Vladimír Mařík: Digitalizaci chybí dlouhodobá společná vize na úrovní státu

Vladimír Mařík je zakladatelem a vědeckým ředitelem Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC)  ČVUT v Praze. V letech 1999-2013 byl zakladatelem a prvním vedoucím katedry kybernetiky ČVUT FEL – EU Centra excelence. Od roku 2013 je zakladatelem a ředitelem, později od roku 2018 vědeckým ředitelem CIIRC ČVUT. V letech 2011-2015 byl a nyní opět od roku 2018 je členem RVVI, od roku 2021 pak místopředsedou RVVI. Od roku 2009 je též předsedou představenstva společnosti CertiCon, a.s. Zabývá se umělou inteligencí, strojovým učením a aplikacemi umělé inteligence v průmyslové a medicínské praxi. V současné době je hlavním řešitelem EU výzkumného projektu RICAIP (50 mil. EUR), zaměřeného na implementaci myšlenek Průmyslu 4.0 v distribuovaném výrobním prostředí. Je spoluautorem 5 US patentů a autorem více než 140 odborných publikací, spolueditorem a spoluautorem 16 knih. 

„Zatím se o digitální revoluci hodně hovoří, politici slibují a deklarují podporu, ale ve skutečnosti nám ujíždí vlak. Digitalizaci zavádí jen část podniků, a to v podstatě na vlastní náklady, z vlastní iniciativy. Chybí dlouhodobá společná vize na úrovní státu. V důsledku toho pak samozřejmě postrádáme odpovídající národní infrastrukturu, zejména síť datacenter propojenou rychlými internetovými sítěmi. Chybí nám cloudové výpočetní prostředky většího výkonu a zejména dostatečné kapacity pro výpočty v oblasti umělé inteligence. Nejsou uvažovány rezervy budoucího energetického výkonu pro potřeby digitalizace a zejména umělé inteligence – tomuto důležitému tématu nevěnuje nikdo odpovídající pozornost. Digitalizace státu a společnosti není dostatečně organizována, chybí nezbytná investiční odvaha i odvaha propojovat soukromé a státní investice,“ říká Vladimír Mařík. 

Současná technologická revoluce dává nástroje pro řešení všech otázek klíčových pro rozvoj naší společnosti a našeho státu. Jaké to jsou nástroje a co lze s nimi řešit?  

Současná technologická revoluce se opírá především o digitalizaci a umělou inteligenci. Tento klíčový trend se odráží ve větší či menší míře ve všech oblastech našeho života, ale skutečný směr určují dvě oblasti: průmyslová výroba a sociální sítě. Veškeré relevantní technologie pro průmyslovou výrobou jsou zahrnuty pod jednotící koncept Průmysl 4.0, který směřuje k vizi plně automatizované výroby v autonomních výrobních jednotkách. Přínosný je především koncept digitálních dvojčat výrobních strojů, transportních zařízení, výrobků, i dalších entit vstupujících do průmyslové výroby (např. oddělení designu, účetní oddělení atd.). Dvojčata spolu komunikují, podle jistých scénářů dojednávají a hledají optimální řešení. Výsledky dohadování ve virtuálním prostoru jsou pak přenášeny do fyzického světa výroby, přepravy a údržby. Důležitou součástí konceptu Průmysl 4.0 jsou i otázky propojení virtuálního světa a světa fyzické výroby se světem sociálním, kde člověk vystupuje jednak jako designer, dělník, ale též jako spotřebitel. I  sociální sítě lze modelovat a uvažovat nad nimi jako nad komunitou kooperujících digitálních dvojčat, byť lze u nich pozorovat daleko větší subjektivní individuální chování jednotlivých entit a daleko významnější sociální dopad. Informatickou část konceptu Průmyslu 4.0 se zdůrazněním té třetí složky – sociálních aspektů – lze tedy použít i v oblasti rozvoje a směrování sociálních sítí. 

