Recenze novely liniového zákona (zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury)

Autor: vláda a poslanci

Datum předložení vládou: 29. 3. 2023

Hodnocení EM: 90%

Urychlit výstavbu dopravní a energetické infrastruktury je tradiční součástí volebního programu prakticky všech politických stran. Už od roku 2009 na to máme speciální zákon, který se v průměru jednou za rok nebo dva novelizuje, abychom urychlení ještě více urychlili. Ve výsledku je tak zákon o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), jak se v současnosti jmenuje, ukázkou toho, že zákony sice mohou vyjadřovat přání politiků, realitu však nezmění. K urychlení výstavby dálnic a dalších vymožeností nakonec nejlépe slouží peníze, a když je nemáte, paragrafy jsou k ničemu.

Když Topolánkova vláda a ministr financí Kalousek bojovali s deficitem veřejných financí, nijak se netajili tím, že je to na úkor jiných priorit hospodářské politiky, jako je například výstavba dopravní infrastruktury. V letech 2007 až 2009 tak došlo k praktickému zastavení výstavby a hlavně přípravy nových staveb. Vzhledem k tomu, jak dlouho se takové stavby připravují, pak trvalo mnoho let, než se výstavba znovu rozběhla. Současná vláda se chlubí, že v příštím roce zprovozní 118 km nových dálnic, zapomíná ovšem dodat, že jsou to vlastně dálnice připravené a rozestavěné vládami předchozími. Ty, které připraví tahle vláda, slavnostně otevře zase až vláda příští. 

Zatím poslední novelu liniového zákona předložila do sněmovny v březnu letošního roku vláda s cílem implementovat evropské předpisy, týkající se výstavby klíčových železničních a dálničních tahů a mezistátní spolupráce při jejich přeshraničním propojování do transevropské dopravní sítě. Ve sněmovně však došlo k zásadnímu rozkošatění původní vládní předlohy.  Po projednání a jednohlasném schválení sněmovnou se zákon bude vztahovat nejen na liniové stavby dopravní, energetické a informační infastruktury, ale prakticky na všechny investice, které budou považovány za strategické, včetně výstavby gigafactory, z níž mezitím sešlo. 

Není to poprvé, kdy místo standardního legislativního procesu, zákon upravovali až poslanci. Vlastně je to spíše pravidlem od vzniku zákona. V roce 2008 jej předložila skupina poslanců jako návrh na urychlení výstavby rychlostní komunikace R35. To je ta, co vede z Hradce Králové na Olomouc a nyní se, už jako dálnice, konečně staví. Idea překladatelů byla, že výstavbu R35 prohlásí za veřejný zájem a všechno půjde jako na drátkách. Vláda jim to s odkazem na opakované nálezy Ústavního soudu vymluvila a zákon byl nakonec přijat v obecné a ústavně komfortní podobě platné pro všechny liniové stavby. Jen ty peníze jaksi chyběly dál a dálnici nikdo nepostavil. 

Nejnovější novelu liniového zákona sice opět poskládali ve sněmovně, pravda však je, že to zase tak úplně poslanecké dílko není. Ve skutečnosti ho psali na ministerstvech dopravy a průmyslu a to ještě podle návrhů z byznysu. Proti tomuto postupu se zdvihla určitá nevole ze strany nevládních organizací, za všechny jmenujme Síť k ochraně demokracie, což je spolek docela významných právníků, kteří to dokonce označili za přístup nedemokratický a netransparentní. Naštěstí zatím nemáme demokracii právníků, ale demokracii parlamentní, kde mají poslanci ústavně zaručené právo podávat pozměňovací návrhy. Kde je vezmou, je jenom na nich. 

Co tedy novela přináší za novinky?  Pro strategicky významné energetické a dopravní investice zákon ukotví závazné lhůty čtyř let pro ukončení všech správních řízení. Podobné termínování mívá ovšem háček, že ne vždy je reálně vymahatelné. Mnohem lepší je to s výkupy pozemků pro dopravní stavby. Začít budou moci, jakmile bude vydáno souhlasné závazné stanovisko EIA. Dnes může stát vykupovat až po vydání územního rozhodnutí, přičemž právě potíže s výkupy pozemků jsou jedním z nejčastějších důvodů, proč se příprava stavby o celé roky protahuje. Zjednodušuje se a urychluje též povolování pro přenosovou, přepravní či distribuční soustavu (platí pro elektřinu, plyn, teplo).

Zákon se nově bude vztahovat na povolování těžby stavebního kamene a písku, těžbu surovin jako jsou ropa nebo plyn, u nichž stát určí, která ložiska těchto kritických surovin jsou strategická. Povolovat bude vláda prodej a nákup strategických podniků, otevře se cesta k rychlejšímu povolování areálů pro výrobu moderních produktů strategického významu, jako je výroba baterií do automobilů, výroba čipů, zpracování druhotných surovin, recyklátů, robotické výrobě, výrobě a zpracování vodíku nebo datových center. Rozhodovat se u nich bude napoprvé, opustí se odvolací institut. Teď už možná tušíte, proč se zákon strážcům demokratického kverulování nelíbí. 

Zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, jak se bude norma nově jmenovat, je v mnoha směrech skutečně převratný. Na jednu stranu v některých směrech, třeba právě zrušením možnosti odvolání, balancuje na hraně ústavnosti, na straně druhé je pokusem přestat u nás pěstovat smrádek a teplíčko a vykročit do 21. století. Vláda se bude záklonem nepochybně pyšnit coby restartem ekonomiky, možná i nějaký ten billboard uvidíme. Háček je stejný jako na počátku zákona v roce 2009. Nemůžete chytat dva zajíce, pokud každý utíká jiným směrem. A stejně tak platí, že nelze osekávat vládní výdaje a souběžně dávat biliony na strategické investice.

Foto: Pixabay

Autor: Redakce EM