Tomáš Havránek: Inovace ověřené trhem jsou základ naší prosperity a kvality našeho života

Tomáš Havránek je ekonom, profesor Univerzity Karlovy a bývalý poradce viceguvernéra a bankovní rady České národní banky. Zakladatel iniciativy Zrušme inflaci. Působí rovněž jako výzkumník v londýnském Centre for Economic Policy Research a ve stanfordském Meta-Research Innovation Center. Zabývá se také rozvojem a aplikací metody meta-analýzy v ekonomii. 

„Dlouhodobě ceny nemovitostí rostou rychleji než ostatní ceny. Takže když je přidáte do indexu CPI ve větší váze, bude inflace dlouhodobě vyšší. Nemovitosti do inflace patří, protože indexy CPI mají správně měřit současné náklady očekávané celoživotní spotřeby, nikoli jen současné spotřeby. O tom psali Alchian a Klein, Goodhart a další profesoři,“ říká Tomáš Havránek

Ekonomický růst je do velké míry podmíněn postojem společnosti k inovacím, nikoli jen mírou investic či kvalitou institucí. Co tedy konkrétně navrhujete?

Vraťme se k tomu, co dalo vzniknout moderní době, tedy dlouhodobému růstu životní úrovně. Průmyslová revoluce nevznikla tím, že by lidé najednou začali investovat více, nebo že by se změnily instituce. Změnil se postoj k inovacím. Inovace přestalo být sprosté slovo. My špatně nazýváme moderní dobu „kapitalismus“. Ale kapitál tady byl vždycky, od začátku civilizace. Co je nové, je důraz na inovace – konkrétně inovace ověřené trhem. To je základ naší prosperity a kvality našeho života. A ty inovace, byť po malých kouscích, do naší ekonomiky přinášejí podnikatelé a živnostníci. Buďme tedy opatrní v tom, abychom tento segment ekonomiky neudusili. Pokud si to nepokazíme, můžeme mít bohatou zemi, rovnost příležitostí a čistou planetu. Koho zajímá víc, ať si přečte Bourgeois Equality od Deirdre McCloskey.

Zabýváte se také rozvojem a aplikací metody meta-analýzy v ekonomii. Můžete nám to více přiblížit?

Na každé důležité téma teď existují desítky vědeckých studií. Ale často se mezi sebou neshodnou. Navíc některé výsledky nejsou publikované proto, že odporují převažující teorii, nebo nejsou takzvaně statisticky významné. Meta-analýza je metoda, která shrne výzkum na dané téma a očistí literaturu o výše zmíněné problémy.

Ekonomickým nástrojem pro zmírnění změn klimatu je masivní výsadba stromů. Rapidní úbytek stromů, lesů a zeleně je světový celospolečenský problém. Co s tím? Jak lze do toho zapojit společnost, a především mladou generaci? Šlo by pořádat např. dobrovolné akce a brigády na výsadbu stromů a zeleně? 

Stačilo by přestat podporovat biopaliva a bioplyn. Pokud bychom uměle nedotovali řepku a další technické plodiny, byl by často ekonomicky nejvýhodnější způsob užití krajiny její zalesnění. Podívejte se například na lesy v Nové Anglii, kde, když se procházíte, tak vidíte zbytky zídek, které dříve oddělovaly pole. Nebránil bych se ani přímo dotování výsadby lesů. To je nejúčinnější klimatická politika, která má navíc spoustu dalších výhod. Mimochodem nedávný článek ve vědeckém časopise Science ukazuje, že kdyby se zalesnily globálně holiny, kde teď nic neroste, ale stromy se tam mohou uchytit, stáhli bychom z atmosféry čtvrtinu uhlíku. Tohle je mnohem lepší než podpora elektroaut, jejichž dopad na klima je nejasný. V Česku máme nyní perverzní situaci, že když si koupíte pozemek, tak máte na většině území zakázáno ho zalesnit. Začněme tím, že povolíme zalesňování vlastních pozemků.

Jste zastáncem zvýšení váhy cen nemovitostí v indexu spotřebitelských cen. Co to ukáže?  

