Plicní ventilátor jsme řešili v době, kdy na jihu Evropy umíraly tisíce lidí denně

Vyrábíme plíce elektrárny, říká Jiří Denner. V době koronavirové epidemie ovšem částečně přesedlali a začali vyrábět nový plicní ventilátor.
Rozhovor s JIŘÍM DENNEREM, majitelem MICo Group s.r.o
Vaše společnost spojuje řadu činností a firem. Co je základem vašeho byznysu?
Energetika. Máme více než deset firem působících v různých oborech, ale to, na čem jsme vyrostli a v čem jsme byli ještě do nedávna nejznámější, je výroba velkých tepelných výměníků a kondenzátorů. Tato obrovská zařízení vážící stovky tun slouží k dohřevu páry, která dále proudí z kotle do turbíny. Bez výměníku by turbína, a tedy ani elektrárna nefungovala. Zjednodušeně řečeno vyrábíme plíce elektrárny. Naše další společnosti jsou buď přímo součástí tohoto výrobního řetězce, nebo ho nějakým způsobem doplňují. V zásadě se ale celý náš byznys točí kolem těžkého průmyslu.
Proč říkáte donedávna? Firmu váš otec budoval téměř 30 let, než vám ji v loňském roce předal, tak v čem jste dnes ještě známější?
Musím s vámi souhlasit, protože nebýt mého otce, který firmu založil a prakticky do roku 2018 i vedl, vůbec bychom si tady dnes spolu nepovídali. Z podstaty toho, čím se zabýváme, pro nás nikdy nebylo nutné se nějak prezentovat. Většina našich firem je orientovaná na B2B segment, a ti co nás potřebují znát, o nás vědí. I tak jsme se ale rozhodli trochu poodhalit světu co děláme a myslím si, že je to dobře. V posledním roce se o nás například mluvilo v souvislosti s přepravou gigantických zásobníků paliva pro jadernou elektrárnu Hinkley Point do Velké Británie a unikátních tepelných výměníků na jadernou elektrárnu do Ruska. V uplynulých týdnech ale plníme stránky tisku i ostatních médií především v souvislosti s výrobou plicních ventilátorů CoroVent.
K tomu se ještě dostaneme. Na vašich stránkách jsem si zjistil, že se zabýváte také průmyslovými rentgeny. Co všechno jimi kontrolujete? Dají se například využít pro systém Chytré karantény?
Bohužel k něčemu takovému jejich využití možné není. Jedná se o velmi specifické a sofistikované rentgeny, které dokáží odhalit v součástkách a rentgenovaných věcech přesně to, co klient potřebuje. Nejlépe se to ale vysvětluje na nějakém názorném příkladu. Představte si, že jste výrobce zdravotnického materiálu a vyrobíte 10 000ks nějakého výrobku. Najednou ale zjistíte, že se z výrobní linky ztratily dvě součástky a nejsou k nalezení. Je tedy možné, a dokonce vysoce pravděpodobné, že jsou buď někde v těch deseti tisících kusech, nebo je zametla uklízečka. Máte tedy dvě možnosti. Zaprvé celou šarži zlikvidovat, nebo zadruhé ztracené součástky najít. No a my dokážeme těmi rentgeny celou šarži velmi rychle zkontrolovat, součástky najít a problém vyřešit. Dnes už instalujeme tyto rentgeny přímo do výrobních linek, kde je přesně nastaveným software, který za plného provozu kontroluje každý výrobek, a pokud neodpovídá nastavené toleranci, rovnou ho odstraní. Šetří tak peníze, čas a reputaci výrobců, kteří by si vadným produktem mohli fatálně uškodit.
Jste rodinná firma. Kdo z rodiny je do byznysu ještě zapojen kromě vás a vašeho otce? Co vám dal otec do vašeho podnikání?
