Rozhovor s Vratislavem Zákoutským, kastelánem zámku Loučeň a tajemníkem Asociace nestátních otevřených památek, z.s.
Vratislav Zákoutský je kastelánem na zámku Loučeň a tajemníkem Asociace nestátních otevřených památek, z.s. (ANOPA). Je i mysliveckým hospodářem, na zámku působí i jako průvodce a má na starosti školní vzdělávací programy.
„Starat se o jakoukoliv památku je náročné. Snažíme se spolupracovat se státem i s Národním památkovým ústavem co nejlépe a většinou se to i daří. Někdy jsme ale překvapení nebo smutní z nerovného přístupu státu ke státním a nestátním památkám. Pravidelně se objevují výzvy na dotace z EU pro památky, o něž se ale soukromé památky ucházet nemohou. Snažíme se na toto upozorňovat a postupně i tento přístup měnit,“ říká Vratislav Zákoutský.
Jaké to je být kastelánem na zámku? Je to romantika či jsou to spíše starosti, velká zodpovědnost a hodně práce? O co všechno se musíte starat a co všechno musíte umět?
Je to od všeho kousek. Každopádně si žiju svůj sen. Jednoduše řečeno – starám se o to, aby byli naši návštěvníci spokojeni a abychom plnili jejich očekávání. Na ruce příliš šikovný nejsem.
Jste také mysliveckým hospodářem. Co takový myslivecký hospodář na zámku dělá? Lovíte rád?
Jsem mysliveckým hospodářem v honitbě Bobnice, nikoliv na zámku. Na zámku probíhají zkoušky pro první lovecký lístek pro myslivecké hospodáře a zahajují se zde zkoušky loveckých psů. Každoročně tu pořádáme i Svatohubertské slavnosti. Navazujeme tak na tradici, kterou tu kdysi rozvíjel kníže Alexander, milovník myslivosti.
Vaše rodina je se zámkem Loučeň spojena několika generacemi. Váš pradědeček byl na zámku lesníkem. Vypadá to, že vám bylo předurčeno jít v rodinných šlépějích.
Už v dětství mě bavila myslivost a historie. Na zámku se mi obojí šťastně propojilo – dělám to, co jsem chtěl dělat už jako malý kluk.
Máte na starosti i školní vzdělávací programy. Co v jejich rámci nabízíte školám?
Snažíme se nabídnout školám výuku průřezových témat v mimoškolním prostředí, které děti daleko více motivuje. Připravujeme šest samostatných výukových programů a speciální prohlídky – všechny jsou přizpůsobené věku dětí. Velmi oblíbené jsou tematické prohlídky „Příběh vánočního stromečku“ a velikonoční prohlídky.
Co zvláštního připravujete v létě pro děti? A co zase naopak pro dospělé?
Všem se snažíme nabídnout hlavně odpočinek a pohodu. O prázdninách probíhají každý den čokoládové a dětské prohlídky. Pro dospělé tu letos máme novou prohlídku „V salónní společnosti“ a každou sobotu nabízíme i prohlídky večerní. V parku je možné si uspořádat soukromý piknik nebo jen tak lenošit v závěsných sítích. Poslední červencovou sobotu se koná již tradiční Mezinárodní den turistiky naboso a po celý srpen vždy v úterý, středu, čtvrtek a v sobotu probíhá celodenní program pro děti s názvem „Dětství v době Karla IV.“ Večer 24. srpna se připojíme k Hradozámecké noci, kdy u nás na Loučeni poběží prohlídky nonstop po celou noc.
Jedinečný je i více než dvacetihektarový zámecký park s dvanácti labyrinty.
Ano. A navíc každý z nich je jiný, každý patří jiné historické kultuře. Všechny vymyslel slavný anglický stavitel labyrintů Adrian Fisher.
Jak vznikl nápad zřídit labyrinty v zámeckém parku?
To je otázka na majitelku zámku paní Kateřinu Šrámkovou. Ona je autorkou celého projektu znovuoživení zámku Loučeň. A její nápady nesou ovoce. Loučeň je dnes pátým nejnavštěvovanějším zámkem v Česku.
Při příležitosti 700 let od narození Karla IV. vznikl na Loučeni nový neobvyklý labyrint.
Po osmi letech byl dokončen Královský labyrint. Ten má tvar i symboliku inspirovanou středověkým labyrintem uvnitř slavné katedrály ve francouzském městě Chartres. Cesta vedoucí kruhovým labyrintem je nejenom geometrickým symbolem a připomínkou historie, ale především geo-energetickou spirálou nabitou pozitivní energií. Náš labyrint má rozměry gotické rozety v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava a představuje mandalu, která každého vede trochu jinak. Tak se stavěly labyrinty v katedrálách v západní Evropě v době Karlova dětství a mládí.
