Je bývalým sportovcem, dnes lékařem, který pracuje na motolské kardiochirurgii a momentálně na jednotce intenzivní péče, kde leží pacienti s nemocí Covid-19. Vidí tedy pandemii z první linie.
Rozhovor s LUKÁŠEM POLLERTEM, olympijským vítězem v kanoistice a anesteziologem na klinice ve Fakultní nemocnici Motol.
Na Letních olympijských hrách 1992 v Barceloně jste vybojoval zlatou medaili, v Atlantě 1996jste získal stříbro. Jak na tu dobu vzpomínáte s odstupem času?
Na to vítězství vzpomínám, jak je to nicotné. Jako hrad z písku. Nemá to žádnou hodnotu, a je paradoxem, jaký nebývalý zájem se tomu přikládá.
Sportovní kariéru jste ukončil v roce 2000, abyste se mohl věnovat lékařství, které jste vystudoval. Litoval jste někdy toho rozhodnutí? Láká vás někdy si zase zazávodit?
Možná jsem měl skončit trochu dříve a ne až ve třiceti. Ale teď už je to jedno. Vše jsem v medicíně dohnal. Závody patří dětem. Ne dospělým. Ti mají tu pomyslnou cílovou pásku jinde. Ne na tartanu.
Vzbudil jste kontroverzi ve společnosti, když obě své olympijské medaile prodal za 150 tisíc korun, které jste poté věnoval nadaci Drop In. Komu to tehdy pomohlo? Pomáháte podobně i dál?
Tenkrát to pomohlo asi narkomanům. Koupily se z toho čisté injekční stříkačky. Teď už pomáhám jen na sále a na JIPu.
Dnes se plně věnujete lékařství. Proč jste si vybral právě anesteziologii?
Anesteziolog se umí postarat o selhání životně důležitých orgánů. Umí resuscitovat, zajistit dýchací cesty a dokáže rychle reagovat na dynamiku selhání těchto orgánů. To, co jsem teď popsal, se trochu děje při každé kardiochirurgické operaci. Stačí se podívat na monitor, krátce přes plentu do operační rány a hned vím, kam se řítíme a co lze rychle ovlivnit. Mám rád komplikace a zde o ně není nouze.
V současné době procházíme koronavirovou epidemií. Jak vidíte problém koronaviru z lékařského hlediska?
Jedná se o virové onemocnění převážně dýchacích cest. Z toho plyne, že virosy léčit kauzálně neumíme a také trochu taktika léčby. Devadesát procent lidí nepotřebuje zásah shůry, tedy ve smyslu hospitalizace. Ti ostatní celou škálu odborné pomoci asi tak jako u chřipky. Od antibiotik (časté bakteriální infekce), symptomatická léčba, oxygenoterapie, včetně umělé plicní ventilace až po zavedení mimotělní membránové oxygenace a dále dle dynamiky multiorgánové dysfunkce CRRT (kontinuální dialýza) a podobně, tedy intenzivní péče o všechny orgány. Vyžaduje to zkušenosti s plicní ventilací různých nemocí vedoucích k respiračnímu selhání. Taktika nastavení ventilátorů v souladu s hemodynamikou plicního řečiště i velkého oběhu. To znamená umět používat ultrazvuk srdce, plic v souvislosti s tekutinovou bilancí, bronchoskopii, správně načasovat pronaci, zavedení ecmo. Mnoho jsem toho vynechal, ale zkrátka, nic výjimečného pro intenzivisty, kteří se o takové pacienty starají denně, ale jistě obtížné pro nezkušené kolegy. Léčba plicní insuficience je jedna z nejtěžších.
Setkal jste se v nemocnici s Covid-19?
Setkal, protože právě na kardiochirurgii máme zkušenosti se všemi výše zmíněnými přístroji a těžkými stavy respiračního a oběhového selhání, což se velmi často kombinuje, tak z tohoto důvodu ti nejtěžší pacienti byli hospitalizovaní zde. Někteří zemřeli, ale asi tak sedmdesát procent přežili.
Jak se podle vašeho názoru dá proti viru bránit?
Pokud nemáme antibiotika jako proti bakteriím, tak snad jedině se spolehnout na naší imunitu. Snad asi tušíme, čím jí dáváme na frak a jak se žije zdravě. Je to stále stejná píseň, kterou však slibujeme dodržovat, až když ležíme na operačním sále.
Jaký je váš názor na vakcínu? Kterou by si měl vybrat obyčejný člověk?
Nemám na to názor. Mně připadá, že jsem se už mnohokráte očkoval v tramvaji, v práci, doma (mám šest dětí..), a tak dle vyjádření odborníků se nemusím očkovat.
Stačí pouze vakcína nebo by měl člověk také zvyšovat svoji imunitu?
Vakcína je velmi chatrná berlička. V těle máte deset krát více bakterií než vašich buněk a každý den vznikají miliardy nádorových buněk. Nad tím vším bdí vaše imunita. Takže nějaká vakcína, či vitamín C, D je v současném nadbytku všeho, vaší imunitě doslova k smíchu. Co jí ale může vadit, je dlouhodobé rizikové chování, stres, nedostatek pohybu, obezita, chronické závislosti na tabáku, alkoholu apod.
Měl by také lékař doporučit nebo nedoporučit vakcínu v návaznosti na stav každého pacienta v souvislosti s jeho obtížemi a léky?
Tady nerozumím otázce. Spíše doporučit… O tom nedoporučení je spíše alergie. U starých lidí, zvláště polymorbidních, určitě. Civilizovaná a medicínsky vyspělá společnost si vytváří pool starých a hodně nemocných lidí, kteří jsou stále starší a také „křehčí“. Jednou tyto lidi bude zabíjet i rýma.
Jsou podle vás současná opatření funkční? Co byste navrhoval vy?
Společnost se pozná podle toho, jak se umí postarat o starší. To si myslím zatím moc nedělá a vzali jsme to z druhého konce. Staráme se o školáky a mladé, produktivní lidí, kteří nejsou nemocní, a jen je dokola testujeme. Pokud bychom starší lidi neuzavřeli světu a třeba s FFP3 chodili ven a podobně, nemuseli by najednou tak onemocnět. Nechali jsme je v podstatě bez dozoru příbuzných na holičkách. Avšak v dobré víře, aby se nenakazili. Nelze tedy nikoho vinit, jen je potřeba si to uvědomit. Uvádím to záměrně černobíle, aby to bilo do očí, ale je to na delší rozbor.
Dá se odhadnout, kdy celá pandemie skončí?
Mám obavu, že nedá. Začalo se testovat, a to hned tak neskončí. Přijdou další a další viry. Je jich tisíce druhů. Stačí začít testovat. Budeme se všech bát, protože se žádný virus nedá léčit. Nakonec se budeme bát i rýmy. V každém z nás jsou stovky druhů bakterií a zřejmě i tolik druhů virů. Tak stačí označit pár desítek z nich za původce nějaké „nebezpečné“ nemoci, a je to. Kolo vakcinací se roztočí.
Jaké důsledky bude mít podle vás pandemie v budoucnu?
Zatím hlavně ekonomické v důsledku lockdownu. Změní se styl života. Budeme opravdu používat internet více. Nastane inflace informací o všem možném a pravda se bude přetahovat se lží. Kdo ale bude kontrolovat ty „pravdivé informace“, ví Bůh.
Děkuji za rozhovor.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
