Z posledního turné Lucie jsme pořídili i megalomanský video záznam

Příběhy prázdných restaurací a památek bez turistů se přetahují o naše dojetí, jenže podobně dopadla i celá kulturní scéna.
Rozhovor s JANEM TURKEM ml., majitelem produkční a postprodukční firmy SIGNAL GENERATOR
Co tě vedlo k tomu založit si vlastní firmu?
Někdy kolem roku 2012, 2013, poté, co jsem deset let dělal v televizi, jsem se rozhodl založit vlastní produkci a začal jsem fungovat jako producent. Protože jsem původně střihač, vybral jsem si full servisovou postprodukci. Říkal jsem si, že komerční prací si budu vydělávat na hezké věci, co chci dělat já a kamarádi. Komerce spočívala v „hard core“ televizní postprodukci.
Hard core postprodukce? Co si pod tím mám představit?
Osm střižen, dvě zvuková studia, kde se dnem i nocí zpracovával materiál k reality show nebo soap operám. Příkladem může být Výměna manželek, seriál Svatby v Benátkách, Přístav. Seriály měly hodinovou stopáž a vysílaly se dvakrát týdně.
Takže si vlastně bydlel ve střižně.
Vlastně ano. Ovšem to bych nebyl já, abych si nenašel čas pro vlastní tvorbu, řekněme koníček, točit videa o muzikantech pro různé sociální sítě.
Má tenhle koníček nějakou spojitost s tím, kdo byl tvůj tatínek?
Táta založil skupinu Fešáci a odmalička jsem se pohyboval v šatnách a po koncertech. Největším zážitkem byli Nedvědi na Strahově. Hudbou jsem byl obklopený od malička.
No, a ze Strahova sis v roce 2018 odskočil rovnou do O2 arény, kde jsi zrežíroval velkolepý návrat kapely Lucie, která po šestnácti letech vydala nové album EVOLUCIE.
S kapelou Lucie spolupracuji od roku 2013 a otevřelo mi to úplně jiný svět. Na rozdíl od  televize děláš audiovizuální věci před lidmi, tím pádem máš okamžitou zpětnou vazbu a je to mnohem zábavnější.  Ze zatím posledního turné jsme pořídili i poměrně megalomanský záznam. Natáčeli jsme na 25 digitálních filmových kamer. Vybrali jsme všechny dostupné kamery v České televizi a ještě jsme si půjčovali v soukromých půjčovnách. Bylo to velké, točit celovečerní film za dvakrát dvě hodiny. V tu chvíli jsem se definitivně rozhodl, že překopám svůj byznys plán a vydám se směrem živé a koncertní tvorby. Spolupracujeme s Michalem Dvořákem na světově úspěšném projektu Vivaldianno a každý rok na konci prázdnin pořádáme mezinárodní festival filmové hudby a multimédií Soundtrack Poděbrady.
Tvůj plán zní dobře. Měls našlápnuto, projektům se dařilo, jenže přišel Covid 19. Co to pro tebe znamenalo?
Již třetím rokem připravujeme obrovskou multimediální show o životě a díle Alfonse Muchy, která je jmenuje iMUCHA. Premiéra byla naplánovaná na říjen 2020. Kvůli nemožnosti se potkávat a pokračovat v produkčních přípravách budeme pravděpodobně nuceni tuto premiéru odložit na příští rok. Všechny záznamy koncertů a videí pro muzikanty byly zrušeny. Například, záznam předávání hudebních cen Žebřík pro Českou televizi byl zrušen den před natáčením.
Zastavit všechno jsi si ale dovolit nemohl. Byl jsi doma s dětmi a…?
Mám početnější rodinu, děti školou povinné, takže to bylo náročnější. Veškeré schůzky se přesunuly do virtuálna na Zoom a videokonference.
O kolik příjmů jsi přišel v lockdownu?
Pokles tržeb za prvních pět měsíců roku 2020 při porovnání s minulým obdobím je 61 procent. Což je samozřejmě citelné. Měsíční fixní náklady na provoz studia, jako je nájem, licence, splátky úvěrů jsou devadesát tisíc.
Přineslo ti toto období něco nového, pozitivního?