Zmínil jste se, že v hudebním salónku zámku Loučeň v roce 1861 poprvé představil Bedřich Smetana Wenzigovo libreto k jeho opeře Libuše.
Tu původně složil k očekávané korunovaci Františka Josefa I., ale poprvé byla veřejně uvedena až o 20 let později až při otevření Národního divadla v Praze v roce 1881.
Jaký je váš osobní vztah k Bedřichu Smetanovi, k hudbě a umění vůbec? Koluje v rodině nějaká vlastní vzpomínka na Bedřicha Smetanu?
Na panství byla napsána první česká opera – nikoli Libuše, ale Braniboři v Čechách v roce 1863, a to na zámku Niměřice. Smetana je pro mne první velká hudební hvězda. Byl také nejdůležitějším skladatelem pro utváření národní identity. Já sám bohužel neumím hrát na žádný nástroj, ale vážnou hudbu mám rád, a pokud mi to čas dovolí, navštěvuji pravidelně koncerty. Osobní vzpomínky v rodině nemáme.
Jaké další osobnosti jsou ještě spjaté s Loučení?
Je jich určitě mnoho, takže zmíním jen několik: ruský car Alexandr I., spisovatel Mark Twain, básník Rainer Maria Rilke, Jan Masaryk a mnoho dalších.
Jak náročné je skloubit veškeré vaše činnosti s péčí o zámek a zámecký park? Využíváte k tomu i moderní technologie?
Času to zabere poměrně hodně, ale beru to jako celek. Používáme takové běžné věci jako WhatsApp a skupiny pro výměnu informací. Osvědčilo se nám to jako nejrychlejší způsob základní komunikace. Dále robotické sekačky, elektromotorky pro pohyb v areálu, ale většinou je potřeba vše obchodit a na vlastní oči zkontrolovat.
Jste tajemníkem Asociace nestátních otevřených památek ANOPA. Co je jejím cílem?
Cílem ANOPA je zastupovat všechny nestátní památky tak, aby byl slyšet jejich hlas. Asociaci jsme založili v době Covidu a podařilo se nám získat od státu náhrady za období, kdy památky musely být uzavřeny. Jsme členy SOCR, jednáme se státními a nestátními institucemi. Vyměňujeme si zkušenosti, pořádáme setkání a školení. Teď třeba přišla nabídka od CzechTourism reprezentovat naše památky na Olympiádě v Paříži. Opravdu by mě ani ve snu nenapadlo, že s mojí nešikovností a postavou budu někdy reprezentovat Českou republiku na Olympiádě. A vidíte…
Můžete nám více prozradit o reprezentaci našich památek na Olympiádě v Paříži?
Asociace nestátních otevřených památek ANOPA dostala nabídku od CzechTourism, a jeho pařížské ředitelky Markéty Dianové možnost prezentace na Stadefrance. na hlavním olympijském stadionu bude mít Česko stánek. Tak jako mají sportovci své rekordy, a protože zde bude královna sportu atletika, připravili jsme rekordy českých památek. Návštěvníci budou přidělovat k sobě památku a její rekord. Velké karty něco jako pexeso. Dále zde bude velká mapa Česka a umístěné památky. Bude k dispozici i informační DL leták. Já osobně tam budu reprezentovat ve dnech 1.-3. srpna 2024.
Nestátní památky, přestože nejsou přímo státním vlastnictvím, tvoří nedílnou součást národního kulturního dědictví. Jak těžké je v současnosti je udržovat a provozovat?
Starat se o jakoukoliv památku je náročné. Snažíme se spolupracovat se státem i s Národním památkovým ústavem co nejlépe a většinou se to i daří. Někdy jsme ale překvapení nebo smutní z nerovného přístupu státu ke státním a nestátním památkám. Pravidelně se objevují výzvy na dotace z EU pro památky, o něž se ale soukromé památky ucházet nemohou. Snažíme se na toto upozorňovat a postupně i tento přístup měnit.
Nejprestižnější událostí asociace ANOPA je každoroční setkání kastelánů. Kdo se ho účastní a spolupracujete i s jinými zeměmi?
Na letošním setkání se sešlo kolem sedmdesáti majitelů a provozovatelů památek. Zúčastnili se ho také zástupci CzechTourism, Národního památkového ústavu i hosté ze Slovenského ministerstva kultury. Spolupracujeme i s Czech National Trust. Jeho předsedkyně paní Irena Edwards, Češka provdaná do Anglie, pro nás připravuje na podzim studijní cestu do Anglie s velice prestižní účastí ANOPA na výroční konferenci Historic Houses.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Vratislavem Zákoutským
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
