Samota versus technologie

Přináší svět až do pokoje těch, kteří už se sami do světa vypravit nemohou, hlavně kvůli horšímu fyzickému zdraví. Proč je samota pro lidi tolik nebezpečná a jakou roli v našem osamocení mohou hrát technologie? Jak se samotou můžeme zatočit pomocí virtuální reality?
Rozhovor s MARKEM HÁŠOU, zakladatelem projektu Kaleido a firmy Flying Kale s.r.o.
Virtuální projekt Kaleido jste založil se svým bratrem Filipem. Co bylo impulsem k jeho vytvoření?
Já byl tehdy těsně po studiu zdravotní komunikace v Holandsku, kde jsem viděl v praxi fungovat velkou spoustu digitálních inovací zlepšujících kvalitu péče. S Filipem jsme spolupracovali na různých klientských projektech jeho digitálního studia Pixelfield, které už léta vytváří aplikace a software všeho druhu. Řekli jsme si, že bychom mohli naše expertízy pěkně spojit a pustit se do vlastních digitálních vychytávek pro lepší zdraví – tak vznikla firma Flying Kale. A projekt Kaleido je taková naše první vlaštovka.
Co je Kaleido, jak byste ho popsal?
Přinášíme svět až do pokoje těch, kteří už se sami do světa vypravit nemohou, hlavně kvůli horšímu fyzickému zdraví. Kaleido je originální nástroj pro individuální aktivizační terapii. Pomáhá v zařízeních sociální a zdravotní péče udržovat klienty a pacienty v dobré psychické i fyzické kondici, a to i třeba teď během pandemie, kdy se možnosti sociálních pracovníků značně omezily. Vytváříme vlastní virtuální zážitky, natáčíme VR filmový materiál, ze kterého pak složíme cestovatelské, relaxační, kulturní nebo procházkové sekvence, které vždy doprovází milý vypravěč, takový průvodce celým zážitkem.
Váš projekt je pro seniory. Tím už je sám o sobě velmi unikátní. Kde jste čerpali inspiraci?
To je pravda, nové technologie se k seniorské populaci často vůbec nedostávají, maximálně v podobě nějakého záchranného tlačítka či monitoringu životních funkcí. My chceme jít proti proudu, v kontaktu se seniory vidíme, že i oni mohou z digitálních technologií čerpat zábavu a potěšení.
K tvorbě Kaleida nás inspirovaly dlouhé rozhovory se sociálními pracovníky a také naši vlastní dědečci, kteří byli za mlada vášniví cestovatelé a jejich dlouhé historky z výletů nám celé dětství názorně ukazovaly, jak silnou stopu v nás může každá cesta zanechat.
Je hodně těžké získat investory pro technologický projekt v oblasti sociální péče? 
Určitě je to těžší než v jiných sektorech, do kterých je možné vstoupit rychleji a snáz a kde je kupní síla cílové skupiny vyšší. Zároveň ale můžete přitáhnout pozornost investorů, kteří nejdou opravdu jen po číslech a chtějí vidět pozitivní dopad na společnost. Nakonec to ale stejně bude o penězích, takže každý takový projekt musí stejně dávat smysl i byznysově. My se každopádně v tuto chvíli snažíme stavět projekt na vlastní nohy postupně a svépomocí. Nepotřebujeme nutně kapitálový vstup. Ale určitě jsme otevřeni každému kontaktu.
Kdo má o váš projekt více zájem? Babičky nebo dědečkové? 
Tohle je moc zajímavá otázka. Spousta lidí by intuitivně tipovala dědečky, babičky by si naopak představily, jak v křesle háčkují. U současné generace seniorů je to ale často naopak. V době komunismu byly dámy cíleně vedeny k intenzivní práci s technologiemi, zároveň mnohé z nich bavilo číst různé sci-fi romány, takže pokud se vůbec dá vypozorovat nějaký jasný vzorec, spíše se to bude přiklánět na stranu žen. Ale naše zážitky baví v zásadě všechny nehledě na věk a pohlaví.
Celý svět přinášíte seniorům de facto až k jejich lůžkům. O co mají největší zájem?
Češi určitě o přírodu a česká místa. Nejraději se vrací na místa, kde už někdy v životě byli. Cesta na Karlštejn nebo do Českého Krumlova je nadchne nejvíc. Najdou se ale i tací, kteří chtějí naopak vyrazit někam do neznáma, do exotiky. Těžko se tu dá nějak generalizovat, stejně jako v jiných věkových skupinách se preference ohledně cestování a volného času různí. Někdo si raději odpočine v tichém lese, jiný chce zažít nějaké vzrušení a každý den něco nového objevovat.
Se svým projektem jste byli i v LDN. Dal by se váš projekt využít i v hospicích?
