Je zakladatelkou projektu Eduart Experience a má zkušenosti z komunikace v energetické firmě. Její cesta do Londýna byla dobrodružstvím, ale prosadila se. Dnes pomáhá lidem orientovat se na trhu s uměním. A je úspěšná.
Rozhovor s BARBOROU PŮLPÁNOVOU, zakladatelkou projektu EduArt Experience.
Pracovala jste nějakou dobu ve firmě zabývající se energiemi. Jakou energii má pro vás umění?
Každé umělecké dílo má nezaměnitelnou energii. Jeho autor do něj vložil něco ze sebe, ať už je to řemeslo, jedinečný motiv nebo myšlenka. Umění – stejně jako elektřina nebo plyn – vytváří teplo domova.
Vy sama malujete či se aktivně věnujete nějakému umění?
Čas od času si něco nakreslím nebo namaluji. Spíš než o uměleckou hodnotu mi jde o připomenutí si trochu jiného – pestřejšího – pohledu na svět. Když začnete přenášet barvy a tvary na papír nebo plátno, musíte je nejdřív začít kolem sebe vnímat. Na to leckdy v běžném denním koloběhu není čas. Skrze umění je možné zažít krásu i všedního okamžiku.
V čem je kouzlo investice do umění?
V tom, že i kdybyste náhodou z investičního hlediska šlápli vedle, pořád vám zůstane něco, co má určitou hodnotu pro vás osobně.
S jakou vizí jste odjížděla do Londýna?
Žádnou velkou vizi jsem neměla, a pokud ano, ztratila jsem ji po první sérii neúspěšných pohovorů (smích). Jednoduše jsem si chtěla vyzkoušet něco úplně jiného a zjistit, jestli dokážu obstát v úplně nových podmínkách. Londýn je ideální místo pro ty, kteří se chtějí něco naučit ve světě umění.
Pracovala jste v aukční síni Christie’s na pozici globální manažerky komunikace pro oblast vzdělávání. Co všechno jste měla na starosti a jak moc se vám hodily zkušenosti z Čech?
V Christie´s jsem se – naštěstí až zázračně rychle – propracovala skrze takzvanou „work experience“ a roli stážistky v tiskovém oddělení až na vámi zmíněnou pozici. Myslím, že je zaujala má ochota učit se rychle novým věcem a aktivní přístup. Nad rámec svých pracovních povinností jsem se ujala PR komunikace Christie´s v Česku, kterou jsem chtěla rozvinout i na střední a východní Evropu. Do těchto plánů pak zasáhla pandemie.
Náplní oficiální pozice byla propagace vzdělávacích kurzů Christie´s Education napříč kampusy v New Yorku, Hong Kongu a Londýně. Součástí bylo i nalézání synergií mezi vzdělávacími aktivitami a aukčním byznysem, takže částečně i interní komunikace směrem do firmy. Ze své předchozí pozice v energetice jsem měla zkušenosti právě s korporátní komunikací.
Založila jste projekt EduArt Experience. Spolupracujete s investory do umění, potažmo s galeristy. V čem přesně spočívá vaše práce?
Jak název napovídá, jde o edukaci sběratelů v oblasti umění, a to zábavnou formou. Vnímám se jako takový průvodce světem umění, takže ve spolupráci s českými i zahraničními odborníky ukazuji, jak funguje – nebo by měl fungovat – trh s uměním. K jakému typu umění se nakonec sběratelé přikloní, je pouze na nich. Mou výhodou je, že dokáži zprostředkovat kontakt s mnoha různými galeriemi, institucemi nebo specialisty. Nebráním se spolupráci s kýmkoliv, kdo je na uměleckém trhu etablovaný a jedná férově.
Je v Čechách hodně investorů do umění?
Raději bych hovořila o sběratelích, kteří na rozdíl od investorů vnímají přesah své činnosti, například ve formě podpory české umělecké scény. Sběratelská základna tady zatím není tak velká, ale věřím, že poroste. Právě proto mé aktivity směřují k demýtizaci světa umění, který není tak nedostupný a neprůhledný, jak se může zvenčí zdát. Sběratel nemusí být milionář.
Jak moc byla složitá vaše práce v době lockdownu?
Součástí půlročního programu pro sběratele EduArt Start jsou i online lekce se zahraničními experty. Ty jsme tedy v čase předřadili a zážitkovou část jsme absolvovali, jakmile bylo možné znovu navštěvovat ateliéry a galerie. Naopak prodeje uměleckých děl se podle galeristů v době pandemie zvýšil, a i já jsem měla možnost dopomoci řadě prvosběratelů ke koupi kýženého díla. Lidé si chtěli zvelebit své domovy, ve kterých najednou trávili mnohem více času. Důležitou roli hrálo i investiční hledisko.
Změnil se v době nouzového stavu i přístup a vztah lidí k umění?
Z mého pohledu – a samozřejmě je to pohled limitovaný optikou mého blízkého okolí – jsme trochu upustili od důrazu na materiální věci a zaměřili se více na to, co nám dělá psychicky dobře či nás intelektuálně stimuluje. Co přispívá k pocitu ukotvenosti, chcete-li.
Co musí znát člověk, který se chce stát sběratelem umění?
Pokud se nechce nechat napálit, měl by znát základní zákonitosti světa umění. Jak funguje trh, jak se určuje hodnota uměleckého díla, na koho se obrátit kvůli ověření pravosti či na jaké další parametry si dát při koupi pozor.
Co vám dala vaše zkušenost z Londýna?
Měla jsem možnost učit se od těch nejlepších profesionálů v oboru, takže obrovské zkušenosti a spoustu kontaktů. A mimo to jsem si také přivezla přesvědčení, že vášeň pro věc přebije vše ostatní.
Spolupracujete ještě dnes s aukční síní Christie´s?
Nejen s Christie´s. Zrovna tento týden se jedu podívat do Londýna na veletrh umění Frieze a plánuji se zastavit pozdravit bývalé kolegy při příležitosti aukce umění 20. a 21. století.
Jaké umění máte nejraději?
Snažím se být otevřená všem typům umění a myšlenkám, které komunikují. Pokud se ptáte na to, co si věším na stěny, jde především o figurativní malbu s nějakým silným příběhem.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Vojtěch Veškrna
Zdroj: Pavel Veselý
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
