V posledních dvou desetiletích mnoho evropských podniků přeneslo pracovní místa, která se dříve vykonávala v rámci podniku, do jiných podniků v zahraničí (mezinárodní sourcing) nebo v tuzemsku (domácí sourcing). Podniky se mohou zapojit do mezinárodního sourcingu z různých důvodů, např. za účelem snížení nákladů nebo zvýšení konkurenceschopnosti.
Konkrétní struktura firem, které mezinárodní sourcing praktikují zkoumal Eurostat pomocí dat sesbíraných v Bulharsku, Dánsku, Nizozemsku, Portugalsku a Rumunsku. Výzkum mimo jiné potvrzuje, že přesun výroby do zahraničí je záležitostí spíše větších firem, které na tuto praktiku disponují potřebnými zdroji spíše, než menší subjekty na trhu. Zároveň mají také mnohem větší náklady příležitosti z případné soběstačnosti, což je ještě více motivuje k přenesení části produkce na externí dodavatele.
Celkově byly mezinárodní a domácí přesuny výroby nejčastější u podniků s více než 250 zaměstnanci (9 % a 17 %) a nejméně časté u podniků s 50-99 zaměstnanci (4 % a 12 %). Jak již bylo řečeno, pro větší podniky je přesun činnosti na externí dodavatele jednak méně nákladový a také jim pomáhá ušetřit náklady plynoucí z případné soběstačnosti.
Graf: Přesun výroby na externí dodavatele dle velikosti podniku
Zdroj: Eurostat
Podniky pod zahraniční kontrolou se navíc častěji zapojovaly do mezinárodního zásobování než podniky bez zahraniční kontroly (59 % oproti 41 %). Čím byly větší, tím více se zapojovaly do mezinárodního sourcingu: více než 250 zaměstnanců (70 % podniků pod zahraniční kontrolou zapojených do mezinárodního sourcingu), 100-249 zaměstnanců (57 %) a 50-99 zaměstnanců (52 %).
Tento trend se dá z části vysvětlit již jistou etablovaností v mezinárodním prostředí, která plyne z již existující expanze vlastní produkce do zahraničí. Případná averze bude tedy výrazně snížena předchozí zkušeností a také možnými kontakty, kterými tyto mezinárodní firmy disponují.
FILIP BLAHA, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA