Tomáš Nidetzký: Trh práce je opožděný za vývojem ekonomiky

Rozhovor s TOMÁŠEM NIDETZKÝM, viceguvernérem ČNB.
V detailnějších podkladech lze ale dohledat větu, že „současná nejistota ohledně budoucího vývoje HDP je řádově vyšší, než implikují historické predikční chyby.“ Co může současnou situaci ještě zhoršit, nebo naopak zlepšit?
Stále se pohybujeme v prostředí s vysokou mírou nejistoty spojené nejen s dalším průběhem pandemie, ale také délkou a velikostí dopadů mimořádných karanténních opatření. Makroekonomickou nejistotu navíc umocňují strukturálně nerovnoměrné dopady těchto opatření, kdy různé sektory v ekonomice budou vykazovat různou dynamiku oživení. Reakce fiskální politiky v současné době přispívá ke stabilizaci české ekonomiky a pomáhá tlumit pokles poptávky a celkové ekonomické aktivity. Vládní opatření se zatím pozitivně propisují do vývoje na trhu práce, který je však standardně opožděný za vývojem ekonomiky. Důležitou roli hraje také vývoj v zahraničí, zejména v Německu, jehož expanzivní fiskální politika přispívá ke stabilizaci evropské a skrze obchodní vazby i české ekonomiky. Z pohledu zahraničí však také zůstávají stále otevřená rizika pro růst světové ekonomiky v podobě neřízeného brexitu či napětí v obchodních vztazích mezi USA a Čínou.
V bankovní radě ČNB máte v gesci ochranu spotřebitele. S jakými největšími problémy se spotřebitelé v současné nejisté době setkávají?
Dovolím si připomenout, že jako dohledová instituce neřešíme soukromoprávní spory klientů s finančními institucemi, ty mají standardně v gesci soudy, finanční arbitr nebo Česká obchodní inspekce. ČNB přispívá k ochraně spotřebitele plněním svého mandátu v oblasti finanční stability. V rámci svých činností ČNB dohlíží nejen na obezřetné fungování finančních institucí, ale i na dodržování pravidel odborné péče a jednání se zákazníky při poskytování finančních produktů a služeb, včetně dohledu nad zákazem používání nekalých obchodních praktik či nad zákazem diskriminace spotřebitele. Z pohledu klientů vnímám jako problém slepou honbu za výnosem a přeceňování schopností vyhodnotit všechna rizika spojená s širokou paletou zejména investičních finančních nástrojů.
Ochrany spotřebitele se týká i předčasné splacení hypotéky. K němu dochází především kvůli refinancování jinou bankou. Klient dostane od své původní banky vyčíslené náklady na zrušení hypotéky. Ty se pohybují od několika stokorun až do několika desítek tisíc korun. Může ČNB výši nákladů fakturovaných klientovi nějak ovlivnit?
Celou řadu parametrů a podmínek úvěru – včetně široce diskutovaných nákladů za předčasné splacení úvěru – upravuje zákon o spotřebitelském úvěru. ČNB pak dohlíží na to, zda úvěrové instituce postupují v souladu s tímto zákonem. Jeho základem jsou evropské předpisy postavené na principu, že za problémy dlužníků mohou ti, kteří jim peníze bez řádného vyhodnocení úvěruschopnosti nezodpovědně půjčili a pak je chtějí i s patřičnými úroky a poplatky zpět. Tento zákon upravuje celou řadu situací, kdy má klient právo splatit celý úvěr nebo jeho část bez jakékoli sankce či poplatku. V ostatních situacích pak upravuje, jaké náklady spotřebitelského úvěru lze na klienta v souvislosti s předčasným splacením hypotečního úvěru přenést. Při pohledu na přístup úvěrových institucí k této problematice se jedná spíše o obchodní politiku jednotlivých institucí než o jiný výklad zákona. Naprostá většina úvěrových institucí se pohybuje s účtovanými náklady v rámci stanoviska, které vydala k této problematice ČNB. Existuje například skupina institucí, které neúčtují svým klientům za předčasné splacení úvěru žádné náklady. Z dohledových šetření jsme zjistili, že tři banky svým klientům pod rouškou jejich výkladu zákona účtují náklady v řádu vyšších desítek tisíc korun. S ohledem na současnou fázi řešení těchto případů ze strany ČNB, ale i na diskusi na finančním trhu, mohu jen konstatovat, že tento způsob výkladu zákona zdá se mi poněkud nešťastným.
Je pravda, že je výše nákladů zákonem upravena až od roku 2016, takže ti, co mají hypotéku staršího data, musí platit vše, co jim banka naúčtuje?
Smluvní vztah mezi bankou, nebo obecně poskytovatelem spotřebitelského úvěru, a klientem upravují obchodní podmínky, které si obě strany potvrdily svým podpisem a jsou platné po celou dobu smluvního vztahu. Zároveň tyto podmínky musí reflektovat zákonnou úpravu platnou v té době. V případě smluv uzavřených před nabytím účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru v prosinci 2016 platí, že úvěrové instituce mohou naúčtovat poplatky za předčasné splacení úvěru ve výši, kterou si s klientem za tuto službu sjednali v rámci tehdy dohodnutých obchodních podmínek. Zároveň platí, že tento poplatek u těchto starých smluv nemusí reflektovat novou právní úpravu v podobě omezení výše nákladů, které se v podobě poplatku za předčasné splacení přenáší na klienty. Většina hypotečních úvěrů uzavřených před účinností zákona o spotřebitelském úvěru je sjednávána s pětiletou fixací úvěrových podmínek, po jejímž uplynutí může klient úvěr splatit bance bez sankce vždy. Představa, že klientovi úvěrová instituce znemožní předčasné splacení a ten pak u ní spokojeně zůstane i po uplynutí fixace, je z mého pohledu naivní.
