Zakázky, jako Národní muzeum, jsou tím hnacím motorem (I)

Rozhovor s Vladimírem Lampou, jednatelem a spolumajitelem firmy Pracom.
Léty prověřená firma, která renovuje historické památky, se ustálila v optimální funkční sestavě, kterou tvoří dva jednatelé, Vladimír Lampa a Jan Munzar. A pak dalších dvacet kmenových zaměstnanců. Odborníků, schopných provádět stavební práce ve spojení s rekonstrukcemi stavebních objektů se zahrnutím všech souvisejících restaurátorských prací. Říká, že získaná odbornost a profesionalita zaměstnanců se neustále vyvíjí v souvislosti se současnou nabídkou nových materiálů a technologií.
Jaké byly začátky vaší firmy? Jak vás napadlo kromě staveb opravovat a renovovat historické památky?
Firma Pracom vznikla z tradice štukatérské, kamenické dílny působící do roku 1990 pod národním podnikem PSO, závod Fasádostav. Tehdy oba živnostníci, v obou případech profesionální řemeslníci, se rozhodli zúročit řemeslné zkušenosti v oboru. Postupem času a přibíráním dalších šikovných a zručných řemeslníků do zaměstnaneckého poměru bylo rozšířeno i portfolio prováděných uměleckořemeslných prací, k nimž po několika letech přibyla i stavební činnost. Ta se časem rozrostla až v kompletní rekonstrukce, jako například v současné době probíhající rekonstrukce vyhořelé Šlechtovy restaurace. S tím se samozřejmě změnila i struktura vedení a řízení firmy. V současnosti jsou zde stavební inženýři a technici, profesní řemeslníci, včetně dopravy a technického zázemí stavby. Tito všichni dohromady vytvářejí plnohodnotnou firmu, která od získání stavební zakázky až po její zrealizování zajišťuje vše svými zaměstnanci. Výjimku tvoří úzce specializované práce (např. klimatizace).
Firma se za svou dobu působení na trhu vypracovala od provádění drobnějších akcí jako subdodavatel k samostatným realizacím velkých celků historických fasád. Zakázky jsou realizovány pro soukromé investory i pro státní sektor. Co bylo pro vás na této cestě nejsložitější a jak se podle vás proměnilo podnikatelské prostředí ve vašem oboru?
V počátku, ještě jako živnostníci, jsme si stanovili několik priorit, které jsme vždy dodržovali a dodržujeme dodnes. Základem je provádět všechny práce v nejvyšší kvalitě, vždy v dohodnutých termínech. Nesnažit se práce u investora nadhodnocovat, nýbrž naopak zrealizovat více zakázek v tržních cenách. Nejsložitější na naší cestě z živnostenského postu řemeslníků na pozici firmy střední velikosti se 60 zaměstnanci bylo jednak vyrovnání se s konkurenčním bojem na trhu, který často vybočuje z nepsaných etických kodexů, a také v souběhu s  nárůstem větších a složitějších zakázek, s neúměrně zvyšující se přebujelou administrativní byrokracií.
Samostatnou a navazující činností jsou i náročné práce při realizaci nebo opravách sgrafit, polychromií erbů a nápisů, oprav historických fresek a maleb na veškerých omítkách. Součástí firmy je i rozsáhlé zázemí, sklad a vlastní štukatérská dílna. To jsou velmi specializované obory. Umíte spolu s kolegou jakožto majitelé firmy sami i tyto specializované práce?
Co se týče odbornosti prováděných prací, my sami se považujeme za poměrně velké odborníky v oblasti oprav a restaurování uměleckoštukatérských děl (opravy štukových prvků fasád a interiérů, sgrafit včetně vytváření nových sgrafit, nové odlitky štukových prvků, faksimile barokních soch apod.) a v opravě a restaurování kamenných prvků. Odbornost zahrnuje zručnost vytvoření samotného díla jako celek nebo jednotlivé prvky vytvářet a opravovat včetně znalostí starých postupů a technologií, ale zároveň sledovat a zkoušet nové vyvíjené materiály v oboru o čemž svědčí řada velice kvalitně provedených prací, které jsou za námi vidět.
Jak vnímáte současný nedostatek kvalifikovaných pracovníků? Jak se vám daří najít odborníky na tyto specifické práce?