Velký význam při uplatňování principů 4. průmyslové revoluce v praxi hrají testbedy a ekosystémy transferu technologií v univerzitních prostředích. Jak je na tom Česko ve srovnání se světem?

V českém univerzitním prostoru existují tři vzájemně propojené testbedy pro průmyslovou výrobu. Největším je testbed v CIIRC ČVUT, který byl společně s testbedem na CEITEC VUT Brno zafinancován projektem EU Teaming RICaIP v celkové částce téměř 50 mil. EUR. Na něj je napojen menší testbed na VŠB TU Ostrava. České  testbedy odpovídají nejméně evropské špičce a jsou zatím napojeny na testbedy ZEMA a DFKI Saabruecken. Principálně jsou připraveny se napojit na obdobné systémy kdekoliv ve světě. Momentálně jednáme s Universitou v Cambridge. Kolem testbedů se vytvářejí velmi efektivní ekosystémy, pokrývající celý řetězec od základního výzkumu až po transfer technologií. Všem krokům v tomto řetězci i jejich propojení je věnována náležitá pozornost. Snažíme se tedy vybudovanou infrastrukturu využívat jak pro excelentní výzkum – jsme aktivně zapojeni v 5 ze 6 EU Center excelence – tak i pro experimentální ověřování a testování s navazujícím transferem poznatků do praxe. Pro transfer nám slouží jednak Národní centrum Průmyslu 4.0, jednak i EDIH (European Digital Innovation Hub).

Největší AI ekosystém pro podporu průmyslové výroby je budován na CIIRC ČVUT. Jak to bylo těžké ho vybudovat? Můžete nám AI ekosystém více přiblížit? 

Testbed pro průmyslovou výrobu je pro vysokoškolské prostředí něčím koncepčně novým. Přibližuje toto prostředí průmyslové praxi, což ne každý akademik považuje za správné. Proto jsme se zpočátku setkávali s určitým odporem „čistých akademiků“, přičemž jednou z motivací odporu se později ukázala i skutečnost, že jsme vytvářeli a rozvíjíme prostředí, které bude viditelně přínosné pro průmyslovou a společenskou praxi. To může být samozřejmě  chápáno jako nastavení zrcadla těm ostatním. Ale přes všechny peripetie se podařilo testbed vybudovat a trvale ho rozšiřovat, a to zejména výše zmíněnému projektu RICAIP. Na testbed se lze dívat jako na stavebnici, z níž lze sestavovat různé výrobní úseky nebo vyvíjet a ověřovat zcela nové technologie, nové stroje či jejich soubory. Dnes mám k dispozici celkem 40 robotů od různých výrobců. Jedná se o univerzální roboty různých velikostí a různého určení, s nejrůznějšími hlavicemi. Dále máme řadu transportních systémů, autonomních transportních robotů či klasických přepravníků. K dispozici je několik 3 D tiskáren různého typu, plně vybavená 5D lokální síť a adekvátní automatizační a výpočetní technika. Všechny systémy a subsystémy jsou trvale využívány pro výzkumné účely, ať již v projektech základního, ale zejména aplikovaného výzkumu. 

Digitální revoluce dává naší republice novou šanci. Dokážeme ji využít?

To je zásadní otázka. Zatím se o této revoluci hodně hovoří, politici slibují a deklarují podporu, ale ve skutečnosti nám ujíždí vlak. Digitalizaci zavádí jen část podniků, a to v podstatě na vlastní náklady, z vlastní iniciativy. Chybí dlouhodobá společná vize na úrovní státu. V důsledku toho pak samozřejmě postrádáme odpovídající národní infrastrukturu, zejména síť datacenter propojenou rychlými internetovými sítěmi. Chybí nám cloudové výpočetní prostředky většího výkonu a zejména dostatečné kapacity pro výpočty v oblasti umělé inteligence. Nejsou uvažovány rezervy budoucího energetického výkonu pro potřeby digitalizace a zejména umělé inteligence – tomuto důležitému tématu nevěnuje nikdo odpovídající pozornost. Digitalizace státu a společnosti není dostatečně organizována, chybí nezbytná investiční odvaha i odvaha propojovat soukromé a státní investice. 

