Recenze novely zákona o náhradním výživném

Pohádku o Smolíčkovi Pacholíčkovi známe všichni: „Jen dva prstíčky tam strčíme, jen se ohřejeme a hned zase půjdeme.“ Zhruba 15 let klepaly na vrátka sněmovny různé poslanecké nebo i vládní návrhy, které v různých verzích pracovaly s tím, že nezaopatřené děti, kterým jeden z rodičů (a přiznejme si, že v drtivé většině případů otec) neplatí výživné, potřebují nutně pomoc státu prostřednictvím náhradního výživného. 

Autor: vláda

Datum předložení: 30. 6. 2023

Hodnocení EM: 40%

Smolíček Poslaneček pokaždé odolal a návrh na podporu nebohých, polovičních sirotků zamítl. Až na Vánoce roku 2020 se mu dětiček zželelo, otevřel vrátka a dva promrzlé prstíčky byly uvnitř. Co konkrétně to znamenalo? Vlastně nic hrozného. Oproti většině předchozích návrhů je platná verze náhradního výživného mnohem skromnější. Nárok na náhradní výživné má oprávněná osoba, pokud k vymožení pohledávek na výživné probíhá exekuční řízení nebo řízení o soudním výkonu rozhodnutí. Stát tím deklaruje, že finanční pomoc poskytne pouze těm, kteří svou situaci sice řeší, avšak neúspěšně. Znáte to, všechna takhle řízení strašně dlouho trvají a děti musí jíst už dnes. 

Náhradní výživné se stanovuje jako rozdíl výše měsíční dávky výživného určené v exekučním titulu a částečného plnění (pokud k němu dochází) výživného v příslušném měsíci, nejvýše však ve výši 3000 Kč měsíčně. Jak vidno, částka to není rozhodně ohromující a při dnešních cenách s inflací v zádech z ní rozhodně nikdo nezbohatne. Symbolické dva prstíky můžeme vidět i v tom, že nárok na náhradní výživné zaniká nejpozději po dvou letech.  Dávku nyní pobírá cca 9 tisíc nezaopatřených dětí, které splňují podmínky nároku, čas určený zákonem se ale krátí a výživné vymáhat se stále nedaří. A tak nastal čas  škvírečku rozšířit a ručku strčit zase o kousek dál.

Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje dobu čerpání dávky zdvojnásobit na čtyři roky. Ne že by snad dnes po dvou letech oprávněná osoba ztratila nárok, jen musí počkat čtyři měsíce od konce kalendářního měsíce, ve kterém nárok zanikl, a pak znovu prokazovat skutečný zájem o vymožení pohledávky, což je další běhání po soudech, exekutorech a hlavně na Úřad práce, kde již dnes neví, co dělat dřív.  Ministr Jurečka je toho chce ušetřit, což je celkem logické. Ve skutečnosti je ale spíš otázka, proč se časový limit rovnou neškrtne a výplata se nenaváže na skončení nezaopatřenosti dítěte. Stejně to tak dopadne, Jezinky už zpátečku nevezmou a jelen se pase bůhví kde. 

Podívejme se, jaké jsou či spíše historicky byly argumentu pro tak asociální postoj, jakým se nutně odmítání náhradního výživného jeví. Není přece sporu, že matkám samoživitelkám, v televizi nejraději ukazují ty se třemi dětmi, se nežije právě lehce, pokud na ně otec (mnohdy otcové) dětí kašle. Kupodivu jsou na prvním  místě námitky morálně etického charakteru. Náhradní výživné usnadňuje nezodpovědným lidem přehodit odpovědnost za své děti na stát. Místo zefektivnění procesu, v němž jsou dlužné alimenty vymáhány, máme systém, který podporuje jejich neplacení. Předstírat nemajetnost a docílit tím toho, že jsou trestní stíhání i exekuce zastaveny, není zas těžké. 

Ekonomický pohled: Výživné je soukromoprávní pohledávka. Osoba A dluží osobě B a stát je tu od toho, aby osobě B pomohl s vymožením pohledávky prostřednictvím soudů, exekucí a tak dál. V případě náhradního výživného si pohledávku (po skončení výplaty dávky) přebere na sebe. Otázka je, na koho se budeme skládat příště? Co když třeba nemajetný důchodce naletí podvodníkům a pošle jim své poslední peníze? Neměl by to stát uhradit a peníze vymáhat sám? Má přece spoustu času i více prostředků. Při schvalování zákona se hovořilo o vymožení pohledávek do 10%,  ale i to bude číslo značně nadsazené, pokud k nějakému vymáhání vůbec kdy dojde.  

Sociální rozměr: Jde nejen o matky samoživitelky, ale hlavně o děti, které logicky za své rodiče a zejména otce nemohou. Jenže i tahle stránka věci má svoje řešení. Máme celkem robustní sociální systém se spoustou dávek, mířících tam, kde jsou potřební. Jsou-li ohroženy základní potřeby ohrožené osoby, lze to řešit v režimu zákona o hmotné nouzi. Náhradní výživné, které tak trochu je a není sociální dávkou, neboť se přemění v soukromoprávní pohledávku, je zbytečně drahé a komplikované řešení. Kromě prodloužení doby, po kterou je možné ho čerpat, bude taky časem nutná valorizace, protože tři tisíce už nejsou, co bývaly. 

V roce 2022 se na náhradním výživném vyplatilo celkem 159,3 mil. Kč a s tím, jak bude stát „přebírat do péče“ stále více dětí, náklady porostou dál, v letech 2024 a 2025 mohou podle odhadu ministerstva práce činit 204 – 228 mil. Kč. Vládní ODS a TOP 09 tehdy zákon kritizovaly, dnes jej navrhují změkčit. Jana Venezuela Maláčová je jistě spokojena, přesně o to jí šlo, když navrhla náhradní výživné v minimalistické verzi. Kdo ale čekal, že na své zásady a principy bývalá opozice ve vládě přece jen tak rychle nezapomene, bude návrhem nutně zklamán.  

Foto: Pixabay

Zdroj: Redakce EM