nedaří krotit růst cen potravin a nealkoholických nápojů, které ve výdajích našich domácností představují v průměru více než šestinu všech výdajů. Chcete-li jinak, pak ze stokoruny výdajů průměrné domácnosti padne skoro 18 Kč na potraviny a nealkoholické nápoje. A ještě horší je to s bydlením – nájemné, spotřeba vody, energií, paliv, vybavení a zařízení domácností, opravy atd., tedy vše další, co k bydlení patří – tady průměrná domácnost vydá více než 30 Kč z každé stokoruny výdajů. Takže lidově řečeno: jíst a bydlet vyjde průměrnou domácnost na cca 50 Kč z každé jedné vydané stokoruny. To je polovina výdajů, a to je opravdu hodně. Vždyť není jen jídlo a bydlení – k tomu musíte jezdit třeba do práce, léčit se či navštěvovat školu, chodit na poštu, oblékat se, telefonovat aj. To vše každou českou domácnost stojí další peníze. A ceny rostou.

Jsou kroky vlády a ČNB dostatečné?

ĆNB v době, kdy míra inflace začala pronikavě růst, začala zvyšovat úrokové sazby, aby růst cen aspoň trochu tlumila. Pomáhalo to jen z části, protože tehdejší kořeny růstu cen často stály mimo tradiční ekonomické faktory. A taky mimo Česko: důsledky COVIDu, nedostatek technologicky důležitých součástek, geopolitické důsledky války na Ukrajině, dramatický růst cen energií atd. V nestandardní době mají standardní ekonomická opatření a pravidla, jako je např. právě zvyšování úrokových sazeb, účinek jen omezený. Poté ČNB, v červnu 2022, se zvyšováním úrokových sazeb přestala a od té doby se základní úroková sazba drží už přes rok na 7 %. Ono totiž platí, že zvyšováním úrokových sazeb zároveň zpomalujete hospodářských růst, zdražujete úvěry, hypotéky apod. Každá léčba může mít vedlejší účinky, a tedy i léčba inflace. A ty ekonomice rozhodně ani trochu neprospívají. ČNB tedy přestala úrokové sazby zvyšovat. Tomu se dá rozumět. Pokud jde o ingerenci vlády v této době, mluvíme o roku 2022, je dost důvodů si myslet, že ta byla poměrně váhavá, málo razantní, nevýrazná. A pokud už nějaká opatření přišla aspoň v menší míře, přišla pozdě.

Dá se uskutečnit minibalíček, který má ještě letos ušetřit dvacet miliard korun?

Možná dá, jenže přesné obrysy úspor stejně dosud formulovány vůbec nebyly, asi se vyčkává na výsledky hospodaření státu ke konci června 2023. Takže je fakticky nemožné to okomentovat. Jenže čas nám neúprosně utíká. Ale ať už tak či onak, těch avizovaných 20 mld. Kč vzhledem k problémům, které státní rozpočet sužují, je i tak málo. Možná by pomohl tak trojnásobek ještě v tomto roce. To je však věc politické odvahy i odborné debaty. Snadné to nebude v žádném případě.

Jak vidíte vývoj českého hospodářství?

Expanzivní rozpočtová politika a růst cenové hladiny jsou nepřátelé hospodářského růstu. Momentálně, podle posledních čtvrtletních údajů, česká ekonomika stagnuje, resp. zažívá mírnou stagnaci, tzv. technickou recesi. Podobně třeba Španělsko. Většina ostatních evropských zemí však v současnosti vykazuje spíše růst HDP, ale i u nich je jenom hodně mírný. Těžká doba. Poklesem výkonu ekonomiky ovšem klesá tvorba zdrojů, které napájejí příjmovou stránku státního rozpočtu. Takže je nepochybně třeba ekonomiku oživit, restartovat. Mj. i tím, že začneme řešit problémy s deficitem rozpočtu a s mírou inflace, ale rovněž investováním, podporou vzdělanosti a výzkumu. To však nejde zařídit ze dne na den. Tady ucelený koncept na svůj vznik teprve čeká.

Pomohla by k oživení a růstu ekonomiky a byznysu u nás spíše větší podpora podnikatelů, malých a středních firem a živnostníků, a to formou menších daní a odvodů a snížením DPH než zvyšováním daní a větší legislativní zátěže? Co by ještě mohlo pomoci k oživení naší ekonomiky? 

V současné svízelné situaci státního rozpočtu se zřejmě dá očekávat ze strany vlády spíše opak, tj. zvyšování daní. Ostatně ohlášený, byť ještě nedotažený a stále jen neostrými konturami obalený balíček takové prvky daňového zvyšování už obsahuje. A to nejen u daní z příjmu právnických osob (z 19 na 21 %), ale objevují se v něm i náznaky změn u daní z příjmu fyzických osob, byť zatím velmi opatrně. Že by řešení na příjmové straně rozpočtu šlo opačným směrem, to nepředpokládám. Pro celkové oživení ekonomiky je v kratším horizontu třeba zchladit míru inflace a konsolidovat veřejné rozpočty. V delším čase pak podpořit – ovšem ne pouze proklamativně – investice a konečně také vzdělávání a výzkum a vývoj. To jsou osvědčené a vyzkoušené cesty k hospodářskému růstu.