„Trnem v patě“ je současný nedostatek pracovníků s kvalifikací na individuální uměleckořemeslnou činnost, který je způsoben dlouhodobou nekoncepční (ne)výchovou specialistů v učilištích a středních školách s praxí u „mistrů“ uměleckořemeslné práce. Toto obecné konstatování – společně se zmatečným vydáváním licencí Ministerstva kultury, kdy např. akademický sochař nesmí restaurovat sochy – je na dlouhou polemiku, ale neřeší podstatu otázky, jak najít vhodné pracovníky na náročnou rekonstrukci např. Národního muzea a ostatních kulturních památek. Zde jde o to, že se musíme obracet na restaurátory a specialisty řemesel působící na trhu již od devadesátých let (noví prakticky nejsou), anebo na absolventy vysokých škol, kteří chtějí pracovat manuálně (bohužel jen malíři a sochaři)…. Vše je navíc komplikováno „povinnou“ nejnižší soutěžní nabídkou, která nezohledňuje „čím kvalitnější, tím dražší“. Výsledkem pak je, že na tyto specifické práce přemlouváme kolegy na základě dlouhodobé známosti a spolupráce, často hledáme nové pracovníky všude po republice, zaučujeme šikovnější a stavíme je do nových seskupení s ještě větší diferencovaností v přípravě a všelijak leccos sami „suplujeme“ apod. Nejvíce momentálně chybí odborníci na provádění fládrů, dekorační malíři, skuteční štukatéři, kameníci, specialisté na teracco a umělý mramor.
Kromě jiných zakázek také rekonstruujete Šlechtovu kavárnu v pražské Stromovce. Co je na té práci specifické?
Naše firma aktuálně kromě Národního muzea a jiných zakázek v současné době provádí rekonstrukci „Šlechtovy restaurace“ jako generální dodavatel pro Hlavní město Praha. Zakázka je pro nás velmi významná vzhledem ke svému historickému vývoji a umístění v areálu Stromovky v Praze 7. O zakázku na rekonstrukci tohoto historického objektu byl velký zájem ze strany renomovaných stavebních firem. Samotné využití objektu přilehlého okolí, včetně monumentální umělecké výzdoby spojené s grottou a nově zrekonstruovanou kašnou, budou tvořit prostor pro kratochvíle Pražanů a ostatní návštěvníky, čemuž přispěje i naše společnost.
Při vaší práci se setkáváte s historií, se starými postupy. Zabýváte se také vy sám historií?
Samotný průběh rekonstrukce je velmi specifický tak, jako vždy u obnov historických budov. Šlechtova restaurace byla od svého vzniku jako lovecký letohrádek postavený hrabětem Kryštofem Vratislavem z Mitrovic pro císaře Leopolda I. v 1689 – 1691 a v průběhu své existence několikrát přestavěna a upravena. Dominanty letohrádku tvoří grotta propojená s hlavním sálem a dvoranou s malbami včetně štukové výzdoby v barokním slohu. Obě dominanty letohrádku jsou v katastrofálním stavu vzhledem k opakovaným požárům na přelomu 70/80 let minulého století a hlavně k nečinnosti tehdejšího správce, který nechal budovu svému osudu. Proto zde probíhají velmi pečlivé restaurátorské průzkumy pod vedením hlavního restaurátora Mgr. Víta Mudruňky, Ph.D., akad. sochaře a restaurátora a odborného dozora a poradce PhDr. Petry Hoftichové za Památkovou péči.
Detailní průzkum grotty přinesl mnoho poznatků o jejím historickém vývoji, například o přítomnosti původní kašny imitující jezero, její velikosti a tvaru, která byla nahrazena jinou, menší a v současnosti také chybějící kašnou. Velkým problémem jsou i lastury umístěné převážně v oblasti stropu. Momentálně chybí anebo je poškozeno 3 tisíce sladkovodních mušlí (lastur), které jsou v současnosti na základě rozhodnutí Evropské unie chráněné. U dvorany byl proveden také velmi pečlivý a obsáhlý průzkum, který odhalil neřešitelný stav restaurování původních maleb zničených zapečenými sazemi a mastnotou s barvami. Tyto a mnohé další nové skutečnosti vyvstalé z podrobných restaurátorských průzkumů vyžadují nové technologické postupy, které budou náročné na čas, ale i finance. K realizaci jsou zapotřebí hlavně změnové listy, které by měly být na příslušném odboru Magistrátu řešeny precizně a přednostně, aby nedošlo ke zbytečnému prodlužování konečného termínu rekonstrukce, neboť se jinak stavba bezdůvodně prodražuje.
Jak vidí stav současného stavebnictví se dočtete v pondělí 3.9.