Fungují sankce na ruská fosilní paliva? Ne. Jsou tak masivně obcházeny, že Putin i přes snížení příjmů od roku 2023 pořád vydělává na prodeji ropy a plynu více, než před agresí. Dokonce mu zisky rostou rychleji, než činí globální průměr. Řešením by byla sekundární cla uvalená celým Západem a jejich tvrdé vymáhání.
Zatím však platí, že Evropa a Spojené státy, jež mají celkový hrubý domácí produkt ve výši 50 bilionů dolarů, působí diktátorovi méně faktických škod, než 250krát chudší Ukrajina…
Je to smutná ukázka neschopnosti, nevůle a snad až ignorantství vyspělého svobodného světa, který si nedokáže, nebo možná ani nechce poradit se slabým, zaostalým a neprosperujícím Ruskem. Ne, že by omezení zisků z ropy a plynu nemělo žádný dopad. Od vrcholu v roce 2022, kdy se v důsledku růstu cen vyšplhaly na 320 miliard dolarů, klesly na 240 miliard, čili o čtvrtinu. Jednak to však není až tak oslnivý výsledek, jednak je to pořád více, než v „rekordním“ roce 2021, tedy před invazí (kdy šlo o199 miliard dolarů).
Zatímco se západní politici poplácávají po ramenou, jak utahují diktátorovi kohoutky, krutá realita říká něco jiného. V roce 2022 vydělal na krvavé ropě a plynu o 120 miliard dolarů více před ní. A byť po zavedení sankcí jeho „odměna za válku“ klesala, pořád je „v plusu“ – 227 miliard v roce 2023, 240 miliard loni a letos to bude přibližně stejně, možná o něco méně. Dokonce i ve světovém srovnání si Putin vede dobře. Zatímco globální příjmy z ropy v roce 2024 stouply na 106 % oproti roku 2021, Rusko se vyšvihlo na 143 %.
Naprosto tristně pak vyznívá srovnání celkové západní pomoci Ukrajině (vojenské, finanční a humanitární) s tím, kolik stále umožňujeme Kremlu vydělávat na fosilních palivech. Od začátku agrese až dosud jsme ve všech těchto formách vyplatili Kyjevu 413 miliard dolarů, Moskva za stejnou dobu inkasovala 850 miliard dolarů. To je pořád více než dost, aby mohl Putin zasypávat Ukrajinu bombami, drony, řízenými střelami a raketami, jež často míří na obydlená centra, či pro život nezbytnou infrastrukturu.
To už je v oslabování ruské ekonomiky efektivnější samotná Ukrajina. Dle hesla „první pomocnou ruku najdeš na konci své paže“ dokáže vlastními silami a zbraněmi ochromovat ruský fosilní průmysl účinněji, než naše sankce. Kdyby hypoteticky dokázala trvale vyřadit dvacet procent ruské kapacity (k čemuž se v zásadě blíží), ochudila by agresora o nějakých 45 miliard dolarů ročně a konečně dostala jeho příjmy z ropy a plynu pod úroveň roku 2021.
Západní sankce Putina zasahují, ale protože je zejména Čína a Indie ve velkém porušují, pořád jsou jeho zisky více než dostatečné pro financování agrese, jež stála 211 miliard dolarů v letech 2022 – 2024. Nedůsledným postojem jednak prodlužujeme utrpení Ukrajinců, jednak si sami působíme další škody. Čím dříve donutíme Rusko válku ukončit, tím pro nás lépe jak z hlediska bezpečnosti, tak ekonomicky. Řešení je nasnadě. Jde o to rychle dosáhnout kritické hranice, kdy se ruská militantní mašinérie zlomí.
Sankce odvádějí kus práce, ale ne dost. Musíme přitvrdit a zároveň zvýšit schopnosti Ukrajiny vyřazovat zařízení pro produkci, zpracování a dopravu ropy a plynu (podporou domácí produkce zbraní, dodávkami dalších raket, lepší logistickou a vzdušnou podporou). Omezení prodejů v důsledku 50 % sekundárního cla může připravit Putina o dalších sto miliard dolarů ročně, čímž se dostane o 60 miliard pod úroveň příjmů z roku 2021. Zvyšování intenzity ukrajinských útoků na infrastrukturu přinese ztráty dalších 50 miliard.
Příjmy z ropy a plynu by mohly rychle klesnout pod 100 miliard ročně, což by znamenalo velmi tvrdý úder pro ruskou válečnou mašinérii. Dodatečné výdaje na agresi tvoří nějakých 70 miliard dolarů k původnímu armádnímu rozpočtu, který nyní dosahuje nějakých 130 miliard dolarů. Pokud by Putin chtěl i tak dále bojovat, brzy by vyčerpal zbytek rezerv. Nemluvě o dopadech na obyvatelstvo, které již nyní zažívá palivovou krizi. Po uspokojení potřeb vojska by zůstalo jen málo pro ruské řidiče.
Platí jednoduchá rovnice: čím méně peněz, tím méně zbraní, čím méně zbraní, tím menší schopnost bránit rafinérie, plynovody a ropovody před ukrajinskými útoky a tím v důsledku zase méně peněz… Jde o to roztočit tuto „ekonomickou spirálu smrti“. Putin ji v roce 2022 rozpohyboval v opačném směru, kdy čím více vraždil, tím více na tom vydělával. Agrese se nesmí vyplácet, to útočník musí platit. Čím dříve to nejen pochopíme, ale tuto myšlenku i zrealizujeme, tím lépe pro Ukrajinu, pro nás i pro celý svět.
Smutná pravda zní, že v dosavadním režimu je moskevský vládce schopen pokračovat ve válce libovolně dlouho. Na zbraně pořád má a ztráty na životech ho nijak netrápí. V Rusku pořád platí premisa „nas mnóga“. A většina tamních obyvatel klidně bude žít v chatrči a živit se kořínky, jen když budou mít falešný pocit hrdosti, že se svět jejich strašlivé země bojí. Tuto říši zla musíte srazit na kolena, nic jiného na ni neplatí. Klid jsme od ní měli dvacet let po pádu komunismu jen proto, že byla moc slabá na agresi.
Finský generál ve výslužbě Pekka Toveri řekl v reakci na dronový útok proti Polsku: „můžeme je vybombardovat do doby kamenné“. Jde o metaforu, leč trefnou. S kyji a kamennými sekyrami možná Rus neztratí nic ze své krvežíznivosti, ale už zdaleka nebude tak nebezpečný. Dosáhnout toho lze v rozumné době pouze kombinovaným hospodářským a vojenským tlakem. Zasáhněme ruský export ropy a plynu a pomozme Ukrajincům více zasahovat rafinerie. Změňme ekonomii války v neprospěch agresora. A bude!
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