Mám staršího a mladšího bratra. Oba sourozenci jsou s MICo více či méně spjati. Mladší bratr Karel pracuje přímo v MICo jako šéf výroby a učí se od otce, jak tuhle práci dělat co nejlépe. Táta už je sice oficiálně v důchodu, ale víte jak to je s otci zakladateli? Já firmu vedu už téměř dva roky, ale otec do výroby chodí poměrně často. Je to jeho život, všechno tady vybudoval a má tak veliký cit pro sebemenší detaily. Zaměstnanci ho respektují a jeho přítomnost je určitě motivuje k lepší práci. A co mi otec dal do podnikání? Úplně všechno. Začínal jsem v MICo na brigádách už jako kluk. Nechal mě ve firmě pracovat 15 hodin denně za minimální, nebo vůbec žádnou mzdu. Ukázal mi, jak je důležité si vážit každého dělníka ve fabrice a co to znamená se umět postarat o 400 lidí, kterým dáváte práci. Ano, musím uznat, že ty začátky vůbec nebyly snadné, ale rozhodně o mě nemůže nikdo říct, že jsem ten synáček, kterému táta předal firmu, aniž by pro to cokoliv udělal. To vůbec není můj případ a jsem opravdu rád, že jsem si tu cestu ve firmě musel vyšlapat sám. I když to hodně bolelo…
Jste exportní firmou. Která teritoria přináší největší obrat?
U nás se to takto říct nedá. Ano, jsme velmi pro-exportně orientovaná firma a i ostatní společnosti z našeho portfolia vyváží do zahraničí, nicméně ta místa dodání se velmi často mění. Dodáváme výrobky do Velké Británie, Francie, Německa, Turecka, Ruska, Španělska atd. Ani co do výše obratu se nedá konkretizovat země, která by nějak vybočovala. Může se stát, že za měsíc vyhrajeme nějakou zakázku do země, kde jsme doteď nic nedělali a shodou okolností to může být kontrakt ve stovkách milionů korun. Říkám to jen v teoretické rovině, ale stát se to může, protože my dokážeme jako jedna z mála zemí v celé Evropě dělat výrobky, které nikdo jiný neumí, nebo nemá potřebné certifikáty pro jejich výrobu. My je máme, a především už máme ve světě natolik dobré jméno, že nás nezřídka kdy poptávají ti největší hráči na trhu.
Jak se podle vás změní export po skončení pandemie koronaviru?
Moc rád bych něco takového dokázal predikovat, ale bohužel by to bylo jen věštění z křišťálové koule. Teoreticky by se dalo říct, že například jižní státy, které byly koronavirem postiženy nejvíce, jako např. Itálie a Španělsko, budou mít velké ekonomické problémy a investice omezí, ne-li úplně zastaví. A přitom zrovna teď s jednou z těchto zemí vyjednáváme o poměrně velkém kontraktu. Bavíme se ale o energetickém odvětví, které patří mezi ta strategická a přistupuje se tak k němu dost odlišně. Energetické projekty se většinou připravuj několik let a je potřeba pro ně zajistit financování v řádu miliard korun. To za týden nezařídíte a zároveň něco takového ani přes noc nezrušíte. Je samozřejmě možné, že se některé projekty posunou v čase, ale že by se vyloženě rušily, to si představit neumím.
Pomáhá vám také ekonomická diplomacie ministerstva zahraničních věcí?
Projekty, které realizujeme v zahraničí samozřejmě řešíme i na úrovni MZV a MPO. Pomoc ministerstev českým firmám v zahraničí považuji za automatickou věc, je to přeci jen jejich práce. Zároveň to ale vnímám tak, že úspěch náš i ostatních tuzemských firem v zahraničí je nejlepší možná reklama pro celou Českou republiku. Pokud totiž dokáže malá česká firma s pár set lidmi vyrábět pro obrovské zahraniční společnosti, je to především vizitka naší vysoké technické úrovně a odbornosti. A na to bychom měli být pyšní a vážit si toho.
Firmy v dnešní době naráží na nedostatek nejen technických pracovníků. Pociťujete tento problém i vy? Čekáte pozitivní změnu při změně na trhu práce? 
Doteď jsme ten problém samozřejmě měli. V České republice obecně platí, že najít kvalitní technické pracovníky je téměř nadlidský úkol a bohužel uplynulých několik let jsme se vezli na vlně velké prosperity a prakticky nulové nezaměstnanosti, což hledání takových lidí ještě výrazně ztížilo. Naštěstí je MICo vnímáno jako dobrý zaměstnavatel a úplnou nouzi o lidi jsme nikdy neměli. A co nastane teď? Očekávám, že firmy z auto-motive oborů budou mít velké problémy a vlně propouštění se nevyhnou. V tu chvíli se na trh práce dostanou kvalifikovaní lidé, pro které řada dalších firem najde využití. Schopní pracovití a vzdělaní techničtí pracovníci práci najdou vždycky a firmy o ně budou mít zcela jistě zájem i při vzrůstající nezaměstnanosti.