Na podzim jsme měli celkem 40 VR brýlí umístěných bezplatně ve více než čtyřiceti zařízeních po celém Česku. Ačkoliv byly některé z nich LDNky, musím říct, že kvůli koronaviru se ve zdravotní péči Kaleido do opravdu intenzivní akce většinou nedostalo. V nemocnicích to pro ně byl za současné situace „luxus“, který si často nemohly sestřičky kapacitně dovolit. Navíc tam mnohdy platila daleko přísnější opatření, takže i když je Kaleido možné bezpečně dezinfikovat, vedení tam třeba využívání nepovolilo.
Nicméně využití v nemocnicích a hospicích je stoprocentně možné a jakmile bude situace v této oblasti příznivější, vynasnažíme se Kaleido rozšířit i tam. Protože námi doručovaná hodnota, tedy intenzivní kontakt s venkovním světem vzdáleně a bezpečně, je určitě potřeba i tam.
Jak se dá pomocí technologií přinést hravé inovace do zdravotní a sociální péče?
Snažíme se držet dvou zásadních principů: 1) Dívat se na technologie jako na možný zdroj zábavy, potěšení a nadšení, nejen jako na prostředek zajištění bezpečnosti seniorů. 2) Být v intenzivním kontaktu s praxí, ptát se sociálních pracovníků a zjišťovat, co by jim skutečně pomohlo. Pak je možné přijít s opravdu pěknými a zároveň v praxi funkčními nápady.
Zkoušeli jste svůj projekt také pro postižené děti a dospělé?
Chystáme se na to. Kaleido jsme vytvořili primárně pro seniory a dlouhodobě nemocné pacienty, ale postiženým může určitě také obrovsky pomáhat. Jsme v kontaktu s několika zařízeními, které se o mentálně postižené či o lidi s kognitivním deficitem starají a mají zájem Kaleido vyzkoušet. A sami jsme moc zvědaví, jaké budou reakce!
Jak je to s projektem v době současné pandemie? Museli jste inovovat i svůj již dost inovativní projekt?
Náš nástroj jsme vytvářeli už v době rozjíždějící se první vlny, takže jsme počítali s nemožností fyzického kontaktu s domovy a jejich pracovníky. Všechno se odehrává online – úvodní zácvik i veškerý další kontakt a zasílání nových zážitků našim partnerským domovům. V tomto ohledu jsme tedy byli dopředu připraveni.
Bohužel se ale s pandemií zásadně snížila už tak slabá kupní síla v sektoru sociální péče. Domovům pro seniory se snížily příjmy a zároveň zvýšily výdaje, aktivizační pomůcky jsou pak často tou první položkou, na kterou dojde při nutných škrtech. Přitom jsou právě v téhle době tak důležité, aby měli senioři alespoň trochu příjemné dny. V reakci na tuto situaci jsme začali pro domovy, které mají o Kaleido zájem ale nemohou si dovolit nijak finančně přispívat na jeho chod, aktivně hledat firemní sponzory. Stále hledáme štědré firmy, které by takto chtěly pomoci konkrétnímu domovu z jejich regionu.
Co vám tento projekt dal? Obohatilo vás to i po psychické stránce? Změnilo vás to?
Rozhodně nám dal obrovskou porci zkušeností a také velkou psychickou otužilost. Dostat na svět v českém silně podfinancovaném sociálním sektoru takovou digitální vychytávku, která není zaměřena vyloženě na primární péči, byl opravdu náročný proces. Rozhodně bychom to nezvládli bez podpory nadšených pracovníků domovů, kteří zase ocenili, že jim nějaký mladý tým věnuje pozornost a chce jim přinést něco opravdu užitečného a nového. Při vlastním testování v domovech během období, kdy byly ještě možné fyzické návštěvy, jsme si také na vlastní oči ověřili, že problém nedostatečného kontaktu s venkovním světem v sociální péči opravdu existuje a týká se velké většiny seniorů, ačkoliv aktivizační týmy často vyvíjí až neuvěřitelnou snahu, aby jim zpestřily šedé rutinní dny.
Jste mladí, plní sil. Jak si představujete svoje stáří?
Na pláži pod slunečníkem, s drinkem v ruce, zaposlouchaný do šumění vln… (smích).  Ale teď vážně. Kaleido mi ukázalo, že starším lidem během podzimu života nejvíce chybí naplňující sociální kontakty nebo pocit, že je o mne stále zájem a nejsem odstřižen od současného proudu života. Budu se proto určitě snažit celý život dbát o vztahy se svými blízkými a věřit, že budu mít to štěstí, aby se mi dostávalo dost lásky a zájmu i ve starším věku.
Děkuji za rozhovor.
Zdroj foto: Z archívu Marka Háši