Frontman a hráč na klávesové nástroje kapel J. A. R a Monkey Business Roman Holý (1966), patří v posledních třech desetiletích mezi nejváženější osobnosti české populární hudby. Kromě zpěvu a hry na klávesové nástroje vyprodukoval 28 alb, mezi interprety jsou jména jako Sexy Dancers, Tereza Černochová či Pavel Šporcl. Srovnání k asi nejuznávanějšímu světovému hudebnímu producentovi Ricku Rubinovi proto není až tak moc vzdáleno realitě.
Z toho, co jsem si přečetl, jsem nabyl dojmu, že hudební producent je někdo, kdo má vydavatelství garantuje finanční ziskovost projektu a zároveň pozitivní reakci kritiky. Odhaduji, že to bude hodně komplikované?
Názory na fungování hudebního producenta se dost různí. Osobně si myslím, že jeho práce spočívá ve schopnosti neinvazivně, tedy jemně radit kapele. Měl by být vkusný, zkušený a rozpoznat diamant, pokud tedy nějaký kapela má. A ten diamant pak po vzoru Ricka Rubina brousit. Totéž ale platí třeba i v případě producenta Marka Ronsona, který při práci se zavedenými jmény dbá hlavně na to, aby album uspokojilo jeho, velkého fanouška kapely. V případě Ricka a Marka se bavíme o Black Sabbath či Duran Duran, kapely, se kterými stvořili nádherná alba. Podle mého názoru si žádný fanoušek nepřeje stylové kotrmelce, chce prostě slyšet další War Pigs nebo Rio. Někteří producenti mají autorsko – aranžérské ambice, což si myslím, že není úplně dobře. A garantovat komerční úspěch, nebo přijetí u kritiky, je nemožné.
Ale pro vydavatelství je důležitější finanční profit, než počet cen Grammy?
Jde to ruku v ruce. Venku Grammy okamžitě podpoří finanční profit. V malém měřítku se tak děje i u nás, konec konců od toho ty ceny jsou. Jedná se o nedílnou součást showbusinessu, mají upozornit veřejnost na dobrou nahrávku, zajímavý hudební počin.
Nemělo by se v případě producenta jednat o kombinaci muzikanta a obchodníka? Pokud tedy neprodukuje někoho, kdo staví vlastní spokojenost nad ekonomické výsledky?
Může být, ale stejně si myslím, že dobrý producent staví samotnou hudbu nad vše ostatní. Samozřejmě že existuje řada producentů, kteří se najímají jen za účelem komerčního úspěchu, to se ale bavíme hlavně o vodách bezduchého popu. Dobrá kapela v podstatě producenta nepotřebuje, může ho nahradit kdokoli s potřebným odstupem, jehož kapely ve své neproniknutelné bublině často nemají.
Rick Rubin produkoval mimo jiné alba Run – D. M. C., Red Hot Chilli Peppers, Johnyho Cashe, AC/DC, System of Down, Lady Gaga, Metallicy, Black Sabbath a Slayer. Tedy hip – hop, rock, country, hard rock, heavy metal, pop, trash metal… Žánrově ode zdi ke zdi…
Zcela mu rozumím, mám to totiž naprosto stejně. Myslím, že v každém hudebním stylu lze najít neuvěřitelně šikovné muzikanty i kapely. Proč se cpát celé dny fantastickým bramborákem, když existuje candát nebo rukola? Na to je život příliš rozmanitý, bohužel i krátký.
Má být producent neomezeným vládcem nad hudebním materiálem, nebo komunikovat s autorem?
Jak kdy. Dobrý producent hodně komunikuje, protože autoři jsou často přirozeně přesvědčeni o své jedinečnosti. Je to vlastně politika, takový nekonečný legrační boj. O úroveň kytary, efektu na zpěvu, nebo zvuku bicích.
Měl by svolit ke kompromisům?
Záleží na situaci. Sám jsem zažil velmi smutné chvíle, kdy kapela, kterou jsem produkoval, byla složena z celoživotních kamarádů, mezi kterými byl baskytarista, který oproti ostatním naprosto nesplňoval základní muzikantské předpoklady. Byl to ale velký sympaťák a bylo zcela nemožné přesvědčit ostatní, že je potřeba ho vymrštit ze souboru vší silou a hned, protože to prostě neumí a kazí tím zbytku kapely výsledek. Drobné kompromisy jsou zcela nezbytně nutné.
Jste znám svým perfekcionismem. Jak moc připouštíte diskusi?
Velmi těžce, ale připouštím. Hodně mi totiž záleží na tom, aby byli spoluhráči s výsledkem v míru a žili se mnou ten příběh. Občas ustoupím a pak svého rozhodnutí většinou hořce lituji. Naštěstí se to stává opravdu málokdy.
Jak moc musíte s lidmi, jejichž alba produkujete, hudebně souznít? Nějak se mi nechce věřit, že by Rick Rubin tíhnul stejně k brutálním Slayer, jako k Lady Gaga.
Nemyslím si, že by se Rubinovi nelíbila Lady Gaga, na to je moc velký srdcař. Ale lidi tu práci dělají prostě často kvůli penězům. To je naprosto v pořádku. Jen ta varianta, kdy se všem líbí materiál a hudební směr, je pro všechny zúčastněné nesrovnatelně lepší. Opravdu nesrovnatelně.
Pracujete jako producent s hotovým materiálem, který upravujete k obrazu svému, nebo se raději podílíte na vzniku alba od začátku?
Přestože převážná část písní mých kapel pochází z mého pera, jsem s každým zvukem, ruchem, či hlasem od samotného začátku až do nekonečného konce. Stýská se mi po našich počátcích, kdy se všechno tvořilo bez chytristik, ambicí a nějakého očekávání. Byl to často punk, ale krásné časy.
Jak moc velký rozdíl je produkovat sebe, vlastní kapelu a cizího interpreta?
Pro mě zásadní. Abych mohl dokonale splnit svou roli dobrého producenta, je nezbytně nutné, abych souzněl se všemi stavebními kameny. S texty, rytmy, akordy, emoční složkou. Přestal jsem v podstatě produkovat jiné, protože se mi líbí opravdu máloco. Když se tak stane, volám sám dotyčnému interpretovi a chválím ho jako o život. To jsou pro mě ty nejhezčí chvíle.
Foto: Poskytnuto Romanem Holým
Autor: Petr Bošnakov
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