Jednoznačně videokonference. Je to skvělý nástroj, který věřím, že si udržíme. Samotného mě to trochu deprimuje, protože stihnu mnohem více schůzek za den, a pak jsem večer mnohem více vyšťavený, než jsem býval. Ale mít možnost být s dvanácti lidmi najednou, pouštět si videoukázky, být zároveň u sebe, v zázemí svého pracoviště, to je v rámci efektivity výroby neoddiskutovatelné plus.
Co nepříjemného tato situace přinesla?
Na trhu samozřejmě nejsou peníze a firmy napříč ekonomikou mají velké finanční problémy, takže z kulturních projektů odcházejí partneři, sponzoři. Mnoho věcí se tedy odkládá, ruší, redukuje. Museli jsme například pozastavit grading (barevné korekce) experimentálního tanečního filmu režiséra Tomáše Hubáčka, Fibonacci, podpořený Fondem kinematografie, protože jsme se nemohli fyzicky scházet.
Zdržely se i dokončovací práce dokumentárního filmu Nebe, na kterém pracuje Tomáš Etzler osm let. Je o tom, jak si v Číně váží lidí. Mně se líbí, že Tomáš nenadává, jak je tady zvykem, ale našel pozitivní ostrůvek v rudé Číně. Objevil sirotčinec, kde se řádové sestry starají o děti, které byly opuštěny rodiči a shánějí peníze od soukromých sponzorů. Vychovávají je slušně, demokraticky, hezky. Kvůli koronavirové krizi jsme na Hithitu spustili crowdfundingovou sbírku. Význam komunitního financování všeobecně roste, protože na nás stát kašle.
Musel si ve firmě propouštět?
Já si najímám lidi na projekty. Základem produkce jsou tři živnostníci, kteří mají práce dost. Externistům jsme, bohužel, práci odložili a uvidíme, co se bude dít. To se týká i našeho nejdůležitějšího projektu iMUCHA, který čítá desítky lidí, kterým velmi komplikuje život odložená premiéra.
Nicméně projekt jede dál. Pojďme společně podpořit kulturu a nalákat diváky.
Tento projekt obsahuje živou multimediální show, výstavu, videomaping i televizní inscenaci.  Show z pera Tomáše Belka, kde se v hlavní roli představí Vojtěch Dyk, v anglické verzi Pierce Brosnan, by měla diváky vtáhnout do Muchova světa. Toho chceme dosáhnout velkolepou scénografií, která je postavená na velkoplošných projekcích. Dominantou podia je obrovská LED stěna, která tvoří jeho zadní plán. Před ní máme několik polopropustných pláten, což je podobný princip, který používala Laterna Magika. Máme holografickou projekci. Tanečníci budou vypadat jakoby tančili ve světě, který Mucha namaloval. A abychom neochudili diváky na tribunách, bude přes celou délku haly audience screen, podlouhlá projekce, na kterou se bude také promítat. Já pracuji jako režisér těchto projekcí, které vznikají v našem studiu a v PFX, kde jsme například rozhýbali celou Slovanskou epopej. Začali jsme tím, že jsme museli naskenovat všechna plátna, která jsou tak velká, že se to nedá jen tak vyfotit. Ve Veletržním paláci jsme tahali obrovské osvětlovací zařízení, balony a velké odrazní plochy. Bylo potřeba 16 zábleskových světel na každé plátno a fotilo se speciální digitální stěnou, která měla 80 megapixelů a půjčovala se z Německa. Byl to poměrně velký cirkus. Epopej jsme museli rozebrat na prvočinitele, vyřezat z toho jednotlivé postavy, vložit do 3D světa a rozanimovat.  Spolupracujeme s profesorem Danielem Sýkorou (ČVUT), špičkovým odborníkem na digitální zpracování videa, který například vyvinul počítačový postup, jak proměnit plošný 2D animovaný film Lví král ve 3D verzi.
Na závěr mi nedá se nezeptat. Změnila tě nějakým způsobem zkušenost posledních měsíců?
Ne, já jsem furt stejný hovado s obrovským egem, akorát se to snažím schovávat.
Děkuji za rozhovor. Vlasta Čtvrtníčková, pomocná režisérka, dokumentaristka
Foto 1: Marek Musil
Foto 2: Markéta Kolínská
Foto 3: archiv autorky