Dlouhodobě ceny nemovitostí rostou rychleji než ostatní ceny. Takže když je přidáte do indexu CPI ve větší váze, bude inflace dlouhodobě vyšší. Nemovitosti do inflace patří, protože indexy CPI mají správně měřit současné náklady očekávané celoživotní spotřeby, nikoli jen současné spotřeby. O tom psali Alchian a Klein, Goodhart a další profesoři.

Kritizujete výkonnost českých penzijních fondů. Líbí se vám současný plán důchodové reformy? 

Navrhované změny naše problémy nevyřeší. Měli bychom dnešním třicátníkům a mladším jasně říct, že v důchodu od státu nedostanou buď nic, nebo málo. Důchodové pojištění, které odvádějí státu, jde na důchody jejich rodičů. Aby i oni ve stáří přežili, musí mít buď vlastní děti, nebo velké úspory, nebo pracovat až do smrti. 

Jste zastáncem investice devizových rezerv do zlata a výnosných aktiv po vzoru Singapuru. Můžete to konkretizovat?

ČNB má zhruba 3 biliony korun v zahraničních měnách, které může investovat. V současnosti velkou většinu investuje do dluhopisů, které vydělají málo. Měla by po vzoru Singapuru a Norska nakupovat mnohem více akcií. Tak by v delším období vydělávala stamiliardy ročně navíc a významně pomohla řešit dlouhodobý problém finanční nestability českého státního rozpočtu. Trochu zlata nakoupit je fajn z psychologických důvodů, protože lidé mají zlato rádi. Ale jen pár tun, symbolicky, a navíc je důležité všechno zlato mít přímo v trezorech ČNB. Mít zlato v zahraničí nemá smysl, to už je lepší ho nekupovat vůbec.

Chtěl byste zřízení digitální měny a příslušné elektronické peněženky pro každého občana, tedy bezhotovostní ekonomiku. Čím by se tedy platilo? 

To se o mně píše na Wikipedii, ale já neprosazuji zřízení digitální koruny. Máme akademický článek s Mojmírem Hamplem, kde digitální měnu zvažujeme jako hypotetickou možnost. Osobně jsem ale zastánce toho, aby domácnosti měly přístup k úrokovým sazbám, jaké mají banky – zejména depo. To by zlepšilo funkčnost transmise měnové politiky. Elektronická peněženka pro každého je jednou z možností. Ale myslím, že by to měly zprostředkovávat soukromé firmy, ne ČNB. Ta na to nemá kapacitu a vlastně to ani neumí.

Inflace je podle vás historický přežitek a centrální banky by měly zaručit skutečnou cenovou stabilitu. Jak by to mělo vypadat? Zrušíme inflaci jako pojem?

Detailní argumentaci máme na stránce zrusme-inflaci.cz. Sem se nám vejde jen malý zlomek. V kostce: o dlouhodobé inflaci rozhoduje národní banka. To je v ekonomii jasný konsensus. Krátkodobě mohou přijít šoky ze zahraničí nebo od vlády, ale dlouhodobě hodnotu peněz určuje ČNB. Když ČNB nebude inflaci chtít, inflace v horizontu pěti let nebude. Čili návrhem je o tom ČNB přesvědčit, ideálně zákonnou formou. Chceme, aby hodnota peněz byla konstantní, abychom si za 100 korun mohli nakoupit stejnou hodnotu zboží a služeb za 30 let jako dnes. Teď se o to ČNB nesnaží, snaží se o znehodnocení peněz každý rok, čemuž se říká inflační cílování. Navíc neopravuje svoje chyby, když místo 2 % inflace je inflace třeba 10 %. Takže teď vůbec nevíme, jakou hodnotu budou peníze mít v budoucnu. Tím pádem se nám mnohem hůře spoří a investuje. Dejme tedy ČNB za úkol, aby se snažila o 0 % inflaci v průměru. A napišme do zákona, jaké důsledky pro vedení ČNB nastanou, když se o cenovou stabilitu snažit odmítne.

Od poloviny roku 2021 tvrdíte, že rostoucí inflaci může zastavit posílení koruny spíše než zvyšování úrokových sazeb. Jak vidíte současný postoj ČNB? 