Může redukce důchodů ovlivnit státní rozpočet?

Nejde o redukci důchodů, ale o nastavení parametrů pomalejší valorizace penzí. A to jak řádné valorizace, tak valorizace mimořádné. To vzhledem k míře inflace není lehká úloha. A i tady nás růst inflace „přijde draho“. Navíc se způsob nastavení tzv. mimořádné valorizace důchodů, která probíhá právě teď v červnu, dostal z jara až k Ústavnímu soudu. To není běžná věc. Celá záležitost úpravy mimořádné valorizace bohužel působila dost kostrbatě, bez ohledu na to, jaký nález vydá Ústavní soud. 

Dlouhodobě však jde především o formulaci účinné důchodové politiky a o navýšení zdrojů důchodového účtu. I tady jsou problémy. Za posledních snad 20 let k tomu vznikla celá dlouhá plejáda různých důchodových komisí, ale výsledky skoro žádné. 

Jakou má váhu Národní rozpočtová rada?

Zákon o tzv. rozpočtové odpovědnosti měl mít původně formu ústavního zákona. Takovou formu zákona mají třeba na Slovensku či v řadě dalších zemí v Evropě. U nás k tomu nakonec nedošlo. Čistě formálně vzato, jsou pravomoci Národní rozpočtové rady, dané naší platnou legislativou, spíše hodně subtilní. Tak je napsán zákon. Takže nezbývá než druhá cesta, cesta postupného budování respektu a uplatňování neformálního vlivu Rady. To je vždy běh na dlouhou trať a nás to tedy teprve ještě čeká.

Mezinárodní ratingové agentury zatím ponechaly ČR dobrý rating, ale s negativním výhledem do budoucna. Co by snížení ratingu pro ČR znamenalo?

Zatím klíčové agentury náš aktuální rating drží beze změn, ale už se objevují i náznaky hodnocení o možném negativním výhledu. Zhoršení pozice by eventuálně pak znamenalo, že si, zjednodušeně řečeno, začneme ke splácení dluhu půjčovat za horších úrokových podmínek. Tedy bude nás obsluha dluhu stát víc peněz než dosud. Věřme, že k tomu nedojde. Proti takovému eventuálnímu zhoršení ratingové pozice totiž pak nepomůžou marketingové slogany, ale jen tvrdá práce na konsolidaci veřejných financí, cesta k vyrovnanému rozpočtu, zkrocení inflace, podpora ekonomického růstu.

Jste také známým klavíristou. Za počet nosičů jste se svým spolupracovníkem obdrželi v říjnu roku 2012 Platinovou desku. Můžeme se těšit v budoucnu na nějaké CD? Co rád posloucháte?

Určitě se už netěšte. Hrát jsem samozřejmě ještě nezapomněl, to je stejné jako třeba s plaváním nebo s jízdou na kole. To nezapomenete, jen se zhoršíte. Já už hraji pouze tak jednou dvakrát do roka pro kamarády. Je to pryč. Přestal jsem aktivně hrát v podstatě už skoro před 30 lety. Ale nezapomněl jsem to. A co mám rád: no samozřejmě rockovou klasiku sedmdesátých let, na té jsem vyrostl: Procol Harum, Led Zeppelin, Deep Purple, Elton John, Chicago, Blood, Sweat & Tears. Pak taky soul a blues přelomu 60. a 70. let. A v nemalé míře vyhledávám muziku i z jiného soudku: Čajkovskij, Beethoven, Liszt a hlavně pak Dvořák. Postupem let jsem si značně oblíbil také skvostné operní árie Giacoma Pucciniho i některé další.

Fotbal je také tradiční sport ve vaší rodině. V letech 2007-2008 jste byl dokonce prezidentem klubu Sparta Krč, který v té době postoupil až do 2. nejvyšší profesionální ligové fotbalové soutěže. Co vám dal sport do vašeho profesního života?

Hodně mi dal. Jako aktivní fotbalista jsem ovšem rozhodně nijak herně nevynikal. Můj děda, hráč Slavie a fotbalový internacionál, dokonce radil mým rodičům, aby mi rychle našli jiného koníčka. Ale naučil jsem se pohybovat v kolektivu a být jeho součástí (to ostatně neplatí jen pro kolektivní sport, ale i pro hraní v kapele, to je velmi podobné), být odolný proti negativním reakcím okolí, být snášenlivý k okolí, umět účinně komunikovat a snažit se něco vymyslet pozitivního. To mi snad i zůstalo podnes. Byla to dobrá škola. A dívat se na fotbal chodím stále, většinou na nižší soutěže, prakticky skoro každý týden.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Richardem Hindlsem

Zdroj: Renáta Lucková