Investovali jste do robotizace? Jak vidíte situaci v oblasti robotizace u nás?  
My jsme do robotizace investovali především tak, že jsme takovou firmu koupili a dále ji rozvíjíme. Konkrétně se jedná o firmu MICo Robotic, která se specializuje na automatizaci výroby a komplexní robotická řešení pro obchodní partnery. U nás ve firmě jsme se samozřejmě robotizaci také nevyhnuli a všude, kde to je jen trochu možné, se ji snažíme využívat. Například sváření robotem je velmi efektivní a máte naprostou jistotu celistvosti takového sváru. Jak už jsme ale zmínil, vyrábíme velmi specifické a originální výrobky, na kterých je značný podíl lidské práci nevyhnutelný a ani sebelepší robot ji nenahradí.
Ve spolupráci s ČVUT vaše firma vymyslela a nyní vyrábí nové plicní ventilátory CoroVent. Kde se zrodil tento nápad a jak dlouho trvala realizace?
Nápad vznikl velmi překotně a spontánně, jak už to konec konců bylo v době koronavirové krize běžné u všech projektů. Původně s myšlenkou na výrobu plicních ventilátorů přišla iniciativa COVID19CZ. Ti se nejdříve spojili s panem profesorem Karlem Roubíkem z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Kladně, který se vývoji ventilátorů věnuje více než 20 let. Panu profesorovi a jeho týmu se podařilo ve velmi krátkém čase finalizovat celé řešení, které už měl dlouhou dobu rozpracované. Bylo ale potřeba, aby se někdo postaral o samotnou výrobu. A v této fázi jsme se do celého příběhu dostali my. Projekt se nám líbil, a protože máme s lidmi z ČVUT velmi dobré vztahy, zajímalo nás to o to víc a chtěli jsme se do toho pustit.
Jak to celé probíhalo?
Ten pracovní zápřah se nedá dost dobře popsat. Bylo to něco nepředstavitelného. Do projektu bylo na začátku zapojeno cca 100 lidí ze všech koutů České republiky, různých profesí, odborností a rozdílnou úrovní angažovaností. Hlava celého projektu, pan profesor Karel Roubík, byl toho času odjetý na chalupě uprostřed Krkonoš, jeho tým se nacházel v Kladně, naše společnost MICo Robotic v Prosetíně, a tak bych mohl pokračovat dlouho. Desítky lidí na projektu pracovali i 18 hodin denně, spali jsme 3 hodiny denně, a kromě technického řešení jsme museli řešit i financování.
Zmínil jste iniciativu COVID19CZ. Jakou v tom hrála roli?
Lidé z této iniciativy stáli na samotném začátku celého nápadu. Asi nejlépe je vystihuje slovo „akcelerátor“, protože to oni nastartovali nápad výroby plicních ventilátorů stejně jako celou řadu dalších projektů, které se v průběhu koronakrize realizovaly. Teď už ale jejich role v zásadě skončila. Procesy se všemi dodavateli a ČVUT máme nastavené a myslím si, že je v zájmu nás všech, aby se ujednotila komunikace CoroVentu ve vztahu k médiím a potažmo široké veřejnosti. Není totiž možné zachovat aktuální tok informací ke všem, co byli a stále jsou do projektu zapojení a občas se stává, že se v médiích dočítám věci, které bohužel aktuální nejsou. I v komunikaci jsme se ale posunuli hodně dopředu a nastavili si pravidla, která začínáme zavádět.
Dočetl jsem, že jste prostřednictvím crowdfundingové kampaně vybrali přes 12 milionů korun. Jak jste dále řešili financování? 
Ano. Ta podpora lidí byla neuvěřitelná, protože ani ne za 24 hodin se vybralo něco kolem 14 milionů korun, za které jsme slíbili vyrobit 250 CoroVentů. O financování jsme samozřejmě vedli a stále vedeme i velmi intenzivní jednání s Vládou, ale to je spíše dlouhodobý proces, který vyžaduje čas. Proto jsem se rozhodl jít do velkého rizika a poslal jsem na nákup potřebných dílů desítky milionů korun z vlastní kapsy. Samozřejmě nám ale také hodně pomohla podpora velkých firem jako PPF, Avast, CocaCola nebo Q-Traqding, které na CoroVent poslali miliony korun.
