Ještě před tím, než se Andrej Babiš stane prezidentem, rozhodl se zreformovat volební systém do Senátu. Vadí mu nízká volební účast ve druhém kole, která snižuje legitimitu volby: „Čím nižší volební účast, tím nižší úroveň (demokratické) legitimity zvolený kandidát požívá.“
Autor: Andrej Babiš
Datum předložení: 1. 11. 2022
Stanovisko vlády: nesouhlas
Hodnocení EM: 20%
Na vině přitom prý patrně není důvěra v Senát jako instituci, ale dvoukolová volba, o čemž svědčí poměrně vyšší volební účast v prvních kolech a velký pokles účasti v kolech druhých, konajících se o týden později. „Lze se domnívat, že vzhledem k tomu, že se volby konají vždy v pátek a sobotu, nejsou občané ochotni obětovat tomuto „svátku demokracie“ dva víkendy po sobě,“ píše v důvodové zprávě.
Proč předseda ANO návrh na změnu volebního systému do Senátu ve skutečnosti podává, dobře víme. Ze 17 jeho kandidátů, kteří postoupili do druhého kola, uspěli jen dva, což lze označit za volební fiasko opoziční strany, která volby postavila jako referendum o nepopulární vládě. Reakce neúspěšných bývá v takovém případě dvojí: Buď Senát označí za zbytečný apendix, který by bylo nejlepší rozpustit a vypustit, nebo navrhnou změnu volebního systému. Jednokolové volby by přinesly ANO zisk sedmi mandátů, což není tak špatné. Jejich voliče druhé kolo netáhne, tak ho zrušíme. Tolik stručně k tomu, co v důvodové zprávě chybí.
Nechme skutečné motivy stranou a podívejme se, zda zvolená argumentace proti dvoukolovému systému absolutní většiny skutečně platí. Zatímco v prvním kole voleb se účast voličů pohybuje mezi 30 a 45 %, ve druhém kole to bývá necelá polovina, což podle autora snižuje legitimitu volby. Převeďme to na hypotetický příklad: Ze sta voličů v prvním kole dorazí 32 %, což je shodou okolností 32 voličů. Dejme tomu, že 25 %, z nich, tj. 8, volilo kandidáta, který získal nejvíce hlasů, v praxi to bývá někdy více, ale i méně. Ve druhém kole dorazí jen polovina, tj. 16 voličů. K vítězství jednoho z kandidátů je pak třeba, aby obdržel minimálně devět hlasů, což je víc, než v prvním kole.
Uvedený příklad je samozřejmě záměrně postaven tak, aby to vyšlo, ale operuje s procenty, která se v senátních volbách běžně vyskytují. Jednoduše ukazují, že nižší počet voličů ve druhém kole nutně neznamená nižší počet hlasů pro vítěze voleb. Úroveň (demokratické) legitimity zvolených kandidátů, se kterou návrh operuje, tak zrušením druhého kola nezvýšíme. Neobstojí ani srovnání s jednokolovým systémem v USA, kde jsou dvě dominantní strany a vítězní kandidáti běžně v jednokolovém systému relativní většiny získají nad padesát procent hlasů, nebo se k této hranici těsně blíží. V zemi s takovým stranickým systémem je pak druhé kolo opravdu zbytečné.
Nevhodnost jednokolového systému relativní většiny při volbě do Senátu přirozeně neznamená, že není legitimní zvažovat změnu. Řešením nízkého zájmu voličů o Senát by mohlo být tzv. alternativní hlasování. Jedná se o volební systém známý z Austrálie, který u nás svého času navrhoval zavést senátor Jiří Dienstbier. Místo volby jednoho kandidáta volič seřadí všechny nebo určitou část kandidátů podle svých preferencí. V prvním kole se pak zjišťuje, zda někdo obdržel nad 50 % prvních hlasů. Pokud nikoli, vyřadí se kandidát s nejmenším počtem prvních míst a hlasy, které u něj voliči uvedli jako další v pořadí, se přiřadí ostatním. Tak to jde, až někdo získá nad 50 %.
Zní to trochu složitě, ale funguje to, vždycky je někdo zvolen. Alternativu k tomuto systému u nás dlouhodobě propaguje Karel Janeček, další z kandidátů na prezidenta, jehož šance na zvolení vyjádřené jako zlatý střed pí, pohasly poté, co se zjistilo, že nezvládne bezchybně opsat číslo vlastního občanského průkazu. Janečkova metoda spočívá v tom, že hlasující má možnost použít až tři hlasy, pro každého z kandidátů však může hlasovat nejvýše jedním hlasem. Pokud použije dva kladné hlasy, může rovněž použít jeden záporný pro kandidáta, kterého nechce. Jako příklad politika, kterého by jeho systém vyřadil z politiky, Janeček s oblibou uváděl zlojeda Kalouska.
Kontroverzní politici jsou kořením každé politické scény a není jasné, proč by jejich odpůrci z opačného tábora měli mít právo je vyřazovat. Vyjde to asi tak nastejno, jako by si fanoušci fotbalových týmů mohli navzájem vylučovat své největší hvězdy. Smyslem politické soutěže není prosazování šedi a průměru, ale naopak konfrontace a střet vyhraněných zastánců různých názorových proudů. Ostatně, politika je způsob, jak občanskou válku nahradit soubojem slov a argumentů. To Janečkovi, který chce sjednocovat zavilé odpůrce očkování s očkovanými, či Putinovu pátou kolonu s prozápadně smýšlející většinou národa, evidentně nedochází.
Vraťme se však k Babišovu návrhu. Není úplně bez zajímavosti, že prakticky stejný zákon v minulém volebním období podali komunisté. Vláda včele s premiérem Babišem k němu zaujala neutrální postoj, ale to jen proto, že ji Filip ve sněmovně držel za rozkrok. Jaký k návrhu měli tehdejší vládní strany skutečný vztah, svědčí fakt, že se nikdy nedostal na pořad jednání. Současná vláda k návrhu dala nesouhlasné stanovisko. Kromě jiného upozornila, že se změnou volebního systému do Senátu by se nejspíš musela změnit i volba hlavy státu, což je námět, se kterým by možná Andrej Babiš docela rád souhlasil. Po lednu uvidíme, zda na takové volební kutilství ještě bude mít čas.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM