Autor: Zastupitelstvo Zlínského kraj
Datum předložení: 15. 9. 2023
Stanovisko vlády: neutrální
Hodnocení EM: 30%
Že mají kraje málo peněz, ví snad každý. Ne že by to lidi zas tak zajímalo, ale stěžovat si na nedostatek financí je u nás národním sportem číslo jedna. Mezi krajskými politiky lze čas od času dokonce zaslechnout názor, že krajská samospráva nemá smysl, pokud kraje nedostávají k výkonu svých pravomocí dostatek peněz.
Namísto toho, aby si spočítali, kolik peněz potřebují, a stát jim je poslal, musí si vybírat mezi tím, zda opraví silnice, nemocnice nebo školy. Dost možná to v nějakém ropném emirátu nějak podobně funguje, ale to už pak zase nebývá samospráva.
Takový model nevyžaduje politiky, úplně stačí úředník, který všechno zprocesuje. Volení politici jsou naopak od toho, aby určili priority a rozhodli, kam se pošlou peníze teď, kam později nebo vůbec. Na voličích potom je, aby ve volbách zhodnotili, zda se jim výběr líbil, nebo dají přednost jiným politikům a prioritám. Jiná věc je, že voliči se často řídí něčím úplně jiným než výkony krajských zastupitelů. Třeba tím, zda jim někdo slíbí zrušení poplatků u lékaře. Dalším se zase líbí kouzelník, kterému stačí zavolat a zařídí úplně všechno včetně repatriačního letu z Izraele.
Ale zpět k financování krajů. Řekněme si nejdříve, jak vlastně funguje. Kromě příspěvku na výkon státní správy v přenesené působnosti kraje, zdaleka největší část příjmů, více než 60%, tvoří státní dotace přímo určené ke konkrétnímu účelu. Jedná se o dotace z rozpočtu ministerstva školství, ale také práce a sociálních věcí nebo dopravy určené pro školy a školská zařízení zřizovaná kraji, na sociální služby, z kapitoly ministerstva dopravy jsou každoročně poskytovány peníze na úhradu ztráty ze závazku ve veřejné drážní dopravě nebo na opravy krajských silnic.
Daňové příjmy, jež kraje získávají v rámci rozpočtového určení daní ze sdílených daní, tvoří jen okolo 30% jejich rozpočtu, přitom jsou to právě vlastní příjmy, co vyjadřují míru fiskální decentralizace a soběstačnosti krajů. A bývalo to ještě mnohem méně. K posílení daňových příjmů na úkor přijatých dotací došlo postupným navýšením procenta sdílených daní z 3,1% na současných 9,78%. Tato část z vybraných daní se mezi kraje rozdělí podle zákonem stanoveného klíče. A to je největší kámen úrazu. Platná metodika dělení vznikla v roce 2005 a neodráží současný stav.
Stížnosti se týkají hlavně počtu obyvatel, kterých třeba jen ve Středočeském kraji od roku 2000 přibylo 300 tisíc, aniž by se to odrazilo na příjmech. Z analýzy financování krajů, kterou provedlo Sdružení místních samospráv České republiky, vyplývá, že současné dělení daňových výnosů mezi státem a kraji není ani systémové, ani spravedlivé. Neodráží počet obyvatel, rozlohu krajů ani míru strukturálních problémů. Kraje jsou různě velké, více či méně lidnaté, s různými náklady na dopravní obslužnost, ne každý má vlastní nemocnici, knihovnu, muzeum, domovy pro seniory atd.
Změnu rozpočtového určení daní si Fialova vláda vetkla do programového prohlášení: „Změníme rozpočtové určení daní krajů na základě shody s Asociací krajů a navýšení celkové alokace.“ Sama ale nic nepředložila a ve sněmovně už leží sedm návrhů z jednotlivých krajů, které se často liší jen v detailech. Vláda k nim vydává neutrální stanovisko, ve skutečnosti je proti. Pokud se blíže podíváme na návrh Zlínského kraje, státní rozpočet by přišel ročně na 8 miliard. „Takto významné finanční dopady na státní rozpočet nejsou v současné době podle názoru vlády možné.“
Pro všechny kraje s výjimkou Prahy, kde se navrhuje trochu odlišný koeficient, se má vycházet ze sedmi kritérií a jejich vzájemného poměru mezi kraji: územní rozlohy, počtu obyvatel, počtu studentů středních škol zřizovaných krajem, délky silnic ve správě kraje, počtu obcí ve správním obvodu kraje k výměře územní rozlohy kraje, tedy zda je kraj více městský nebo venkovský, počtu urgentních příjmů v nemocnicích zřizovaných krajem a výjezdových základen zdravotnické záchranné služby. Trochu složité, že? Vláda si dokonce myslí, že to takhle nikdo nedokáže spočítat.
Kamenem úrazu ale není ani tak nový systém rozdělení, jako zvýšení podílu krajů z vybraných daní na 10,8135 %. Jedině tak totiž nedojde k tomu, aby zvýšením podílu některých krajů nedošlo zároveň ke snížení výnosů pro jiné. Navýšení podílu ze sdílených daní by stálo 12 miliard, ale zlínský návrh do něj chce přenést i 4 miliardy, které kraje ročně čerpají jako dotaci od Státního fondu dopravní infrastruktury na opravy silnic 2. a 3. tříd. Takový převod by byl fiskálně neutrální a vláda jej má tak jako tak v plánu. Dalších 8 miliard ale nemá kde vzít.
Slabinou všech krajských pokusů o změnu RUD je, že přišly ve špatnou dobu. Rozpočty územních samospráv musí dýchat s rozpočtem státu, který je momentálně ve výdechu. O akutní potřebě posílit krajské rozpočty nesvědčí ani hospodaření krajů. Na konci roku 2022 hospodařily s kladným saldem rozpočtu ve výši 7,7 mld. Kč. Je sice pravda, že jim vláda slíbila přidat, ale tyhle sliby už nikdo nebere, zejména pak ministr financí, vážně. Pokud by hejtmani skutečně chtěli nové rozdělení daní a ne jen dál uzavírat dohody na cizí účet, měli přijít s rozpočtově neutrálním návrhem.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