Nerozumím mu. I když se ČNB snaží o 2 % inflaci, ne o cenovou stabilitu, tak se má chovat symetricky. Čili když masivně bojuje proti mírné deflaci, jako intervencemi v letech 2013-2017, tak má pak symetricky proti vysoké inflaci bojovat stejně agresivně. Ale ona to nedělala a nedělá, nyní by dokonce část bankovní rady (a měnová sekce) chtěla snižovat sazby ještě letos, když inflace je stále vysoko nad cílem. Není to individuální selhání, pracují tam chytří lidé. Je to selhání celé instituce v posledních 5 letech.

V roce 2022 jste založil iniciativu Zrušme inflaci, ve které navrhuje uzákonit povinnost České národní banky snažit se o dlouhodobě nulovou inflaci a navázat platy bankovní rady na plnění takto definované cenové stability. Je nulová inflace pro ekonomiku zdravá?

Ano, aspoň to nám říká ekonomický výzkum. Od roku 1990, kdy bylo poprvé zavedeno inflační cílování, bylo publikováno 222 studií, které počítají, jak velká inflace je zdravá. A průměrný odhad je -0.09 %. Můžete ty ekonomické modely brát s rezervou, ale fakt je ten, že není žádný silný důvod, proč se snažit o 2 % inflaci místo intuitivní, přirozené a srozumitelné cenové stability. Takže naším návrhem je zjednodušit nám všem život – aby hodnota peněz byla dlouhodobě konstantní, abychom se na ni mohli spolehnout. Podobně jako se můžeme spolehnout, že metr má a bude mít 100 centimetrů. Taky ho nezkracujeme ročně o dva centimetry. Hodnota peněz je přece také základní měrná jednotka ve společnosti. Čili ČNB by měla fungovat jako Úřad pro míry a váhy – pro metr ho máme v Paříži, pro korunu ho máme mít na Příkopech. Mimochodem to samozřejmě není můj nápad, já to přejímám od chytřejších lidí (např. John Cochrane, jeden z největších světových ekonomů) a vkládám do českého kontextu. Vezměte si, že inflační cílování bylo prvně zavedeno také v malé zemi, na Novém Zélandu, a postupně se rozšířilo všude po světě. My můžeme být také vzorem pro svět, a to v cenové stabilitě.

Pro zajištění skutečné cenové stability v případě nutnosti ve velmi hluboké krizi navrhujete nový nástroj ze strany ČNB – tzv. přímá podpora spotřeby. Ta je označována kritiky též jako „peníze z vrtulníku“. V čem spočívá? 

To je hypotetická možnost, které dle mého názoru v praxi nastat nemůže, protože v praxi nemůže nastat deflační spirála bez toho, že by ji národní banka sama způsobila. Ale řekněme, že deflační spirála hrozí. Pak účinné řešení je vytisknout peníze a poslat je přímo lidem – jak jsme viděli během covidu, toto inflaci spolehlivě zvýší.

Nebojíte se toho, že by nový nástroj přímé podpory spotřeby mohl vést k ohrožení nezávislosti centrálních bank a příliš rychlému zvýšení inflace? 

Toho bych se opravdu bál, proto to považuji spíše za teoretickou zajímavost. Alespoň co se týče centrální banky. Vláda to však pravděpodobně v příští krizi stejně udělá. O důvod víc, proč se nemusíme bát deflace.

Co nás podle vás nejen ekonomicky v budoucnu čeká? 

Upřímně řečeno, inflace zas není tak důležitá. Ani naše současná ekonomická stagnace, přešlapování HDP, není tak důležitá. Důležité je, jak se usadí postoj mladé generace ke změnám klimatu. Změny klimatu náš život nezmění (ač mohou ovlivnit naše pravnoučata). Ale klimatická politika může mít masivní dopady na kvalitu našeho života. Uvidíme. Velmi mě mrzí, že klimatická rétorika přestává odpovídat vědeckým výsledkům. Klimatická změna je vážný problém, ale ne existenční problém lidstva. Měli bychom se vrátit k analýze nákladů a výnosů klimatických opatření. Před lety, když jsme pracovali na University of California, Berkeley, jsme na toto téma společně s kolegy z Berkeley vypublikovali přehledový článek. Za mě: mírné uhlíkové daně a více stromů, menší dotace na vše ostatní a méně regulace.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Tomášem Havránkem

Autor: Renáta Lucková