Rozhovor s Editou Hrdou, českou diplomatkou a velvyslankyní ve funkci vedoucí Stálého zastoupení ČR v Bruselu.
Edita Hrdá česká diplomatka a stálá představitelka ČR při EU. V diplomacii má bohaté zkušenosti. Po studiích ekonomie působila pět let jako překladatelka a tlumočnice německého a španělského jazyka. Byla českou velvyslankyní v Argentině a Paraguay, v letech 2006–2010 působila jako vrchní ředitelka sekce ministra a ředitelka kabinetu ministra zahraničních věcí ČR, následně byla stálou představitelkou ČR v OSN v New Yorku. Více než pět let působila v evropské diplomatické službě jako Managing Director pro Ameriky.
Od roku 2020 je velvyslankyní ve funkci vedoucí Stálého zastoupení ČR při EU. Její vliv narostl s úspěšným předsednictvím České republiky v Radě EU, na němž se významným způsobem spolupodílela.
„Komisaři a úředníci Evropské komise se musejí od svého vlastenectví oprostit. Pro stálého zástupce je naopak hájení zájmů své země přímo povinností. A zájmem země jsou i oprávněné zájmy našich firem a vaši čtenáři dobře vědí, že na Stálém zastoupení mají vždy dveře otevřené,“ říká Edita Hrdá.
Co vás lákalo na diplomacii? Jaká byla vaše cesta k diplomacii?
Vyrůstala jsem ještě za minulého režimu, takže jsem o diplomacii vůbec neuvažovala. Vystudovala jsem dvě fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze a naučila jsem se několik jazyků. Postgraduální studium na Diplomatické akademii v Madridu začátkem devadesátých let jsem chápala spíše jako možnost naučit se něco nového a poznat lépe jinou zemi. Po jejím absolvování ale přišla nabídka z českého MZV. Řekla jsem si, proč to nezkusit, a zůstala jsem už přes 30let.
Jaká kritéria musí diplomat a následně velvyslanec splňovat, než se stane profesionálem?
Diplomacie je zajímavé studium, protože je popsané v mnoha knihách a dokumentováno na mnoha příkladech z dějin. Ale teprve, až člověk alespoň některé z nich zažije, tak je pochopí. Profesionálně nejlepší období přichází až po čtyřicátém roce věku. Všem mladým lidem, kteří o tomto povolání uvažují, říkám, že by si měli uvědomit, že anglicky umí každý. Proto je dobré znát ještě dva, tři další jazyky.
V letech 2011 až 2015 jste působila jako stálá představitelka ČR u OSN v New Yorku. Jak na vás Amerika zapůsobila? A jak OSN?
Žila jsem v New Yorku, a jak dobře víme, New York nejsou Spojené státy Americké. Ale celková atmosféra té doby na mne působila tak, že mne nepřekvapilo, když Donald Trump vyhrál prezidentské volby.
OSN je samozřejmě velmi specifickou organizací ve světovém řádu. Střídá své velké chvíle s těmi slabšími. Ale myslím si, že období mandátu generálního tajemníka Ban Ki-Moona patří k těm světlejším okamžikům.
Dnes jste stálou zástupkyni ČR v Bruselu. Jak byste angažmá v New Yorku a Bruselu porovnala?
OSN je vrcholná zastřešující mezinárodní organizace, která má zohledňovat zájmy všech, a proto je její zaměření velmi široké. A ve své podstatě, v OSN těžko nelze nebýt. Na rozdíl od něj je Evropská unie ve své podstatě elitním klubem, který sdílí společné hodnoty, a všichni ti, co v něm jsou, jsou tam proto, protože mají pocit, že je to pro ně výhodné. Ještě bych zdůraznila jeden markantní rozdíl mezi EU a OSN. Nejvážnější rozhodnutí v OSN jsou plně závislá na právu veta pěti nejsilnějších velmocí. Nejzávažnější rozhodnutí v EU jsou vázána jednomyslností.
V čem se vaše pozice stálé zástupkyně ČR v Bruselu liší od pozice velvyslance?