Před osmi lety došlo k uvolnění podmínek při vydávání dluhopisů. Od té doby může vydat dluhopisy jakákoliv firma. O firemní dluhopisy byl velký zájem, a to i vzhledem k nízkému úročení vkladů u bank. Vy jste minulý rok označil trh s firemními dluhopisy za „dluhopisové Las Vegas.“ Změnila se již situace k lepšímu, a pokud ne, hodláte jako ČNB iniciovat regulaci tohoto trhu?
ČNB si je rizik spojených s nabízením korporátních dluhopisů, zejména retailovým zákazníkům, dlouhodobě vědoma. Proto se snažíme trvale působit preventivně, vzdělávat veřejnost a co nejvíce upozorňovat na rizika. Tomu pomohla i letošní legislativní změna, stejně tak zavedení povinnosti mít ISIN pro všechny emise dluhopisů. V prostředí nízkých úrokových sazeb se nabízené, často velmi vysoké zhodnocení těchto dluhopisů, může jevit atraktivně, nicméně potenciální zákazníci by měli být řádně informováni o souvisejících rizicích, aby mohli činit informovaná investiční rozhodnutí. Zcela samostatnou kapitolou jsou dluhopisy nabízené mimo regulaci kapitálového trhu, často neseriózním způsobem, jako jsou tvrzení o investici se „zaručenými“ vysokými výnosy nebo o existenci zajištění a garance bez uvedení, kdo takovouto garanci zajišťuje, apod.
Velkým aktuálním tématem jsou nyní exekuce. Ve Sněmovně leží návrh, který by zavedl pravidlo „jeden dlužník – jeden exekutor“ a v zásadě by zavedl teritorialitu exekutorských úřadů. Je to z Vašeho pohledu šťastné řešení?
Problematika exekucí je primárně v gesci Ministerstva spravedlnosti. ČNB nemá v této oblasti dané žádné kompetence a ani o ně neusiluje. Vše, co povede ke snížení nákladů na exekuce a zvýšení procesní efektivnosti v této oblasti, je určitě krok správným směrem. Hlavním cílem je však minimalizace celkového počtu lidí s exekucí. Často jsou exekuce spojovány s předlužením v podobě nevýhodného spotřebitelského úvěru. V řadě případů však půjčka řeší jiný finanční problém, ale ona nebyla tím prvotním zdrojem problému s exekucí a dochází tak k nešťastnému vytloukání klínu klínem. Co se týče počtu exekucí a původu jejich vzniku, bohužel nikde není dostupná relevantní a jasná statistika, která by ukázala a předně rozčlenila zdroje exekucí a jejich počty. My nevíme a nedisponujeme žádnými zdroji informací, na jejichž základě bychom byli schopni říci, jak velký podíl tvoří exekuce primárně vzniklé na základě poskytnutého spotřebitelského úvěru nebo jiného produktu finančního trhu.
V posledních třech letech došlo k legislativním úpravám u distributorů finančních produktů. Zvýšily se požadavky na vzdělání, poradci také musí absolvovat povinné zkoušky. Zlepšilo to z Vašeho pohledu situaci na trhu? Zlepšilo se postavení klienta?
Určitě díky přijatým legislativním změnám došlo k další kultivaci v této oblasti finančního trhu, která se ve svém důsledku projevila i ve výrazném pročištění distributorů. V tomto patří velké poděkování Ministerstvu financí, které legislativu v oblasti finančního trhu zastřešuje. České republice sice v minulosti patřilo prvenství v počtu finančních poradců na obyvatele, ale kvantita výrazně převyšovala kvalitu. Starý systém prokazování odborné způsobilosti umožňoval vstup na finanční trh i poradcům, u kterých bylo jen s mírnou nadsázkou hlavní kvalifikační schopností, že dokázali dýchat. Systém akreditovaných osob a jednotných zkouškových otázek pro jednotlivé industrie finančního trhu tvoří sice náročný kvalifikační systém, ale ve svém důsledku chrání jak klienty, tak reputaci samotných finančních poradců.
ČNB rozjela projekt Peníze na útěku, který má zlepšit finanční gramotnost a poradit, jak se v konkrétních životních situacích chovat. Zlepšuje se podle Vás míra finanční gramotnosti v Čechách?
Určitě ano, ale dynamika a rozmanitost světa financí předurčuje, že finanční vzdělávání je běh na dlouhou trať a jde o celoživotní záležitost. Bylo by proto naivní se domnívat, že se lze spolehnout pouze na tradiční vzdělávací systém. To je jeden z důvodů, proč se i ČNB dlouhodobě věnuje oblasti finančního vzdělávání, ať již výukovými prezentacemi, projektem Peníze na útěku nebo prostřednictvím Expozice Lidé a peníze, která patří již k tradiční zastávce zejména skupin středoškoláků při návštěvě Prahy. Všechny naše projekty v oblasti finanční gramotnosti najdete na webu ČNB. Aktuálně v ČNB připravujeme zcela nové Návštěvnické centrum, jehož cílem bude přibližovat funkce centrální banky a fungování světa financí široké veřejnosti. V jedné z předchozích otázek jsme otevřeli téma ochrany spotřebitele a nikdo asi nepochybuje, že úroveň finančních znalostí a dovedností samotných klientů je jedním z důležitých pilířů. Mezi další dva pilíře ochrany spotřebitele pak patří smysluplná regulatorní pravidla a srozumitelnost nabízených produktů a služeb.
Děkuji za rozhovor.

Foto: archiv ČNB