ČR zatím není připravena a cílena k tomu vyvíjet velkou digitální infrastrukturu. Může nás toto zpoždění mrzet? 

Určitě nás to v současném celosvětovém digitalizačním závodu posouvá směrem dozadu, od předních pozic. Dohnat zpoždění bude investičně a organizačně hodně náročné. Ale chceme-li ve světovém měřítku uspět, budeme muset soustředit tímto směrem dobře promyšlené a koordinované úsilí. Bez toho to nepůjde. Málokdo si to však zatím uvědomuje.

Dokáže se Česko dostat mezi 10 nejúspěšnějších digitálních zemí světa? Za jak dlouho? Co k tomu potřebuje? 

Šanci máme, a to zejména díky kvalitní vědeckovýzkumné základně, inženýrským schopnostem i díky zatím ještě velmi vysoké vzdělanostní úrovni. Potřebujeme pracovat s dlouhodobějšími vizemi překračujícími délku jednoho volebního období, potřebujeme odvahu je realizovat. A je třeba hodně investovat. Potřebujeme celospolečenskou smlouvu, že chceme mezi ty neúspěšnější digitální země patřit. Pak je reálné dosáhnout cíle za 5-10 let.

Je potřeba připravovat trvale nové a nové odborníky pro oblast umělé inteligence, kteří budou rozšiřovat paletu aplikací. Co na úspory v rozpočtu školství?

I přesto, že existuje Národní strategie pro umělou inteligenci, jejíž naplnění předpokládá a vyžaduje značný nárůst počtu odborníků v oblasti AI, žádnou speciální podporu MŠMT  nepozorujeme. V našem institutu vychováváme doktoranty v oblasti AI často jen díky podpoře zahraničních firem. Pokud si stát nestanoví jasné priority v přípravě lidských zdrojů a bude o umělé inteligenci jenom populisticky hovořit, nelze počítat s nárůstem potřebných kapacit v oblasti umělé inteligence.

Jste spoluautorem 5 patentů v USA. Čeho se týkají?

Čtyři z nich jsou zaměřeny na agentové řízení v síti průmyslových programovatelných automatů a na prediktivní diagnostiku elektrických motorů. Jsou využívány společností Rockwell Automation. Poslední patent přispívá k automatizované organizaci formací dronů.

Co nejvíce chybí ČR ve výzkumu?

Stanovení jasných výzkumných priorit a jejich cílená podpora. Financujeme výzkum téměř všeho, co si výzkumníci přejí zkoumat. Přesně evidujeme počty publikací, ale nejsme schopni objektivně posoudit společenské dopady výzkumných výsledků. Často mi to připadá, jako by o ty aplikace výsledků s jasným dopadem na českou ekonomiku vlastně ve skutečnosti nikomu ani nešlo. 

Byl jste také zakladatel a působil jste jako výkonný ředitel Rockwell Automation Research Center Praha, která je součástí Rockwell Automation Inc., Milwaukee, Wisconsin. Co to pro vaši profesní kariéru znamenalo? 

Naučil jsem se pohybovat v prostředí velké světové firmy a vybudovat a vést laboratoře, v nichž se provádí skutečně špičkový výzkum v oblasti průmyslové automatizace, a to v ČR. Pochopil jsem systém práce ve velkých korporacích a roli výzkumu v nich. A za největší přínos považuji to, že se mi podařilo vychovat desítky kvalitních odborníků, kteří jsou dnes součástí rozsáhlé české automatizační komunity. 

Nehrozí nám digitální totalita a ztráta soukromí? 

To záleží na každém z nás: Jenom my sami můžeme rozhodnout, kam až digitální svět vpustíme a jak se necháme ovlivňovat. Jenom my sami jsme zodpovědni za ochranu svého soukromí. Nástroje pro to jsou k dispozici. Tak je používejme!!

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Vladimírem Maříkem

Autor: Renáta Lucková