Všeobecně se dá říci, že se post bilaterálního velvyslance a stálého představitele liší svou podstatou. A místo stálého představitele při EU je ještě více specifické. Bilaterální velvyslanec je úspěšný, když jej společnost dané země vezme na vědomí, a nejúspěšnější je, když se stane její součástí. U mezinárodní organizace jste její součástí a scházíte se s odborně profesionálními protistranami. Evropská unie je specifická tím, že jen z malé části řešíte zahraniční politiku, většinu času totiž řešíte problémy vnitřního fungování EU, tedy i vlastní země. A máte na to více, než desetkrát více lidí, než třeba na Stálé misi při OSN.
Je diplomacie současnosti stále o osobních jednáních či více o technologiích?
Diplomacie je pro sociální sítě a digitální média vlastně velmi nezajímavá, protože není schopna rychle generovat dostatek nových příběhů. Sociální sítě jsou však vhodné pro prezentaci, nebo třeba i na blafování, které ale může mít bohužel i formu dezinformace. Ale reálná diplomacie se přes sociální sítě dělat nedá, a asi se ani nikdy dát dělat nebude. A to už jen proto, že diplomacie je ještě jednou z posledních disciplín, kde podání ruky platí.
Letos slavíme 20 let v EU. Jaká je dnes pozice ČR v EU?
Myslím si, že za poslední období je čím dál tím lepší. A je třeba říci, že za to, jaká byla před pěti deseti lety, si hodně můžeme sami. To, kolik máme dnes vysokých úředníků, je totiž přímo úměrné tomu, kolik lidí jsme před patnácti lety byli schopni vyslat do Komise na nižší funkce.
Co se týče úspěšnosti našich pozic v Radě, je třeba říci, že v posledním období jsme se již naučili svou agendu vyjednávat a být součástí vznikajících kompromisů.
Je podle vás Green Deal příležitost nebo hrozba?
Začněme tím, že to, proč Green Deal vůbec vznikl a co měl řešit, opravu hrozbou je. To, že se v rukách některých aktivistů stal ekonomickou hrozbou, to je taky pravda. Proto se musíme chopit příležitosti a najít seriózní a průchodná řešení.
Co podle vás EU dnes nejvíce chybí?
Mám na to dva pohledy. Jednak, jako vysokého úředníka evropské diplomacie – tehdy mi asi nejvíce vadila naivita a také jistý alibismus. Druhý pohled je z mé současné pozice – jako stálá představitelka členské země jsem z počátku měla strach, že si neumíme naslouchat a vycházet vstříc. Covid a válka na Ukrajině nám v této oblasti daly lekci. A jsem velmi ráda, že mnozí lidé tady v Bruselu považují české předsednictví právě v těchto oblastech za dosti průlomové. A zlepšení je markantní.
Kde vidíte nové příležitosti ČR v EU?
Do ČR ještě stále přicházejí z EU velké peníze, a tak se musíme snažit, abychom je použili tak, aby pomohly rozvoji celých odvětví, možná i úplně nových odvětví naší ekonomiky.
Mluvilo se kdysi o tom, že ČR bude čistým plátcem do EU. Je to vůbec reálné?
Já doufám, že ano, protože to by znamenalo, že jsme na tom ekonomicky skvěle. Ale myslím si, že to ještě chvíli potrvá.
Co očekáváte od letošních eurovoleb?
Všeobecně se očekává, že se kyvadlo vykloní více doprava. A může trvat dlouho, než se obrousí hrany mezi novým Evropským parlamentem s novou komisí. Evropské volby jsou totiž i začátkem nového období, které znamená formování nové komise. Ta bude s velkou pravděpodobností vypadat odlišně, než ta současná.
Jak je v současnosti těžké hájit české zájmy? Má vůbec zástupce v EU hájit zájmy své země?
Komisaři a úředníci Evropské komise se musejí od svého vlastenectví oprostit. Pro stálého zástupce je naopak hájení zájmů své země přímo povinností. A zájmem země jsou i oprávněné zájmy našich firem a vaši čtenáři dobře vědí, že na Stálém zastoupení mají vždy dveře otevřené.
Jaká je vaše vize ČR v EU?
Celý svět vnímá EU jako velmoc a naším nejvyšším národním zájmem je, aby se jako velmoc začala chovat. Česká republika má čím k této ideji přispět.
Děkuji za rozhovor.
Autor: Renáta Lucková
Foto: Poskytnuto Editou Hrdou
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
