Ústavní soud zveřejnil v pondělí 23. 2. 2021 nález pléna Pl. ÚS 106/20, kterým zrušil usnesení vlády č. 78 z 28. 1. 2021 o přijetí krizového opatření vyhlášeného pod č. 31/2021 Sb., které omezovalo maloobchodní prodej zboží a služeb.
MONIKA NOVOTNÁ, místopředsedkyně ČAK
Nález byl přijat 9. 2. 2021 a proto se logicky týkal právě toho krizového opatření, které bylo k datu rozhodnutí účinné. S ohledem na to, že v období mezi rozhodnutím Ústavního soudu a jeho zveřejněním přijala vláda (14. 2. 2021) rozhodnutí o vyhlášení nového nouzového stavu a na to navazující krizové opatření č. 126, byť prakticky totožné s opatřením zrušeným, trvá omezení maloobchodního prodeje i nadále. K tomu je však současně nutné poznamenat dvě skutečnosti: jednak vyhlášení nouzového stavu na základě žádosti hejtmanů bezprostředně poté, kdy vládě Poslanecká sněmovna nedovolila nouzový stav prodloužit, je obecně právnickou veřejností vnímáno jako neústavní. Druhou skutečností pak je, že krizové opatření dle usnesení vlády č. 126 je obsahově prakticky totožné se zrušeným opatřením dle usnesení č. 78, lze tedy dovodit, že by mohlo být rovněž jako protiústavní zrušeno ze stejných důvodů.
Připomeňme, že Ústavnímu soudu vadilo především to, že vláda paušálně zakázala maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách, ale současně stanovila celkem třicet šest výjimek (které ÚS dokonce přirovnal k telefonnímu seznamu), avšak – a to ÚS označil za zásadní deficit – z žádného relevantního zdroje není patrné, proč vláda dospěla právě k takovému řešení. ÚS konstatoval, že právním předpisem nelze obecně a zcela neodůvodněně zakázat „vše“ a následně něco „zpětně povolit“. Ústavní soud kritizoval vládu za to, že ač měla za uplynulý rok dostatek času, aby přijatá opatření lépe promyslela a odůvodnila, a přitom ani v řízení před Ústavním soudem nebyla schopna nebo ochotna uvést žádné relevantní a konkrétní důvody, proč je daný zásah nezbytný a nelze vystačit s méně robustními zásahy do základního práva na podnikání. Ústavní soud vládě rovněž vytýkal nedostatečné zdůvodnění racionality bohatých výjimek a tím vyloučení pochybností o tom, že jde o nepřípustnou libovůli (v této souvislosti jsou zmiňována např. květinářství nebo prodejny zbraní a střeliva).
Zrušení krizového opatření jako protiústavního s sebou nese riziko nároku poškozených subjektů na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Pokud byl totiž zásah státu protiústavní a Ústavní soud jej z tohoto důvodu zrušil, mohly by se poškozené subjekty na státu domáhat náhrady škody, která jim v důsledku toho vznikla. Na druhé straně je však zapotřebí říci, že to v žádném případě nebude jednoduché. Proti nároku na náhradu újmy by zřejmě byla postavena kompenzace, kterou daný podnikatel obdržel ze schválených vládních programů. Nadto přijetí této kompenzace bylo standardně smluvně ošetřeno tak, že se podnikatel současně vzdal nároku na náhradu újmy, která mu v důsledku kompenzovaného opatření vznikla.
Zmíněná protiústavnost nynějšího nouzového stavu byla již soudně potvrzena – rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 17 A 126/2020 ve věci Gymnázia Na Zatlance. Zde Městský soud zakázal gymnáziu uskutečňovat vzdělávání distanční formou a přikázal mu obnovit denní formu vzdělávání. Dospěl k závěru, že vzhledem k bezprostřední časové souvislosti mezi nouzovým stavem, který Poslanecká sněmovna odmítla na žádost vlády prodloužit, a nouzovým stavem vyhlášeným vládou po žádosti hejtmanů, a vzhledem k tomu, že důvody pro vyhlášení obou nouzových stavů jsou formulovány naprosto totožně, nejedná se u druhého nouzového stavu skutečně o druhý nouzový stav, ale fakticky jde o pokračování předchozího nouzového stavu proti vůli Poslanecké sněmovny. Soud připomněl, že žádost hejtmanů je toliko nezávazným procedurálním krokem (podnětem), když hejtman nemá na vyhlášení nouzového stavu nárok, tedy nenastala věcně nová situace, ale toliko formálně nová situace. Dospěl tedy k závěru, že pro postup gymnázia není v době vydání rozsudku žádná způsobilý právní podklad. Gymnázium proti rozhodnutí podalo kasační stížnost, a to v den vyhlášení rozsudku, tedy 23. 2. 2021 a ve věci tedy bude rozhodovat Nejvyšší správní soud. Ten by případně mohl přiznat kasační stížnosti i odkladný účinek.
V současnosti je tak prohloubena právní nejistota všech, kdo dodržují nařízená krizová opatření, a jsou dány závažné argumenty pro ospravedlnění jednání těch, které je nedodržují. Již v rámci kritiky neústavnosti vyhlášení nouzového stanu na základě žádosti hejtmanů upozorňovali ústavní právníci na možnost nezákonnosti sankcí, které by byly za porušování krizových opatření uloženy.
Vláda by v současné době měla vyslyšet důrazné právní varování a zásadně změnit svůj přístup k legislativním krokům, tedy především vydávat krizová opatření ústavně konformním způsobem. Za situace, kdy pandemie ani náznakem neustupuje, je takový postup více než naléhavý.
Zdroj foto: pixabay.com