Pro vás to ale musel být velký risk, navíc v době, kdy jste nevěděl a asi ani teď nevíte, jak se bude celý váš byznys vyvíjet.
Musíte si uvědomit, že jsme to celé řešili v době, kdy na jihu Evropy umíraly tisíce lidí denně a ti, co končili na jednotce intenzivní péče, byli připojení na plicní ventilaci, bez které by nepřežili. Do šití roušek se přes noc zapojil každý, kdo mohl a za pár dní jsme si tak dokázali pomoci sami. Bohužel u výroby plicního ventilátoru něco takového možné není a představa, že by tady umírali lidé jen proto, že nám ventilátory chybí, mě upřímně děsila. A když pak stojíte před rozhodnutím, kdy můžete reálně pomoc s výrobou životně důležitého přístroje, nebo kalkulovat s už tak dost nejistou budoucností, rozhodl jsem se pro první variantu. Byl to risk, ale zdá se, že vyšel. Na hodnocení je však příliš brzy.
Letos v dubnu vznikla nová firma MICo Medical, která CoroVenty vyrábí. Jaký je o ventilátory zájem?
Začínáme registrovat poptávky jak z tuzemska, tak ze zahraničí. V současné chvíli jich evidujeme tisíce, ale podepsaných kontraktů zatím máme výrazně méně, což je logické. Řada klientů od nás chce přístroj nejdříve poslat, aby si ho sami vyzkoušeli a na základě toho se pak rozhodnou, jestli ho nakoupí ve větším množství. Udělali jsme proto webové stránky v angličtině, instruktážní video a zkrátka se snažíme potenciálním zákazníkům dodat co nejvíce informací to jde, aby se mohli v klidu rozhodnout.
Jaká je v současné době situace českého strojírenství?
České strojírenství je na vysoké úrovni. Stále ho ale do značné míry táhnou lidé tzv. ze staré školy a je veřejným tajemstvím, že zájem o studium technických oborů není tak velký, jak by měl ideálně být. Studium je náročné, ale uplatnění absolventů je pak velmi široké. Nebudu sice originální, ale rád bych vyzval všechny současné osmáky, aby při rozhodování o své profesní budoucnosti zauvažovali i o technických oborech. A budoucí maturanty pak o zvážení možnosti, že si dají přihlášku i na ČVUT, nebo na VUT Brně, kde vychovávají technickou elitu naší země.
Jste také exportní firmou. Jaké velké omezení je pro vás současná situace s uzavřenými hranicemi?
Nějaké komplikace nám to způsobilo, ale ne tak zásadní. Do světa exportujeme výhradně kusovou výrobu dílů, na kterých pracují desítky našich zaměstnanců i déle než rok, a proto nás případný odklad o pár dnů i týdnů neohrozí. Naštěstí se nám ale před uzavřením hranic podařilo ke klientům dopravit velké zakázky, dostali jsme za ně zaplaceno a i za využití podpory státu tak toto krizové období přečkat. Co ale bude dál teprve uvidíme.
Co nás podle vás může naučit současná pandemie? 
Především asi vážit si toho, co máme. Měli bychom mnohem více dbát na své zdraví a přistupovat zodpovědně ke správě svých financí, a to jak na úrovni rodin, tak ve firmách. Připravit se na úplně zastavení ekonomiky, jako tomu bylo v případně koronaviru, ale nejde. Aby měl každý podnikatel v zásobě miliony korun na nenadálé situace není reálné. Podnikání je o využívání příležitostí, investicích, rozvoji, a ne o sezení na penězích. Myslím si, že si teď začnou všichni, co to finančně přežijí, tvořit větší finanční rezervy a budou si držet vyšší cashflow než tomu bylo před 12.březnem letošního roku. Každá krize je o příležitosti a nebýt krize, nevznikl by CoroVent a neexistovalo by MICo Medical. Okolnosti vzniku sice nejsou příjemné, ale taková je realita a všechno zlé je pro něco dobré. Tím pozitivním v našem případě je přístroj, který by za normálních okolností vznikal několik let a dnes ho posíláme na testování přes půl světa. To považuji za neuvěřitelné a chtěl bych poděkovat všem, co se na tomto projektu podíleli. Díky a hlavu vzhůru.
Děkuji za rozhovor.
Foto: archiv Jiřího Dennera