Kryštof Mucha: Karlovarský festival je dnes renomovaná značka

Kryštof Mucha je výkonný ředitel Mezinárodního Filmového Festivalu Karlovy Vary. Festival Karlovy Vary je největší filmový festival v České republice a nejprestižnější filmový festival ve střední a východní Evropě. Jako jeden z nejstarších je zařazen do kategorie A (tj. nespecializovaný festival se soutěží celovečerních hraných filmů) například spolu s festivaly v Cannes, Berlíně, Benátkách, Locarnu, San Sebastianu, Montrealu, Šanghaji nebo Tokiu.

„Diváci dnes běžnou návštěvu kina mnohem víc zvažují, vybírají si filmy, které jsou skutečnou událostí, které potřebují pro vyznění velké plátno, dokonalost obrazu a zvuku. A tu „běžnější“ produkci budou čím dál víc přebírat streamovací platformy. Na druhé straně věřím síle festivalových představení – uvidíte zde na plátně filmy mimo běžnou distribuci, umocněné o přidané hodnoty jako jsou odborné úvody, QandA po filmu, setkání s tvůrci,“ říká Kryštof Mucha.

Letos jste dvacet let výkonným ředitelem filmového festivalu. Jak vzpomínáte na první roky po nástupu do funkce ředitele?

Než jsem se stal výkonným ředitelem festivalu, působil jsem zde na různých pozicích, takže šlo o přirozený vývoj, nikoliv nějakou náhlou změnu. Mohl jsem pracovat s kontakty a zkušenostmi, které jsem měl a dál je rozvíjet. Naším cílem bylo, aby organizačně byl karlovarský festival srovnatelný se světovými přehlídkami podobného rozsahu. Zároveň si ale stále zachováváme ten „lidský rozměr“. Právě ona kombinace fanouškovského nadšení a profesionality nás odlišuje a je jedním z důvodů, proč se hosté i diváci do Karlových Varů vracejí.

Jak se za tu dobu změnila filmová tvorba?

Myslím, že se nezměnila podstata filmové tvorby, spíše se do její formy promítl technický pokrok. Nástup digitálních technologií, jak při natáčení, tak při projekcích filmů, představuje ohromné zjednodušení a zpřístupňuje tvorbu mnohem širšímu okruhu filmařů. Nicméně základ vždy bude tvořit silný příběh a schopnost tvůrce vyprávět ho neotřelým a svébytným způsobem.

Jak je dnes těžké sehnat na festival hvězdy filmového plátna?

Je to záležitost komplikovaného a dlouhého vyjednávání, protože ti nejlepší z oboru mají kalendáře zaplněné nikoliv na měsíce, ale na roky dopředu. Pro příklad: návštěvu loňského hosta Russella Crowa se podařilo realizovat po desetiletém jednání díky tomu, že se jeho evropský program sešel s našimi termíny. Nicméně festival si v posledních letech upevnil kredit, vybudoval si kontakty s předními americkými manažery filmových osobností, takže se máme o co opřít. Ale vždy jde o to, aby se sešla řada okolností, které do sebe musí takzvaně zaklapnout.

Na kterou hvězdu nejraději vzpomínáte?

Mezi  desítkami hostů, kteří na festival přijeli, jsou ti, kteří se stali našimi přáteli a podporovateli. Třeba Jude Law, jehož návštěva byla bezprostřední, otevřená, prostě se stal kamarádem, jehož s radostí pozvete na oslavu narozenin – což jsme také udělali. Jeho karaoke na večírku Jirky Macháčka bylo nezapomenutelné. Podobně blízký vztah máme třeba s Casey Affleckem nebo Johnny Deppem.

Jsou vaši sponzoři stabilní nebo se v různých obdobích mění?

Naštěstí máme silné portfolio partnerů, kteří nás podporují dlouhodobě, někteří jsou s námi téměř tři desítky let. Karlovarský festival je dnes renomovaná značka, která může nabídnout partnerovi unikátní propojení tradice a moderní akce. Celková struktura partnerské podpory se samozřejmě v průběhu let proměňovala, některé společnosti se posunuly v rámci jednotlivých pozic, jiné se – například v důsledku změny vlastníka- rozhodly pro jinou strategii, na jejich pozice pak nastoupili partneři noví. Je třeba zdůraznit, že v porovnání se zahraničními přehlídkami, které mají status tzv. kategorie A, v případě karlovarského festivalu tvoří podpora komerčních partnerů klíčovou část rozpočtu a bez ní by nebylo možné festival uspořádat. A  naštěstí také máme podporu ze strany státu, města a Karlovarského kraje.

Jak festival ovlivnila hospodářská krize a inflace?

Jako všechna ekonomická odvětví. I my se musíme vyrovnávat s nárůstem cen všech vstupů – energií, ubytování, dopravy, služeb, atd.

Zapojuje se stále více do festivalu umělá inteligence?

Samozřejmě využíváme  všechny technologické možnosti, které jsou pro provoz festivalu přínosné, ale jsem přesvědčen, že tvorba vlastního obsahu zůstane doménou lidského faktoru.

Jste také filmový producent. Jak je dnes těžké natočit film?

Mohu si dovolit luxus a věnovat se producentství u projektů, které jsou mou srdeční záležitostí – a to jsou filmy mého kamaráda Davida Ondříčka. David si svá témata pečlivě vybírá, a díky tomu je každý jeho film mimořádný. Ale také mimořádně náročný. Například Zátopkovi jsme věnovali mnoho let úsilí a energie jak při přípravách, tak realizaci. Ale výsledný film byl odměnou pro všechny, kdo se na něm podíleli. Jsem přesvědčen, že Zátopek je jeden z nejdůležitějších filmů, které tu v posledním čtvrtstoletí vznikly, a jsem rád, že jsem byl jeho součástí.

Pomůže umělcům nový nápad status umělce?

Bohužel mám k tomu tak málo informací, že nejsem schopen odpovědět.

Jak se změnila chuť diváků jít dnes do kina?

Myslím, že diváci dnes běžnou návštěvu kina mnohem víc zvažují, vybírají si filmy, které jsou skutečnou událostí, které potřebují pro vyznění velké plátno, dokonalost obrazu a zvuku. A tu „běžnější“ produkci budou čím dál víc přebírat streamovací platformy. Na druhé straně věřím síle festivalových představení – uvidíte zde na plátně filmy mimo běžnou distribuci, umocněné o přidané hodnoty jako jsou odborné úvody, QandA po filmu, setkání s tvůrci.

Co čeká účastníky na letošním filmovém festivalu?

Představili jsme první části programové skladby – přehlídku filmů ke stému výročí úmrtí Franze Kafky, do níž se podařilo získat několik opravdu jedinečných titulů, dále uvedení digitálně restaurované kopie dramatu Františka Vláčila Stíny horkého léta – což je mimochodem vítěz karlovarského festivalu z roku 1978. Cenu prezidenta za přínos české kinematografii získá Ivan Trojan. Další program zveřejníme koncem května.

Vaše žena je ředitelka golfového klubu. Máte čas si také společně zahrát?

Během roku je toho času tak málo, že se se ženou snažíme alespoň jednou za čas strávit  týden sami dva, a to si golf určitě zahrajeme. Ale vzhledem k tomu, že jeden z mých synů, a stejně tak moje žena, jsou nadšení a velmi dobří golfisté, tak jsem v tom rodinném týmu vlastně už nejslabší článek a oni si raději jdou zahrát beze mne.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Kryštofem Muchou

Autor: Renáta Lucková